Teď se většina lidí domnívá, že zažíváme těžkou dobu. Nejdřív covid, pak válka v Evropě, což přináší obavy z budoucnosti a reálnou chudobu. Na to jsme asi nebyli připraveni, žije se nám hůř.
Malíř Vladimír Kokolia říká, že když je v místnosti jedenadvacet stupňů, je velký rozdíl, jestli se k nim dostáváte z pětadvaceti či z osmnácti. Stále žijeme ve víceméně komfortním světě, akorát že se do něj dostáváme ze světa o trochu lepšího. Navíc máme tendenci srovnávat se s těmi nad námi, což je dané evolučně, abychom dosáhli stejných pozic, takže se rádi měříme s Německem, ale už ne s Pákistánem. Když si vezmete základní bilanci Česka, třeba vzdělanost, počet obyvatel na kilometr čtvereční, průměrný příjem, jsme v horní čtvrtině světa. Možná bychom měli méně nadávat na poměry a raději se snažit využít to, co máme k dispozici, nastudovat si něco, poslechnout si hezkou hudbu, rozhlédnout se kolem sebe, abychom pro samé nadávání nezapomněli žít relativně spokojeným životem.
Na americké univerzitě se učitel bojí chodit na své hodiny včas, aby nebyl nařčen z takzvané bílé nadřazenosti. Jsou vyjmenovány typické vlastnosti, kterými se tato nadřazenost vyznačuje – nerad vstupujete do konfliktu, snažíte se být objektivní, chodíte včas…
