Jindřich Tomeš (narozen 1959) patřil k severočeskému undergroundu, neboli - v terminologii StB - k "závadové mládeži". Ze školy ho v roce 1977 vyhodili kvůli dlouhým vlasům, ve stejném roce, tedy v osmnácti letech, podepsal Chartu 77, tudíž byl od té chvíle sledován a opakovaně předváděn k výslechům.
V jedenadvaceti ho poprvé uvěznili z politických důvodů. Jeho první obvinění a odsouzení za "výtržnictví" stojí za to připomenout podrobněji: byla to příznačná justiční fraška, Státní bezpečnost se ani neobtěžovala dávat si s "konstrukcí vykonstruovaného procesu" proti severočeským androšům nějakou práci.
"Sprosťáci" na svatbě
V březnu 1980 měl na předměstí Ústí nad Labem svatbu Tomešův kamarád. Na soukromou oslavu si pronajal sál v hospodě, kam se sjely další máničky z undergroundu, a jak bylo v podobných případech obvyklé, legitimovali je členové Pomocné stráže VB.
Jindřich Tomeš
Charlie Soukup
Uniformovaní esenbáci nedorazili, policie však zasáhla o dva měsíce později. Jindřicha Tomeše, který na svatbě hrál a zpíval své vlastní skladby, a dalšího písničkáře Charlie Soukupa totiž udal jejich známý, donašeč StB - zpívali prý neslušné protistátní texty. Oba byli zatčeni (Tomeš v květnu) a vzati do vazby.
Soud s Karlem "Charlie" Soukupem a Jindřichem Tomešem se konal 4. a 5. listopadu 1980 v Ústí nad Labem. Podle Sdělení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných č. 261 vystihovala podobu soudu následující úvodní výměna názorů. Soukup soudu sdělil: "Domnívám se, že /literární/ texty nemohou být posuzovány soudem." Na to soudce odpověděl: "Když to dojde tak daleko, že se dostanete až sem, tak ano."
V již citovaném sdělení VONS č. 261 se píše, že svědkové, kteří měli před soudem dosvědčit vulgaritu a protistátní zaměření Tomešových a Soukupových písní, odvolávali své výpovědi z policejních protokolů. Jeden z nich řekl, že na zpěvu obou pánů mohlo svatebčanům vadit pouze to, že zpívali rusky. Soudce se ohradil: Ale do vyšetřovacího protokolu jste říkal něco jiného! Na to svědek: "…že uráželi národní hospodářství… Ale to diktoval při výslechu major." I další svědek prohlásil, že vyšetřovatelé si do protokolu "psali, co chtěli".
Příběhy 20. stoletíVzpomínky hlavních aktérů Příběhů 20. století pro vás zaznamenávají dokumentaristé z Post Bellum. V neděli pořad odvysílá Český rozhlas Plus ve 20:00 (zvukový archiv nalezne zde). Reprízu pak naladíte příští sobotu na Radiožurnálu ve 21:00. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků už od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. |
Nebylo to ovšem nic platné, Soukup dostal za výtržnictví deset měsíců vězení, Tomeš rok. Stejně pak rozhodl i odvolací soud. Několik lidí podepsalo dopis na jejich obhajobu zaslaný krajskému prokurátorovi, řada disidentů vyhlásila protestní řetězovou hladovku. Marně - Tomeš si zbytek trestu odpracoval v kriminále v Bělušicích na Mostecku.
Na útěku v ČSSR
Z vězení vyšel Jindřich Tomeš v roce 1981. Na svobodě byl asi dva měsíce - a Státní bezpečnost ho začala znovu stíhat, rozdíl byl jen v tom, že tentokrát nemusel do vazby. Před soud se dostal za údajné křivé svědectví, přesně za to, že neudal známého z Ústí, který si pěstoval v květináči marihuanu. Křivé výpovědi se pak dopustil tím, že na otázku příslušníka SNB, zda může počínání obviněného dosvědčit, odpověděl: "Nic o tom nevím".
Proti mladým, protirežimně orientovaným, ale veřejně neznámým lidem z undergroundu zasahovala StB nevybíravě a tvrdě. Když šel Tomeš k soudu, viděl kamarádku, kterou právě odváděli v poutech a eskortovali do věznice. Během procesu, při němž dával soudce najevo, že už má o Tomešově vině jasno, si mladý hudebník uvědomil, že skončí zase v kriminále, a že už tam za žádnou cenu nechce.
Letní soutěžNeziskové organizace Post Bellum a Pant, iDNES.cz, Český rozhlas, MF DNES a ČT vyhlašují velkou letní soutěž Příběhy 20. století. Natočte vyprávění svých rodičů, babiček, dědečků či známých a vyhrajte 50 tisíc korun, chytrý telefon nebo tablet a profesionální smlouvu pro dokumentaristy, spolupracující s Post Bellum. Vše najdete zde . Každý registrovaný obdrží zdarma DVD Příběhy 20. století. |
Během soudní přestávky si tedy odskočil pro cigarety - a než se nepřipravení policisté v soudní budově vzpamatovali, podařilo se mu zmizet. Skrýval se pak dlouhé týdny po bytech svých vzdálenějších známých a Federální kriminální ústředna po něm vyhlásila celostátní pátrání.
Jindřich Tomeš plánoval, že bude proti režimu působit v ilegalitě, že například založí tajnou tiskárnu pro samizdat. Nakonec měl ale tolik starostí sám se sebou, že mu na nějaký odboj nezbýval čas ani síly. Odjel do Prahy, kde se mohl ztratit snáz než třeba v Ústí, ale i v hlavním městě se musel pořád přemisťovat, aby neohrozil přátele.
Zároveň musel chodit co nejméně ven, protože příslušníci SNB tehdy běžně kontrolovali občanské průkazy a Tomeš měl falešné, respektive cizí doklady. Nakonec ho k sobě vzala disidentka Alena Bytomská-Kumprechtová, poté, co ho náhodou poznala v hospodě, kam si přišel pro cigarety. A právě u ní poznal Tomeš francouzskou studentku Carole Paris, která mu později pomohla na Západ.
Na cizí pas do Paříže
Carole jezdila za československými disidenty (poprvé přicestovala jako kurýrka vydavatele exilového časopisu Svědectví Pavla Tigrida) a měla výjimečný jazykový talent, naučila se výborně česky.
S Jindřichem Tomešem se sblížila, a protože jeho situace vypadala zcela bezvýchodně, začala vymýšlet, jak by se mu dalo pomoct. Nejdřív obstarala sama pro sebe francouzský pas na jméno své přítelkyně, protože StB už ji sledovala.
Pak se domluvila s kamarádem Emanuelem, který byl Tomešovi trochu podobný, na následujícím plánu: přicestují z Francie do ČSSR a kamarád jí v Praze předá doklady; Carole pod cizím jménem a Tomeš s Emanuelovým pasem (převlečený, ostříhaný a nalíčený), odjedou vlakem do Paříže; Emanuel pak ohlásí, že pas ztratil, a protože o něm v ČSSR nikdo nic neví a s Tomešem ani s Carole ho nic nespojuje, bude se moci bez obtíží vrátit domů s náhradními doklady.
Emanuel se napoprvé zalekl, když viděl, jak je Československo profízlované a jak vypadá železná opona. Nakonec však souhlasil, že to zkusí znovu, a plán se po různých peripetiích zdařil. Po celém státě hledaný Jindřich Tomeš se díky odvážné Carole Paris šťastně dostal do Francie, a na Západě žije dodnes.
