Podle přírodovědců však sjezdovky zdejší krajinu mění. V zahraničí, nejvíc v Alpách, už se to zkoumá léta. Jeden z prvních výzkumů u nás začal v květnu. Během následujících čtyř let se tak bude v Krkonoších zjišťovat, jak sjezdovky a technické zasněžování ovlivňují rostliny a vodní živočichy. Je to citlivé téma. Proti sobě totiž stojí ochrana přírody a ekonomické zájmy.
„Národní park je přeci jen něco jiného než zbytek republiky. Právě v území, kde se společnost rozhodla přírodu chránit v nejvyšší kategorii ochrany, by měla být příroda prioritou,“ namítá přírodovědec ze Správy KRNAPu Jiří Flousek, který se vlivu lyžování na horskou krajinu dlouhodobě věnuje.
Lidé možná ani netuší, co rozmach sjezdového lyžování způsobuje. Co se s krajinou vlastně děje?
Sjezdovky jsou většinou budovány na lesní půdě. Prvním zásahem je odtěžení lesa, následně se plocha upraví jako sjezdovka či průsek pro lanovou dráhu. Odlesnění tak výrazně přispívá k fragmentaci území a narušuje krajinný ráz. To je problém pro řadu živočichů. Existují studie, které ukazují, že třeba drobní savci, než aby překonávali otevřené prostranství široké sjezdovky, se na okraji raději otočí. Když to zjednoduším, vrátí se do lesa a na druhou stranu sjezdovky jich přeběhne jen minimum.
Čeho se bojí?
Žijí v lesním prostředí, pro překonání sjezdovky jim na ní často chybí dostatek vegetace, úkryty, zvyšuje se riziko predace přirozenými nepřáteli. V extrémním případě, když je podobných fragmentačních prvků moc, se může populace živočicha „rozsekat“ do dílčích částí, jejichž příslušníci se pak už potkávají minimálně nebo vůbec. A taková izolovanost se může časem projevit i na jejich genetice.
U jakých zvířat například?
Druhem, který má v Krkonoších asi největší problémy, je tetřívek obecný. Máme podle loňských sčítání asi 74 tokajících samců. Když odhadneme, že počet samic je zhruba srovnatelný, žije tady asi 150 ptáků. Tetřívci jsou nesmírně citliví na rušení a zejména samci se moc nepřemísťují. S trochou nadsázky lze říci, že samec stráví celý život na jednom místě, pohybuje se asi do kilometru od tokaniště. Když už tak malou populaci „rozsekáme“ rozvojovými aktivitami do částí, přiděláváme jí značný problém. Nyní to vypadá, že oněch 150 krkonošských tetřívků je rozděleno do tří dílčích populací, které spolu s velkou pravděpodobností už vůbec nekomunikují, kříží se mezi sebou jen uvnitř těch dílčích populací, a tak se zhoršuje genetická kvalita. Za posledních 16 let nám v Krkonoších vymizela téměř polovina tetřívků.
Ostatní živočichové to snášejí lépe?
Změna prostředí na sjezdovkách ovlivňuje i další skupiny živočichů, třeba ptáky, pavouky nebo brouky. Často se vztahuje vliv sjezdovky jen na její plochu, ale tak to v přírodě nefunguje. Řada živočichů, třeba někteří ptáci, mají rádi tmavý uzavřený lesní komplex. Ve chvíli, kdy jim vytvoříte nový okraj lesa, se přestanou vyskytovat i na ploše, kam proniká světlo ve zvýšené míře než dříve. U takových druhů se jejich vhodný biotop zmenšuje nejen o plochu sjezdovky, ale ještě o různě široký pás v jejím okolí.
Ceny skipasů a novinky v českých lyžařských areálech |
Dnes se lyžuje i v noci. Co způsobuje světlo a hučící sněžná děla?
Dobrou ilustrací komplikovanosti problému je, že o něm víme jen málo. Ví se, že nadměrné osvětlení škodí zdraví člověka, tudíž se dá předpokládat, že škodí i některým savcům. Literatura, která obecně hodnotí vlivy osvětlení na živočichy, sice existuje, ale poznatky jsou stále nedostatečné. Pár studií ukazuje, že třeba velkým šelmám lovícím v noci se v osvětleném prostředí hůř loví, protože je kořist vidí. Ale platí to i naopak z pohledu kořisti.
U hlukového znečištění se zjišťuje, že kořist, která šelmu slyší, když je úplně ticho, ji hůře slyší, když hluk stoupá. A opět naopak to platí i pro predátory. Existuje studie ze Severní Ameriky, kde žije sova blízce příbuzná sýci rousnému, běžně hnízdícímu v Krkonoších. U ní bylo zjištěno, že s každým nárůstem hluku o jeden decibel klesá od určité hladiny šance, že uloví kořist. Když se hluk dostane na hranici, myslím kolem 60 decibelů, sova už slyší tak špatně, že nic neuloví.
Zahraniční studie se ale věnují i vlivu lyžování na rostlinstvo luk...
Vegetace horských luk patří v Krkonoších mezi velmi cenné fenomény, je to naprosto unikátní prostředí. Vzniklo někdy před čtyřmi sty lety, jak lidé káceli les a vytvářeli pastviny. Na loukách se vyvinula pestrá společenstva rostlin včetně druhů, které nenajdete nikde jinde. Když na takovou louku pustíte sjezdovku, postupně ji změníte. I když je tam přírodní sníh, při lyžování se zhutňuje, odtává později. Řada druhů je vázána na časné odtávání. Takže tyto druhy časem mizí a jsou nahrazovány jinými, které mají rády sněhovou pokrývku. Když se to opakuje více let po sobě, vegetace se kompletně změní, ale my na ty změny přijdeme třeba až za deset, dvacet let. Všechno se ještě znásobuje používáním technického sněhu.
Protože vydrží déle?
Technický sníh není sníh v pravém slova smyslu, ty načechrané šestihranné vločky, které padají na zem, zachovají podsněžný prostor, ve kterém žije spousta živočichů. Půda pod nestlačeným přirozeným sněhem téměř nepromrzá, teplota na jejím povrchu se pohybuje kolem nuly. Ve chvíli, kdy je sníh udusaný nebo spodní vrstvu tvoří technický sníh (vlastně krystalky ledu), vytváří se na povrchu půdy ledová vrstvička, která líp vede teplotu. Takže půda pod stlačeným sněhem nebo pod technickým sněhem promrzá, půdní led poškozuje rostliny a jejich kořeny, ovlivňuje půdní faunu. Ve výsledku na louce postupem času vznikne jiné rostlinné společenstvo.
Má to vliv i na retenci půdy?
Dotkla jste se důležité věci, kterou se asi nedaří dobře vysvětlovat. Když je na svahu les, voda odtéká pomaleji a víc se vsakuje. Uvádí se, že z přírodního sněhu se za normálních podmínek asi třetina vsákne. Když les odtěžíte, chybí stromové patro, ale zůstává bylinná vegetace, odtok je o něco rychlejší a vsakování vody pomalejší a nižší. Když ale odtěženou plochu upravíte buldozerem a na povrchu vytvoříte hladkou ledovou kompaktní vrstvičku ledu, odtávající voda mizí z krajiny rychleji a vsakuje se minimálně. Z ČR nemáme údaje žádné, ty alpské ale udávají, že voda vsakuje pět- až dvacetkrát pomaleji a v extrémním případě, kdy je půda hodně zhutněná a sníh také, nevsakuje vůbec žádná. Netušíme ale, kolik vody prosakuje do podzemí a doplňuje podpovrchové a podzemní vody v oblastech, které jsou takto ovlivněny.
Hrozí tady eroze?
Když nezpomalíte odtok vody, hrozí téměř vždy. Vegetace zabraňuje erozi. Je proto i v zájmu skiareálu, aby na sjezdovce byl vegetační kryt, ale celý proces je obtížný a dlouhodobý. Jedna alpská studie uvádí dokonce ve svém názvu, že ozeleňování sjezdových tratí je „never-ending story“. Pořád se totiž objevuje problém při jarní údržbě, kdy je nízká sněhová pokrývka. Rolby často seberou nejen sníh, ale i povrch půdy s vegetací. A když jsou některé plochy obnažené, riziko eroze stoupá.
Čína staví největší krytý skiareál na světě |
Co se děje, když se odebírá voda z horských potoků pro zasněžování?
Množství vody pro každého odběratele by mělo být odsouhlasené a povolené příslušným vodoprávním orgánem. U technického zasněžování ale odběr není rozdělen na dvanáct měsíců, povolené množství odeberete v jedné čtvrtině roku, často během dvou tří měsíců, a je důležité, za jakých podmínek odebíráte. Může být srážkově bohatý podzim, potokem teče dost vody a odběr na něm téměř nepoznáte. A naopak, v potoce poteče některý rok vody málo, vy odeberete stejné množství vody jako minule, ale pro tok to znamená zásadní zásah do života vodních organismů.
Jak moc velký?
Je vhodné zmínit, že zima je pro vodní tok paradoxně nejsušší částí roku. Je-li dobrá zima a mrzne, spousta vody vymrzne v ledových lemech na břehu a korytem protéká jen málo vody. A odebíráte-li vodu z toku s malým průtokem, stoupá riziko, že dno promrzne a zahynou vodní organismy, které v něm žijí. Iv tomto případě jsou ale naše znalosti značně nedostatečné.
Tady mám loňskou studii z francouzských Alp ze sjezdovky pod horní hranicí lesa. Často je nám vytýkáno, že naše argumentace stojí na pracích z poloh nad horní hranicí lesa, tahle je z nějakých 1 600 metrů nad mořem. Ukazuje, že z množství vody, které odeberete z vodního toku, jí na sjezdovku v podobě technického sněhu dopadne zhruba 60 procent, plus minus deset. Zbytek skončí někde jinde.
Kde?
Může skončit někde blízko, protože vítr odfoukne sníh jen o pár metrů. Často ale vidíte, jak vítr odnáší technický sníh hned od zasněžovacího zařízení vzhůru, a nevíte kam. Může spadnout o sto metrů dál, nebo v oblasti toho samého povodí, ale nelze vyloučit, že když se sníh přefoukne přes hřeben, spadne do jiného povodí. Uvádí se, že asi deset procent z uvedených ztrát jde na vrub odparu a sublimaci sněhu za velmi nízkých teplot. Zbývajících třicet procent jsou ztráty mechanické, ovlivněné větrem, vegetací nebo konfigurací terénu.
Lyžování je byznys a z turistů mají příjem i obce. Je vůbec možné počet sjezdovek regulovat?
Říci horní hranici je obtížné, a jakmile by zazněla, bez studií o únosnosti území se dá zpochybňovat. Řeknu-li svůj osobní názor, Krkonoše jsou natolik malým pohořím, že plocha existujících sjezdovek už je na hraně. Musíme se srovnat s tím, že sjezdovky v Krkonoších budou a v době klimatické změny se neobejdou bez zasněžování. Musíme mít ale na paměti, že vše, co jsem říkal, se odehrává na území národního parku. To je přeci jen něco jiného než zbytek republiky. Právě v území, kde se společnost rozhodla přírodu chránit v nejvyšší kategorii ochrany přírody, by měla být příroda prioritou. A měla by mít přednost před četnými rozvojovými a komerčními aktivitami.
