Rozbije se pračka, přestane topit kotel, vyteče lednička. Obvyklá situace, kterou každý zná. Pro ukrajinského uprchlíka by ale neměla řešení. Podle aktuálního výzkumu společnosti PAQ Research nedokáže uhradit výdaj přesahující 13 600 korun osmdesát procent z nich. A i přes zvyšující se procento Ukrajinců, kteří v Česku našli práci, finanční chudobou trpí dvě třetiny běženců.
„Dvě třetiny uprchlíků žijí po započtení podpory v bydlení pod hranicí příjmové chudoby. Mezi Čechy je to při stejné hranici okolo deseti procent,“ srovnává situaci Ukrajinců a Čechů PAQ Research ve svém výzkumu, který proběhl na přelomu února a března. „Pokud bychom nepočítali humanitární dávky ani bydlení zdarma, ocitlo by se pod hranicí chudoby 80 procent uprchlíků,“ dodává analýza s tím, že žádný z nich prakticky není schopný pořídit si třeba nový nábytek.
„Snažíme se šetřit, hodně šetřit. Většinu peněz utrácíme za nájem, komunální služby, jízdenky na MHD, dobíjení mobilního telefonu a internet v domácnosti. Nemůžu si najít dobrou práci, protože neumím česky. Pracuji, ale za velmi nízký plat,“ popisuje například Tatjana Beljajeva, která pochází ze Záporoží.
Jazyk jako hlavní překážka
I když aktuální zaměstnanost mezi Ukrajinci podle PAQ Research dosahuje 56 procent, právě jazyková bariéra většinou stojí za tím, proč většinu z toho tvoří špatně placená místa. Pro představu: zhruba polovina uprchlíků vykonává manuální a pomocné práce a asi dvě třetiny pracují v méně kvalifikovaných pozicích, než na jaké mají znalosti a schopnosti.
Jako ilustrace může sloužit zkušenost Eleny Kokiny z Dnipra, která na Ukrajině pracovala v manažerské pozici pro společnost Vodafone. Když se podobnou práci snažila získat v Česku, neuspěla. „Potřebovali zaměstnance pro ukrajinské zákazníky. Byla jsem odmítnuta, protože jedním z požadavků byla dobrá úroveň češtiny,“ vypráví s tím, že nyní pracuje v hotelu. „Peru a skládám prádlo. Práce není těžká, ale nejsem spokojená s nestabilním rozvrhem. Práce je jen tehdy, když jsou v hotelu hosté,“ sdílí svou aktuální zkušenost.
Oproti začátku války se ale přesto jazyková vybavenost Ukrajinců zlepšila. V červnu 2022 česky vůbec nebyla schopná komunikovat víc než polovina běženců, bez problémů se domluvil česky jen každý šestý. Aktuálně se česky domluví třetina uprchlíků, třetina se nějak dorozumí a umí mluvit v jednoduchých větách.
„Kurzy češtiny zatím nejsou plně využívané,“ upozorňuje za PAQ Research Martina Kavanová. „To je důležité především proto, aby se uprchlíci mohli zapojovat do pracovního trhu ve svých kvalifikacích, a nikoliv jen na úrovni manuálních a pomocných prací, jak je tomu do značné míry teď,“ dodává.
Firmy se bojí návratu Ukrajinců do vlasti
Podle experta na trh práce Tomáše Ervína Dombrovského ze společnosti LMC ale jazyk není jediný problém. Že jazyk není jediný problém, vyplynulo i z průzkumu, na kterém spolupracovala společnost LMC s ministerstvem práce a sociálních věcí. Z dotazníků, na které odpovídali zaměstnavatelé, vzešlo, že na kvalifikované pozice s Ukrajinci příliš nepočítají kvůli obavám z toho, že by šlo jen o krátkodobé angažmá. Tedy že by se po složitém a finančně náročném zaškolování mohli vrátit zpátky do své vlasti.
„Firmy uváděly, že vzhledem k tomu, že nevědí, jak dlouho tu Ukrajinci budou chtít setrvat, limituje to možnosti jejich zaměstnávání,“ popisuje Dombrovský s tím, že zkušenost ze zaměstnávání uprchlíků má už téměř 30 procent firem.
Podle některých dat se skutečně téměř polovina běženců chce vrátit zpátky na Ukrajinu. „A to je brzdí jak v zapojení se na pracovním trhu, tak v hledání stabilního bydlení,“ shrnuje Kavanová. Ostatně podle PAQ Research zhruba 23 procent uprchlíků aktuálně bydlí v ubytovnách nebo v hotelích, stejný podíl pak využívá ubytování poskytnutého Čechy. V nájmu jich bydlí zhruba 40 procent.
Najít si stabilní práci a bydlení komplikují i další věci. Typickou ohroženou skupinou jsou například ženy s malými dětmi. „Ukazuje se, že pokud je v rodině dítě, které ještě nechodí do školy, tak spíš rodič nepracuje. To je problém především ve velkých městech,“ dodává Kavanová. Například v Praze, Brně, ale třeba i ve středních Čechách jsou kapacity školek dlouhodobě napjaté a místa zkrátka chybí pro všechny.
Někteří uprchlíci přiznávají, že situace v Česku je pro ně neudržitelná. „Nemám dost peněz, šetřím a často zůstávám bez haléře. Někdy nemám ani na oblečení, takže si ho kupuji jen velmi zřídka. Nemohu najít dobrou práci, neumím česky. Momentálně se chystám z Česka odejít,“ svěřila se třeba Lilija Drozd, původem z Kyjeva.
Přijdou změny, slibuje vláda
Stát aktuálně ukrajinské uprchlíky podporuje takzvanou humanitární dávkou. Pravidla jsou nastavená jasně. Každý má první měsíc automaticky nárok na pomoc ve výši 5 000 korun. V následujících měsících se začínají zkoumat jeho příjmy a sociální poměry a následně dochází i ke snižování částky.
„Cizinci s dočasnou ochranou mohou čerpat finanční příspěvek určený na úhradu základních životních potřeb. Humanitární dávku lze získat i opakovaně, ale pouze v závislosti na příjmech a sociálních poměrech. Předpokladem je například fyzický pobyt uprchlíka na území ČR,“ shrnuje Jakub Augusta, vedoucí oddělení mediální komunikace Ministerstva práce a sociálních věcí.
Některým ukrajinským běžencům stát poskytuje také pomoc v podobě zaplaceného ubytování. V takovém případě už ale nemají nárok na vyplacení peněz na ruku. Systém pomoci čekají od 1. července změny.
Podle údajů ministerstva financí byly výdaje státního rozpočtu a samospráv na uprchlickou krizi do konce letošního ledna 28,5 miliardy korun. Největší část – 9,7 miliardy – byla vyplacena na sociálních dávkách, 4,9 miliardy šlo na zajištění zdravotní péče, 4,5 miliardy představovaly výdaje na ubytování.
