Obávali se, že u školských logopedů bez náležité klinické praxe nedostanou děti s řečovými vadami adekvátní péči. Podle dnešního nálezu ÚS ale řešením případných problémů není zrušení zákona, ale větší dozor ze strany státu a informační osvěta.
„Je škoda, že institut školského logopeda spojují (senátoři) s nelegální praxí soukromníků. S tím nemáme nic společného. Školský logoped je výhradně zaměstnancem školy a školského zařízení, péči poskytuje bezúplatně,“ reagovala na nález soudu Lenka Kořínková, místopředsedkyně Asociace logopedů ve školství.
Letošní novela zákona podle ÚS zavedla pozici školského logopeda jako pedagogického pracovníka, který přizpůsobuje své působení diagnóze stanovené klinickým logopedem placeným z veřejného zdravotního pojištění. Pokud školský logoped, kterého si platí sami klienti, překračuje své kompetence a věnuje se také diagnostice a terapii, což náleží klinickým logopedům, má stát podle ÚS dostatek nástrojů a prostředků, jak zasáhnout.
V úvahu připadá přestupková odpovědnost, v extrémních případech i trestněprávní odpovědnost. „V odůvodnění je výslovně zmíněn trestný čin neoprávněného podnikání,“ řekl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Další možností je civilní žaloba, pokud neodbornou péčí vznikne někomu újma.
Advokát senátorů Vladimír Jirousek uvedl, že středeční nález neodráží skutečný stav věcí v logopedickém oboru. „Jak to bývá poslední dobou časté, jde o nález odůvodněný velmi akademicky, který se však zcela vymyká realitě, nereflektuje realitu,“ řekl novinářům Jirousek.
Náhled ústavních soudců, kteří rozhodovali jednomyslně, označil Jirousek za naivní. Poukázal na to, že školské logopedické poradny inkasují hotovostní platby, a to i za diagnostiku a terapii, alespoň podle toho, co inzerují na webech. „Možná to rozhodnutí povede k tomu, že změní označení, ale budou dělat totéž,“ řekl Jirousek.
Přibývá dětí, které komunikují jen pomocí gest a zvuků, říká logopedka |
Nález argumentuje také svobodou volby v péči o zdraví. „Pokud se zákonní zástupci dětí s logopedickým problémem rozhodnou svěřit se namísto klinického logopeda do péče logopeda školského, jehož kompetence se omezují pouze na péči ‚nezdravotní‘ povahy, nelze jim právo na takové rozhodnutí odepřít,“ řekl Šimíček. Podstatné je, aby měli rodiče dostatek informací při rozhodování, což je také role státu, například prostřednictvím dětských a dorostových lékařů.
Ústavní soudci na podnět 20 senátorů, za které jednal Zdeněk Nytra z klubu ODS a TOP 09, přezkoumávali dvě ustanovení zákona. Jedno tvoří součást výčtu pedagogických pracovníků, kteří vykonávají přímou pedagogickou praxi. Do výčtu řadí také školské logopedy.
Další, obsáhlejší část zákona upravuje odbornou kvalifikaci školského pedagoga, konkrétně stanovuje povinnost absolvovat magisterské studium zaměřené na speciální pedagogiku, případně na logopedii. Senátoři poukázali na to, že klinická logopedie jako nelékařské zdravotnické povolání má přísnější kvalifikační podmínky, včetně několikaleté praxe a atestační zkoušky.
Také zmiňovali, že obecné artikulační vady tvoří pouze deset procent logopedických vad. Většina dalších je řazena k neurovývojovým poruchám, případně poruchám s genetickým základem, a pro jejich odstranění je důležitá včasná diagnostika a správná péče.
