Případ drogově závislé matky, která při „hře“ těžce zranila své tříměsíční dítě a způsobila mu hematom v obou polokoulích mozkových, krevní výrony na obou stranách hlavy a dvě zlomeniny kosti holenní, se na první pohled zdá velmi brutální. Žena však za takové chování dostala pouze podmínku a pokárání od soudkyně.
Další zpřísnění trestů tento problém nevyřeší. Soudci nevyužívají i horní rozpětí zákonných sazeb a jen lze spekulovat, proč tomu tak je.
Marie BenešováBývalá ministryně spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně
Na druhé straně stojí rozsudek Krajského soudu v Plzni, který vloni poslal na devět let do vězení pětadvacetiletou ženu, která podle obžaloby vážně zranila svého pětiměsíčního syna. Chlapec poté, co s ním matka nejméně dvakrát praštila o zeď, přišel o zrak a přechodně ochrnul na levou polovinu těla.
Před deseti lety však rezonoval také případ v té době sedmiletého Dominika z Brna, který dostával několik let rány vařečkou, musel chodit po připínáčcích a mučili jej hladem. Soud rodiče poslal na 6 a 6,5 roku do vězení. Trest byl však podle odborníků nízký. „Co si prožil, bude mít na něj negativní vliv. Nedá se říci, jakým směrem ho to ovlivní, ale docházelo tu k velmi silnému týrání. Vše se odehrálo ve věku, kdy mají být rodiče dítěti oporou. Hledá u nich jistotu. To však v tomto případě zcela selhalo,“ upozornil psycholog Jiří Brančík.
Týrání dětí
Popisuje advokátka Petra Nováková Andršová |
Nepřekvapující, míní odbornice
Bývalá nejvyšší státní zástupkyně a exministryně spravedlnosti Marie Benešová podotkla, že soudci nevyužívají i horní rozpětí zákonných sazeb. „A jen lze spekulovat, proč tomu tak je,“ uvedla s tím, že hodnotí případ od případu a nelze jim nic nakazovat. Jak dodala, další zpřísnění trestů tento problém nevyřeší
„Nemyslím si dle svých zkušeností, že by trest v daném případě nějak vybočoval z rozhodovací praxe soudů,“ okomentovala prvně zmíněný případ drogově závislé matky advokátka Petra Nováková Andršová. Dodala, že vždy hraje roli mnoho faktorů a daný případ se posuzuje individuálně.
Totéž potvrzuje také advokátka Lucie Hrdá. Roli by podle ní měla hrát závažnost následků, jestli se pachatel doznal, zda vedl předtím řádný život, zda byl v minulosti trestán.
„Například je rozdíl, jestli pachatel je narušenou osobností se sklony k agresivitě a je veden skutečně zlým úmyslem ublížit, nebo zda se jedná o rodiče z velmi sociálně slabé rodiny, který se takového jednání dopustí pod tíhou stresu a naprostého nezvládnutí situace,“ uvedla Nováková Andršová.
Jak uvádí prezident Soudcovské unie Libor Vávra, soudy při rozsudcích k judikátům, tedy „precedentům“ minulých rozsudků, nepřistupují. „Takové judikáty by trvalo měsíce jen vyhledat. A teprve poté bychom je mohli analyzovat. Tohoto typu trestné činnosti se soudí velmi málo. Nejsou to krádeže, které jsou v desítkách tisíc ročně, ale řídké jednotky,“ uvedl Vávra.
Jak upozorňuje, v Česku existuje jen málo oznámených a souzených případů, takže se data porovnávají jen špatně. Také on upozorňuje na četné faktory, které vstupují do konečné výše rozsudku: „Každý pachatel útočí jinak, má jinou trestní minulost, každé trestní stíhání vede nebo naopak nevede k nápravě v rodině...“ vypočítává.
To všechno pak má podle něj dopad na druh a výši trestu. „Kdybychom to chtěli srovnávat, potřebovali bychom spoustu dat, abychom je mohli očistit od těchto údajů. Obávám se, že tohle nikdo neodpracuje. Není to pro soudy, ale spíše pro akademickou nebo nevládní organizace,“ míní.
Rozsudky se liší podle soudce a soudu
Hrdá doplňuje, že rozsudky se liší podle každého soudce a soudu. „Každý to soudí podle sebe a svého zvážení. To je samozřejmě v pořádku, ovšem ne v případě, kdy násilí na dětech nebagatelizuje,“ uvedla s tím, že v Česku se bohužel pořád setkáváme s tím, že výchova fyzickým trestem je pro řadu lidí naprosto v pořádku.
Problém je také to, že spousta soudců také nezná psychickou stránku a topologii dětských obětí. Neumí tedy posoudit, jaké budou mít děti v budoucnu následky.
Jak uvedla Klára Šimáčková Laurenčíková, z jejího pohledu vládní zmocněnkyně pro lidská práva je než trest v tradičním pojetí důležitější, aby systém zranitelné rodiny včas identifikoval a každému rodiči byla poskytnuta podpora, kterou potřebuje.
39 utýraných dětíZa sedm posledních let bylo podle dat ministerstva práce a sociálních věcí utýráno 39 dětí, 700 má trvalé následky, 304 otěhotnělo v důsledku znásilnění a 12 500 potřebovalo péči psychologa. Na včasném záchytu ohrožených dětí měla v uplynulých dvou letech negativní vliv i epidemie covidu-19, kdy se omezil jejich kontakt s lékaři, učiteli a spolužáky. |
Nepřiměřené tresty za malé prohřešky
„Ještě více než týrání vlastních dětí jsem v praxi řešila týrání dětí ze strany partnerů rodičů daných dětí. Zde jsem zažila i případy, kdy daní partneři byli skutečně vedeni právě tím zlým úmyslem dítěti ublížit,“ nastínila Nováková Andršová. Dodala, že se v praxi také hodně setkává s nepřiměřeným trestáním dětí za nejrůznější prohřešky, typicky špatné známky ve škole.
To potvrzují také statistiky. Podle výzkumu Dětského fondu OSN (UNICEF) se v rodině setkává s násilím 14 procent českých dětí. „Pokud si to zkusíme převést do skutečných čísel, mluvíme zhruba o 175 tisících dětech v českých domácnostech,“ uvedla ředitelka Centra Locika Petra Wünschová. Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom ročně eviduje jen 2 500 dětí.
Konec „výchovných“ trestů. Facku dítěti má brzy zakázat zákon |
Řekni, že sis týrání vymyslel
Podle Novákové Andršové je na podobných případech zajímavé zejména to, že rodiče daných dětí často nad týráním přivírají oči po dobu trvání vztahu s tyranem. Někteří pak v průběhu trestního řízení přímo tlačili na děti, aby řekly, že si vše vymyslely.
„Prostě stáli za svým partnerem a odmítli si připustit, že by něčeho takového byl schopen, nebo to radši vědět asi nechtěli,“ nastínila s tím, že někteří se pak odhodlali k oznámení celé věci policii až ve chvíli, kdy vztah s tímto partnerem ukončili.
Rodiče jsou ve válce o děti schopni všeho, i vinit z týrání, říká advokátka |
Dost často však podle ní k činu dojde proto, že rodina nemá žádnou podporu a pomoc. „Rodiče nejsou schopni sami najít vhodné organizace k pomoci jim a propadávají sítem jakékoliv pomoci, jak sociální, tak psychologické. Trest, respektive odhalení jejich nevhodného chování, tak je pro ně často vysvobozením,“ popsala.
To potvrzuje také Šimáčková Laurenčíková. „Je potřeba rozumět individuální situaci každé rodiny a všem okolnostem případu. Ne všichni rodiče například vyrůstali v respektujícím rodinném prostředí, a nemuseli tak mít příležitost, kde se respektující přístup k dětem naučit,“ zdůraznila.
Pomoc až za šest letCentrum Locika na základě výzkumu ve spolupráci s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí zjistilo, že někdy trvá až šest let od okamžiku, kdy se zjistí, že se v rodině odehrává domácí násilí, po okamžik, než se dítěti dostane psychologické pomoci. Ze zmíněného výzkumu také vyplynulo, že až 90 procent dětí, v jejichž rodině se odehrává domácí násilí, jsou toho přímými svědky. Téměř polovina (42 procent) z nich je navíc samo napadeno agresorem. |
