Tři různě staré ženy, které pocházející z různých měst a navzájem se neznají. Přesto je spojuje válka, kvůli které odešly z rodné země a musely začít nanovo v Česku. Ani tady je ale nečekal lehký start. Žádost o dočasnou ochranu, shánění ubytování a práce ovlivňovala snaha vystačit si s penězi nebo vyrovnat se se zdravotními či psychickými problémy.
Taťjána Baryšnikovová vyrazila z Ukrajiny, aniž by věděla kam. Po dvou týdnech ve slovenské tělocvičně pokračovala do Česka, kde už zůstala. Vnímá, že četnost zpráv o válce klesá. „Ze začátku se víc střílelo,“ říká. Jedním dechem ale dodává, že v Charkově, kam se v létě z Česka vrátila její vnoučata, je situace stále napjatá.
„Vnučka mi volá denně, že kolem létají drony, nefunguje elektřina, ostřelování pokračuje,“ vypráví se slzami v očích Baryšnikovová.
Charkovskou oblast, od začátku války okupovanou Rusy, začali Ukrajinci v září osvobozovat a stala se symbolem úspěchu bránící se země.
Na Ukrajině má Taťjána svého manžela i dceru s malým dítětem. „Dcera se vrátila hned ze Slovenska. Když můžu, posílám jí aspoň svůj ukrajinský důchod. Ale v přepočtu je to asi jen tisíc korun a potraviny na Ukrajině jsou teď drahé,“ líčí.
Lidé se v Praze společně pomodlili za Ukrajinu. Doufají ve spravedlivý mír |
„O Vánocích přijela malá vnučka s druhou babičku, kteří bydlí u Blanska. Soused mi přinesl vánoční stromeček. Tady nesmutníme. Lidi nás přijali dobře,“ přikyvuje žena, která našla nový domov na vesnické faře nedaleko od Kroměříže.
O návratu na Ukrajinu zatím Taťjána nepřemýšlí. „Jsem v invalidním důchodu. Musela jsem v Česku do nemocnice na onkologické oddělení na pravidelnou kontrolu, kterou mi pokrylo pojištění. Zatímco klinika na Ukrajině je rozbitá a důchod by nestačil ani na léky,“ krčí rameny šedesátiletá Ukrajinka.
Bez práce má v Česku nárok na státní příspěvek. Díky vízu dočasné ochrany pak mají Ukrajinci v Česku přístup i k zdravotnímu a sociálnímu pojištění.