Některým jedincům už dávno a některým naštěstí alespoň teď došlo, že chodit bez dostatečné a zaručené podpory poslanců a senátorů do předem prohrané bitvy s Václavem Klausem nemá smysl.
Budiž to přičteno například Petru Pithartovi, Miloši Zemanovi, Marii Benešové či profesoru Janu Švejnarovi k dobrému. Posloužili by pouze jako figurky na stranických šachovnicích.
Naprosto absurdní je ovšem situace u takzvaných možných kandidátů, kterých se na to ani nikdo neptal, nikdo s nimi nejednal a vlastně ani nikdo s nimi vážně nepočítal, protože dopředu znal jejich zápornou odpověď.
Kandidáti nerostou na stromech
V kouřových clonách nesmyslných spekulací se tak ocitli Václav Havel, Pavel Rychetský či dokonce Zdeněk Svěrák a Hana Marvanová. Aby ale bláznivý kolotoč kolem prezidentské volby mohl pokračovat, tak někteří sociální demokraté pořád trousí nesmysly o "silném" kandidátovi, který se jen objeví.
A kde by se vzal? Kdo to je? Copak takový člověk roste na stromě při podzimní úrodě? Pokud by podobný soupeř pro Klause do toho chtěl jít, tak bychom jeho jméno dávno znali.
Možná bychom dokonce to jméno znali už léta. Nechme se však překvapit, zda se někdo takový skutečně objeví. Věřit tomu příliš nelze. Zatím zbývají exministr zahraničí Jiří Dienstbier a šéf akademiků Václav Pačes.
Václav III.
U prvního je téměř stoprocentní, že mu část lidovců (například Miroslav Kalousek pořád naznačuje, že by volil spíše Václava Klause) a senátorů z menších stran hlas nedá. Navíc mnoho dalších volitelů ho nepovažuje za "silnou" váhu. A to u tajného rozhodování velmi ovlivňuje situaci.
Vědce Pačese pak lze považovat za jediného možného relevantního soupeře pro současného prezidenta. Jak ale rozumět tomu, že v sobotu v rozhovoru pro Lidové noviny říká, že jeho případná kandidatura je již vlastně passé, a v ten samý den v Právu, že by do toho při silné podpoře šel.
Avšak jaký důvod volit Pačese by měli například komunističtí (těm bude opět nejvíce vyhovovat stávající hlava státu) a socialističtí zákonodárci? Žádný jiný, kromě toho, že se nejmenuje Klaus. A to je dost málo.
Jedna roztomilá kontinuita by se však u šéfa české Akademie našla. Po Václavu I. Havlovi, Václavu II. Klausovi by přišel Václav III. Pačes…
