Je půlka prosince a cestou na 1. Slovanského gymnázia v Praze jdu posledních několik metrů za ukrajinskými studentkami. Baví se mezi sebou ukrajinsky, do školy vchází s dobrou náladou. Působí jako běžné gymnazistky, které si o přestávce zašly za roh ulice do obchodu či se byly mezi hodinami projít.
Přicházím do jazykové třídy, ze které se ozývá živá debata. Učitelka češtiny Lilie Kumňacká mi s úsměvem sděluje, že je sice teprve 11:55, tudíž mají ještě čas, ale můžeme rovnou začít. „Někteří stejně přijdou později. A hlavně teď, když napadl sníh,“ vysvětluje mi. V učebně pak poznávám známé tváře - dívky, které šly přede mnou a vyšlapávaly mi zasněženou cestu.
„Dobrý den. Postavte se,“ usmívá se opět Kumňacká, tentokrát na mladé Ukrajince ve třídě, a ptá se jich, kolikátého dnes je. Ti jí bez problémů odpovídají, to už ale podle přízvuku ukrajinská učitelka reaguje, že se blíží prázdniny.
„Už se nám blíží prázdniny, svátky. Ale zatím musíme studovat, studovat a studovat. Máme nesmírně vysoké cíle dostat se na střední školu a pak na vysokou,“ snaží se dvanáctičlenné osazenstvo motivovat.
Maminka ráda cestuje, ale teď nemůže
Nultý ročník gymnázia, jehož cílem je výuka češtiny a integrace pro ukrajinské studenty, aby se následně dostali na střední školu, zrovna probírá pátou lekci. Tématem jsou lidské vlastnosti a přídavná jména. To už se ale ozývá jemné ťukání a do třídy přichází další student. „Ajaj, kdo jde pozdě, dostane na co?“ ptá se na oko přísně učitelka, na což reaguje třída pobaveně „na zadek.“
Ignác si sedá vedle mě a vytahuje pracovní sešit a učebnici. Přestože přišel pozdě, je ve cvičeních napřed oproti zbytku třídy. Jedna ze studentek začíná číst první zadání - jedno z těch, které má Ignác hotové: „Popište, co dělají lidé na obrázcích a přiřaďte k nim vlastnosti. Netrpělívý, nervný, žerlivý, líný, závistivý, originálný...“
„Nervní, žárlivý, originální,“ opravuje Kumňacká žákyni, a dává slovo Karině. „Budu tě milovat až do smrti. To je věrný člověk?“ ujišťuje se. Češtinářka přikyvuje a vyvolává chlapce Artema. „To je můj míč, kup si svůj. To je sobecký,“ přiřazuje další vlastnost.
„Trochu si procvičíme slovní zásobu. Budu vám popisovat vlastnosti a vy zkusíte tipovat, jaký člověk to je,“ navrhuje kantorka a rovnou vykopává: „Umí čekat.“ „Trpěliví,“ zní třídou. „Všechno chce vědět,“ pokračuje. „Zvědavý,“ říkají nyní už studenti se správnou koncovkou i.
Další aktivitou je cvičení v pracovním sešitě, kde k jednotlivým bodům mají studenti vyplnit odpovědi na konkrétní osobu - kamaráda či maminku. Následně mají z jednotlivých bodů vytvořit souvislé věty a ty přednést kolektivu. „Viktorie. Je to moje maminka,“ začal jeden z žáků a učitelka ho prosí, aby přidal na hlasitosti. „A ar-ti-ku-luj,“ snaží se mu následně ukázat, jak má správně otevírat pusu.
Byruška, try, tyry. Ukrajinští prvňáčci se adaptují, někteří neznají zvířata |
„Má padesát jedna let. Má dlouhé rovné bílé vlasy,“ pokračuje student o poznání hlasitěji. „Počkej, včera jsme si řekli, že to nejsou bílé vlasy, ale světlé,“ opravuje Kumňacká. „Světlé vlasy a modré oči. Maminka ráda cestuje, ale nyní nemůže,“ dokončil svůj popis.
Karina vykreslila svoji sedmnáctiletou kamarádku, jiný hoch zase skupinu pobavil větou: „Moje maminka je líná. Nechce se jí pracovat, ale ráda doma uklízí.“
„Můj kamarád se jmenuje Cigan. Je to můj moc blízký kamarád. Věk šestnáct, postava silná, vlasy brunet, oči zelené. Oblečení obvykle sportovný,“ míní Artem. „Sportovní,“ opravuje jej učitelka a dává důraz na poslední písmeno.
„Sportovní. Profese - studuje, hobby - fotbal. Je statečný a velmi spolehlivý,“ dodal. „A jak to víš, že je spolehlivý?“ snaží se češtinářka rozvíjet Artemovy věty, aby se procvičil ve slovní zásobě. „Protože v hodně situací on mi pomohl, například když jsme hráli fotbal. Byl konflikt s mužstvem, on nám pomohl,“ objasnil student.
Architektura a doprava jsou super, počasí ne
Ve druhé části klasické pětačtyřicetiminutové vyučovací hodiny volí kantorka lehčí témata. S třídou si povídá, jaká předsevzetí si děti dají k Novému roku - tedy co by na sobě rády změnily. „Rád bych byl sebevědomý, méně plachý a víc přátelský,“ přiznává otevřeně jeden z kluků.
Učitelka vyvolává debatu s dívčím osazenstvem třídy a ptá se, jestli jim přijde takový, jaký si sám myslí. „Vidíš, ani holky, a že jsou hodně kritické, si to o tobě nemyslí, jsi na sebe zbytečně moc přísný,“ uklidňuje ho. V posledních minutách se pak studentů ptá, jaké mají pocity z nového města a nové země.
„Jsem spokojená s dopravou a obchodami,“ hodnotí Karina. „S obchodami?“ usmívá se češtinářka. „Ne s obchodami, s obchody?“ zkouší napodruhé Ukrajinka.
Relativně bezproblémovou dopravu kvitují i další. Antonina sděluje třídě, že jí se líbí architektura. Přesto se našly i hlasy proti. „Byl jsem překvapený novým bytem, nezvykl jsem si na změnu,“ smutní jeden ze studentů a jeho spolužačka dodává: „Hodně tady prší,“ vadí jí.
V českých školách je 50 tisíc uprchlých ukrajinských dětí. Méně, než se čekalo |
Učitelka souhlasí, že oproti Ukrajině je počasí trochu jiné, snaží se ale hledat pozitiva. „Podívej, napadl sníh, svítí sluníčko. Je hezky,“ směje se a závěrem přidává poslední otázku, jestli jsou děti spokojené s ní. „Samozžejmě,“ zní třídou.
Druhý mateřský jazyk
„Cílem kurzu je připravit děti, aby zvládly studium na střední škole, ale to není všechno. Především jim musíme pomoct s adaptací v české společnosti,“ říká Kumňacká s tím, že výuka nezačíná a nekončí jen kurzem češtiny. Zmiňuje, že jako kolektiv spolu po vyučování chodí na procházky městem, byli už ale i v divadle či na koncertu vážné hudby.
Ředitelka gymnázia Taťjana Pergler dodává, že od druhého pololetí studentům navíc přibudou matematika, chemie či biologie, aby nezůstali pozadu ani v dalších předmětech. A protože se na gymnáziu platí školné, poměrnou část platí i Ukrajinci. „Musíme platit nájem, mzdy pedagogům, ale v dalším pololetí to dokážeme pokrýt z jiných zdrojů,“ věří.
Kapacity škol v Praze opět nikdo neřeší, na střední se dostanou jen ti nejlepší |
Studentka Antonina o přestávce přiznala, že jí čeština jde, přesto se snaží, aby ji měla ještě lepší. „Čeština je pro mě už druhý mateřský jazyk,“ překvapuje nejen obsahem věty, ale i čistým projevem. Doplňuje, že kromě filmů a seriálů v češtině čte i noviny, aby se zdokonalila.
Její spolužák Artem se taky snaží učit mimo jiné pomocí filmů. „Nerozumím všemu, ale snažím se. Rád bych se dostal na gymnázium nebo na obchodní školu,“ říká.
