„Šéf byl hrozně zlej. Řval na nás, dával nám nesplnitelný úkoly a hrozil nám strhnutím už tak mizerného platu, který byl 77 korun. Křičel, že jsme neschopní a chtěl po nás spoustu dalších věcí najednou. Dalo mi to motivaci, abych se dobře učil, a toho chlapa už nikdy víc nemusel vidět,“ přiznal respondent Vojta.
O svoji negativní zkušenost, která ho nakonec namotivovala k lepším studijním výsledkům, se rozpovídal pro společnost GTS Alive. Ta v Česku zajišťuje studentské průkazy ISIC a učitelské ITIC a pravidelně mezi jejich držiteli dělá anonymní průzkumy.
Toho posledního, týkajícího se studentských brigád, se zúčastnilo 2 105 respondentů. Z jeho dat vyplývá, že největší zájem je mezi brigádníky o práci v gastronomii. V restauraci nebo fast foodu pracuje 21,5 procenta oslovených, ve stánku či obchodě pak 18,1 procenta. Přes 14 procent tázaných uvedlo, že pracuje v oboru, který studují.
Více než polovina pak uvedla, že na brigády chodí pravidelně, pouze 6,4 procenta uvedlo, že při studiu zatím nikdy nepracovali.
Skoro šedesát procent brigádníků se spokojí s hodinovou sazbou v horizontu 120–159 korun, patnáct procent z nich si myslí, že v pořádku je i 100–119 korun.
Gala oběd s Milošem Zemanem
V průzkumu studenti uvedli, že neměli problém s hledáním práce. Podle 58 procent dotázaných to bylo jednoduché, 18,2 procenta pak hledání neoznačilo ani za jednoduché, ani za složité. Problém s hledáním měla jenom pětina oslovených.
Pro většinu z nich (69,9 procent) byly motivací především peníze, kvůli zkušenostem pracovalo přibližně dvacet procent tázaných. Některé brigády mnohdy skýtají ty nejlepší zkušenosti a zážitky.
Výdělky z brigád zaostávají za průměrem, studentům konkurují třicátníci |
„Jedinou brigádu, kterou jsem byla schopná sehnat, byla u cateringu. Chodím tam skoro rok a hrozně záleží, jaká je to akce, jakého máme manažera a jakou náplň práce. Nejlepší zkušeností však pro mě byl červencový gala oběd na Pražském hradě, kde se sešli náš prezident a izraelský prezident Jicchak Herzog. Super zážitek, i když jsem dělala pouze servírku!“ říká studentka Klára.
Pozitivní zkušenosti s brigádami měli i někteří další respondenti. Vesměs si chválili finance, kolektiv či náplň práce jako například slečna Monika. Tu zaujala nabídka, kterou obdržela její škola. Lanové centrum hledalo nové zaměstnance, podle Moniky jde o nejlepší brigádu, kterou kdy měla.
„Pracuji celý den venku na čerstvém vzduchu, hýbu se a povídám si s lidmi. Nejsou nepříjemní, protože se lanový park nachází v hezkém prostředí. Jsem ráda, že jsem do toho šla. Pracuji tam dva měsíce a dalo mi to hodně zkušeností. Rozhodně na lanový park nedám dopustit,“ říká studentka.
Šikana a nedodržování podepsané smlouvy
Ne každý má ale takové štěstí na kolektiv nebo pracovní náplň. Respondent Jan ani nedostal smlouvu, podle svých slov bral nezákonně nízký plat za práci s 25kilovými pytli. „Po dvou týdnech mě vyhodili, protože potřebovali místo pro stálého zaměstnance,“ kroutí hlavou student.
„Mezi negativní zkušenosti bych rozhodně zahrnula paní vlastnící úklidovou firmu, která se mnou lidově řečeno vydrbala,“ říká studentka Daniela. Téměř dva měsíce jí dlužila výplatu a nakonec byla hodinová sazba u výplaty úplně jiná než jakou slibovala. „Neměla jsem tehdy odvahu se ozvat, že takhle je to špatně a hlavně porušila pravidla stanovená v pracovní smlouvě. Od té doby si pečlivě vše ze smlouvy kontroluji s praxí,“ říká pro změnu Daniela.
Studentská brigáda: kdy je nutné platit pojištění a jak ušetřit na dani |
Slečna Veronika trpí silnou skoliózou, přesto nastoupila na brigádu. Poté, co nastoupila do supermarketu, se k jejím zdravotním potížím přidaly i ty psychické. „Pokaždé, co jsem do práce šla, mně bylo do breku. Nadřízení zde byli s prominutím na facku, ke svým zaměstnancům se chovali opravdu otřesně, až vulgárně. Musela jsem čtyři hodiny sedět za kasou a ani se nehnout, nebo stát. Když jsem poprosila o častější střídání, řekli mi, že je to můj problém,“ nechápe studentka.
K porušení předpisů i ke zranění došlo i v případě studentky Daniely. Ta pracovala v řetězci rychlého občerstvení a jednou na sebe vylila plech se vřelou slaninou a jejím tukem. Na rukách měla popáleniny druhého stupně, ale nadřízení tomu nevěnovali pozornost, hodinu a půl musela pracovat bez ošetření. Posléze jí na ruce sice nastříkali krém na rány a dali led, což je proti předpisům.
„Neošetřili mě, úraz ani nezapsali do knihy úrazů a pojistku chtěli řešit až za dva roky, že by se k tomu pojišťovna prý dříve nedostala,“ popisuje Daniela.
