Kandidaturu vám společně nabídli premiér Vladimír Špidla a ministr Zdeněk Škromach. Jak vám to oznámili?
Řekli, že se dohodli, že bych byl vhodný kandidát. A že to myslí vážně. Já jsem ty nabídky měl už předtím, ale odmítal jsem je. Bylo to takovéto: "Já si myslím a Tonda taky..." Tak to jsem s díky odmítal, protože nebudu hazardovat se svým jménem. Ale tady jsme si dali ruku na to, že je to míněno opravdu vážně.
Proč vlastně chcete být druhým českým prezidentem?
Protože jsem tu nabídku vzal také vážně. Druhý důvod je ten, že k tomu podle mého názoru mám určité schopnosti. Tedy mám nějakou politickou zkušenost z doby předlistopadové i pozdější a zároveň do politiky přicházím trochu jako nový vítr. Nebyl jsem součástí politických událostí posledních let.
Není to spíš trochu handicap?
To záleží, z jaké strany se to vezme...
Sokol: Nebudu uzavírat tajné obchody
Minimálně nejste dopodrobna obeznámen se zákulisím české politiky, jejími různými dohodami...
Já to považuji za výhodu. Nejen že s tím nejsem seznámen, ale nejsem v tom také zapleten.
Kdy vás poprvé napadlo, že tuhle nabídku dostanete?
Velmi dávno. Jak se postupně ukazovalo, že je odmítán jeden kandidát za druhým.
Co vás, respektovaného univerzitního hodnostáře, vlastně v téměř sedmašedesáti letech vede k tomu, abyste se pouštěl na tak tenký led, jakým je vysoká politika? Před deseti lety jste z ní odešel a vlastně se ani nijak urputně nepokoušel o návrat.
Víte, člověk má určitou zodpovědnost vůči státu. Uvědomuji si, že na univerzitě můžeme klidně bádat a učit díky tomu, že máme demokratický stát. A ten nemůže existovat jen tak sám od sebe. O ten se musí někdo postarat. Takhle jsem přišel do politiky v roce 1990 a dnes mi parlamentní reprezentace naznačila, že ta potřeba je tu znovu.
Myslíte, že je stejně jako v roce 1990 potřeba vstupovat do politiky kvůli obavám o osud demokracie?
To jistě ne, situace je jiná. Ale nerad bych dopustil další debakl parlamentu. Možná je to příliš silně řečeno: rád bych se přičinil o to, aby si parlament neuřízl další ostudu. Protože parlament je základ demokracie. A když si z něj každý dělá legraci, není to věc, na kterou by se občan mohl dívat s klidem.
Co by se muselo stát, abyste se nakonec rozhodl nekandidovat?
Kdyby se vládní koalice na mé kandidatuře neshodla.
Co znamená "neshodla"? Těžko se na vás asi shodnou všichni vládní poslanci a senátoři.
Podívejte, je to tajná volba a já nemůžu chtít nějakou stoprocentní záruku. Ale když mi představitelé koaličních stran rukoudáním řeknou, že podpora je rozumná, půjdu do toho.
Bráníte se tomu, aby byla prezidentská volba prezentována jako střet vás a Václava Klause. Přesto zkuste definovat, v čem se liší vaše a Klausova "prezidentská koncepce".
Můžu mluvit jen o sobě. Role prezidenta je především komunikační. Prezident je součástí výkonné moci, jeho odpovědností je nejen reprezentovat stát navenek. Měl by posilovat důvěru občanů v jejich stát.
Co pro to může prezident dělat?
Prezident musí být slyšet a vidět.
Důvěra občanů v prezidenta byla vždycky dost vysoká a ukazuje se, že tohle Češi nějak potřebují. Vždy jsme se lépe identifikovali s osobou než s myšlenkou. Úkolem prezidenta je také dávat lidskou tvář státu.
S komunisty nevyjednávám
Trochu nechápeme, proč se odmítáte vymezit proti svému soupeři, který je jasně čitelný...
Myslíte? Považujete jeho poslední výroky kolem parlamentního vyjednávání za politicky čitelné? Které myslíte? To přece dobře víte: snaha o podporu komunistů.
Chcete říct, že byste o podporu komunistů neusiloval?
Ne. Řekl jsem, že budu s komunistickými poslanci jednat. Ale nemohu dělat žádné tajné obchody.
Zatím se zdá, že prezident bez hlasů komunistů zvolen nebude. Komunisté za to něco chtějí: úplnou legitimizaci, různé posty. Je pro vás přijatelné, abyste byl zvolen za cenu, že k takové legitimizaci přispějete?
O legitimizaci se zasloužili výsledky voleb a ti, kteří komunisty během volby prezidenta zase vyzvedli. Já musím udělat vše pro to, abych podporu v parlamentu získal, ale určité věci nemohu dopustit.
Takže se zajímáte o to, co vyjednavači nabízejí komunistům za to, že vás podpoří?
Za mne s komunisty nikdo nevyjednává, nikoho jsem tím nepověřil.
Mohou to dělat strany vládní koalice, které vás podporují.
Nic o tom nevím. Mým jménem rozhodně nemohou nic nabízet. Já mohu nabízet otevřenost, ochotu vyslechnout názor, přijít na pozvání do jejich klubu v parlamentu.
Zajímáte se, co vládní vyjednavači za komunistické hlasy nabízejí?
Pokud vím, nic takového se neděje.
Je podle vás už KSČM normální demokratická strana?
To se také vyvíjí. Některé jejich činy jako by to podporovaly a některé zase ne. Teď jsem třeba zaznamenal takové velmi cynické výroky pana předsedy Grebeníčka i dalších, kteří říkají: Záleží na tom, kdo dá lepší nabídku.
Dokázali se komunisté vyrovnat se svou i naší minulostí?
To určitě ne. Ale přece jen, ta strana se v roce 1990 trochu předělala a pak se zase trochu vrátila zpátky. Na počátku 90. let třeba hlasovali pro Listinu základních práv a svobod. Ale když teď slyším, jak čekají na lepší nabídku, tak mě napadá, proč si ještě říkají komunisté...
Scházíte se sám s politiky?
Zatím ne. Teď možná se s nějakými lidmi sejdu. Velmi nerad bych s kýmkoliv jednal za zavřenými dveřmi. Chtěl bych se ušetřit spekulací a pomluv, co jsem kde slíbil.
Volil jsem lidovce
Která strana je vám nejblíž?
Dost těžká otázka. Bylo by to někde mezi lidovci a sociálními demokraty. Lidovci jsou mi blízcí v důrazu na lidskou svobodu a decentralizaci rozhodování, sociální demokraté zase v důrazu na sociální závazky státu. Evropské země se po druhé světové válce poučily: když se sociální propad některých vrstev nezastaví, tak to tu demokracii rozmetá.
Takže jste voličem jedné z těchto dvou stran?
Ano, lidovců. Nemám problém to říct, není to zpovědní tajemství.
Jak se podle vás vyvíjela tahle země za posledních deset let?
Nikdy jsem to nechápal jako katastrofu. Vývoj byl celkem normální, vlastně uspokojivý, i když leccos mohlo být rychlejší či důkladnější. Tři věci se vlastně nepohnuly: fungování justice, politika vzdělanosti a otevřenost uvnitř politiky.
Může tohle prezident napravit?
Sám ne. Ale člověk může působit na ostatní a upozorňovat, že tohle jsou důležitá témata.
Jaký je váš názor na útok na Irák?
O tom režimu si nemůžeme dělat iluze. Pravděpodobně má biologické zbraně, které už kdysi použil. Ten režim ohrožuje celou oblast. Teď je otázka, co s tím. Je to vždy velmi choulostivé rozhodování. Česky se říká: dvakrát měř, jednou řež.
Přišel už čas řezat?
Takhle důležitá rozhodnutí se nikdy nedají dělat individuálně. V zahraniční politice musí politici najít široký konsenzus. Naší prioritou je Evropa, protože se ucházíme o členství v Evropské unii. A zároveň víme, za co Evropa vděčí Spojeným státům. Představy Evropy stojící proti Americe jsou velmi špatné.
Je váš názor bližší spíše USA a Británii, nebo Francii a Německu?
My jsme skutečně mezi a takové musí být i naše stanovisko.
Jak může být stanovisko mezi?
Podívejte, vždyť to všichni dělají. Blair nejprve obejme prezidenta Bushe a pak mu řekne: Počkej. Chirac ho neobejme a řekne mu: Počkej, přemýšlej. To je normální demokratická politika, jejíž obrovskou výhodou je, že není zbrklá.
Kdy by přišel čas útoku na Irák?
V případě, že by na někoho zaútočil, že by to odhlasovala Rada bezpečnosti OSN nebo že by se na tom shodlo NATO.
Asi se nedá čekat, že by se něco z toho stalo. Kútoku na Irák by tak nemohlo nikdy dojít.
No a není to možná lepší? Víte, já nejsem v této věci zrovna odborník. Ale případný útok přece přináší obrovská rizika pro celý Blízký východ. To je třeba pro mě velká osobní starost, pokud by to mělo znamenat také ohrožení Izraele.
Takže vy byste asi nepodepsal dopis evropských státníků na podporu USA, jako to udělal Václav Havel?
Kdyby mi ho sem dnes někdo přinesl, tak bych ho nepodepsal. Rozhodně ne bez konzultací.
Vyhnání Němců neobhájíme
Pro mnoho sociálních demokratů budou problémem vaše názory na sudetské Němce. Jak jim je budete už v úterý vysvětlovat?
Stačí se zbavit určitých pomluv a vytržení z kontextu. V žádném případě nepřichází v úvahu ohrožení majetkových práv českých občanů. Ale zároveň se máme jasně distancovat od toho, co se prostě obhajovat nedá. To násilné vysídlení bylo jen dalším krokem válečného násilí, které bylo jistě mnohem strašnější a my jsme ho nevyprovokovali. Ale víte, fakticky jde o jednu věc: o sebevědomý postoj vůči Němcům. Špatného svědomí se zbavíte jen tak, že si přiznáte, co jste udělal.
Myslíte, že Češi mají vůči Němcům špatné svědomí?
Tak proč se potom tolik bojí? Politickým nebezpečím nejsou sudetští Němci, ale různé výkřiky. Sládkovi republikáni žili jen z toho, že budili v lidech strach z Němců.
Takže řeknete sociálním demokratům, že poválečné vyhnání Němců je podle vás nepřijatelné jako princip?
Ano. Nemůžeme se stále držet principu kolektivní viny. Historie přece není učebnice dobrého chování. Musíme prostě říct, že konflikty mezi občany státu se už nemohou nikdy řešit vyháněním.
Podepsal byste jako prezident zákon, který by umožňoval registrované partnerství gayů a lesbiček?
Kdyby se na něm obě komory parlamentu shodly, pozval bych si je a vyzkoušel je, jestli si uvědomují rozdíl mezi klasickým manželstvím a registrovaným partnerstvím.
Umíte si představit situaci, kdy byste zastavil trestní stíhání ještě před rozsudkem soudu?
Pokud ústava prezidentovi takovou pravomoc dává, ví, co dělá. Jsou případy, kdy je abolice jedinou cestou ke spravedlnosti. Zvlášť v případech, kdy soud trvá šest let.
