V laboratoři ústavu v pražské Podbabě se pomalu roztáčí míchací pádla v několika skleněných válcích. Každý z nich obsahuje vodu s příměsí látek ze sinic. Netrvá dlouho a v jednotlivých válcích se utvářejí sraženiny, které je posléze možné z vody mechanicky odstranit. Jsme svědky takzvané koagulace, což je základní metoda pro úpravu surové vody využívaná ve většině vodáren v České republice i ve světě.
„Předupravila jsem si hodnotu pH a potom jsem přidala znečišťující příměsi - metabolické produkty sinic, které ve vodě nechceme mít. Následně jsem dodala koagulační činidlo - síran železitý - který znečišťující látky vysráží do vloček, které se snadno odfiltrují,“ popisuje vědecká pracovnice Magdalena Barešová.
Sklenicová zkouška, kterou nám v laboratoři předvedla, slouží k nastavení podmínek pro účinnou koagulaci. Každá nádrž má totiž jiné složení vody, a proto je potřeba upravovat podmínky její úpravy přesně na míru. Ústav pro hydrodynamiku takto spolupracuje s řadou úpraven, například s těmi v Kutné Hoře nebo ve Světlé nad Sázavou.
Sinice poškozují vodárny
Sinice mají značný dopad na vodní ekosystémy a pokud se přemnoží, uvolňují do vody celou řadu látek, které zhoršují její kvalitu a tím i její upravitelnost na vodu pitnou.
Překrmování sinicSinice jsou v dnešní době problém, který si lidé vytvořili sami vypouštěním přemíry chemických látek do životního prostředí. "Jsou to jedny z nejstarších organismů a nově se vyskytují i ve vodách, kde dříve nebyly běžné. Je to způsobeno dvěma faktory - vody obsahují velké množství živin, především dusíku a fosforu, a vlivem změny klimatu narůstá teplota. Letos už od dubna panují letní teploty kolem 25 stupňů, což je ideální pro rozvoj vodního květu v nádržích. V Ústavu pro hydrodynamiku kvůli tomu musíme hledat nové a lepší postupy, jak ze surové vody udělat vodu pitnou," vysvětlil Pivokonský. |
„Sinice mohou v některých případech způsobit až kolaps celé úpravny vody. V případě aktivního uhlí dovedou organické látky ze sinic zablokovat póry, které jinak slouží k odstraňování mikropolutantů, jakými jsou třeba pesticidy. Velký problém také nastává, pokud látky ze sinic procházejí až do finální fáze úpravy vody, kde se provádí hygienické zabezpečení pomocí chlorace. Potom mohou vznikat takzvané vedlejší produkty desinfekce vody jako chloroform nebo halogenderiváty kyseliny octové. Obě jsou velmi škodlivé pro lidský organismus,“ popisuje ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Martin Pivokonský.
Úpravy vody v Česku přesto obvykle splňují parametry dané zákonem a případné překračování limitů kontrolují příslušné orgány ochrany veřejného zdraví. Situace se ale může postupně zhoršovat vlivem změny klimatu, rostoucí koncentrací živin ve vodách a také rostoucí koncentrací chemických látek v životním prostředí.
„Kdybychom přiškrtili pomyslný kohoutek, kterým dodáváme živiny do vody, tak by se situace zlepšila. Znamená to však celou řadu opatření počínaje změnou zemědělského obhospodařování krajiny, zavedení přísnějších limitů pro vypouštění odpadních vod, především pak snížení koncentrací dusíku a fosforu,“ míní ředitel. Podle něj by ale bylo nutné změnit způsob uvažování a začít pohlížet na zdroje pitné vody jako na nejvyšší veřejný zájem.
Stav zdrojů surové vody se podle informací Ústavu pro hydrodynamiku zhoršuje napříč Českou republikou. Úpravy vody se s tím musí vypořádávat, což je většinou spojené s vyššími náklady na provoz.
Povodí Moravy čelí kritice kvůli zamořené Brněnské přehradě (07/2018)
