Pane předsedo, o čem budou tyhle volby? Proč by k nim lidé měli přijít?
Krajské volby jsou někdy podceňované jako volby druhého řádu, ale vůbec to tak není. Zdravotnictví, školství, doprava, sociální služby - to všechno se bezprostředně dotýká každého občana a může to ovlivnit. Navíc můžou kraje vstupovat do legislativního procesu, navrhovat zákony.
Usilujete o návrat do Poslanecké sněmovny, teď jste si ale vetkli cíl udržovací, tedy obhájit 56 mandátů. Není to moc skromná meta?
Domnívám se, že ne. Pokud se podíváte, kolik subjektů kandiduje, přibylo spousta nových, bude velká konkurence. Jsme si samozřejmě vědomi, že bychom měli posilovat, ale výsledek v roce 2008 nebyl špatný, obhájit na jižní Moravě 22 procent nebude po vzniku dalších stran jednoduché. Je to hmatatelný limit, na který bychom se dostat měli, a také finanční otázka, protože jsme z 90 procent závislí na příjmech od státu.
Krátce před volbamiBěhem následujících pěti dnů přineseme i rozhovory s dalšími lídry hlavních politických stran. |
Stanovili jste si některé kraje jako klíčové, cílíte na ně více propagace?
Vzhledem k malým finančním prostředkům - na volby jsme si půjčili deset milionů - si každý kraj tu kampaň dělá sám. Nejsme centrálně řízená sekta nebo podnikatelský projekt. Kraje mají poměrně velkou samostatnost, ty silnější určité příjmy mají.
Přesunuli jste například peníze na kampaň z některých krajů, kde se vám obtížně získávají voliči, do "nadějnějších" regionů?
Spíš obráceně. V některých krajích nemáme zastupitele a chceme se tam vrátit, tak jsme posílili rozpočty na úkor těch větších, které si s tím poradí. Tam máme lidi v uvolněných funkcích, prvních deset na kandidátce složilo na kampaň stotisícové částky a podobně. Tam je větší pravděpodobnost, že se vynaložené finanční prostředky vrátí. Princip solidarity tedy měl opačný směr, pomohli jsme našim "slabším" krajům.
Ve volbách senátních, které se konají spolu s krajskými, chcete získat čtyři nové senátory. Kdo jsou vaše želízka v ohni?
Domnívám se, že želízek je víc - dlouholetý šéf hasičského záchranného sboru pan Štěpán na Náchodsku, sociolog Ivan Gabal nebo Libor Michálek či profesor Martin Potůček v Praze, Ludvík Hovorka, Jiří Čunek, Daniel Rychnovský, Vojtěch Stříteský... To všechno jsou jména, za která se nemusíme stydět.
Máte nějaké průzkumy ze senátních obvodů, jak si vaši kandidáti stojí?
Ne, na to nemáme finanční prostředky. Jen některé kraje si dělají focus groupy (profesionálem vedené diskuse zkoumající názory a postoje, jejich výstupem nejsou číselná data - pozn. red.).
Pokud byste nenaplnili ambici zisku 56 krajských zastupitelů a čtyř senátorů, jste připraven dát funkci předsedy k dispozici?
Bude výrazný finanční rozdíl, získáme-li čtyři senátory nebo jednoho, takže to budeme muset spočítat podle výsledků. Naše situace se sice výrazně stabilizovala, v polovině roku jsme splatili všechny dluhy z roku 2010, ale další fungování závisí i na tom, kolik mandátů celkově získáme. Když to bude o dva méně, s tím se ještě vyrovnat umíme. Ale pokud by došlo k výraznému neúspěchu, jsem připraven dát v prosinci na nevolebním sjezdu funkci k dispozici.
Bylo by pro KDU-ČSL satisfakcí dopadnout ve volbách lépe než TOP 09, která se od vaší strany odštěpila?
Spíš se díváme sami na sebe a dopředu. Z té pravé strany je pro nás TOP 09 samozřejmě konkurencí, obzvláště zajímavý bude souboj na jihu Moravy a jihu Čech, kde byl výraznější odliv členů. Ale vystoupilo od nás 300 lidí, což při třiatřicetitisícové členské základně nebylo početně zásadní, je to pod jedno procento. TOP 09 tedy soupeř je, ale volby neberu jako soutěž s ní.
Kde vidíte a kde naopak nevidíte pro KDU-ČSL koaliční potenciál? Hodně se mluví o spolupráci s ČSSD.
V některých krajích se sociální demokracií do koalice jít nemůžeme. Předpokládám, že to z personálních důvodů bude případ Ústeckého kraje, velmi problematické jsou i některé další, ale nerad bych to říkal dopředu. Až po volbách se ukáže, kteří lidé se do zastupitelstev dostanou. Pokud něco jednoznačně odmítám, je to přímá koalice nebo závislost na hlasech komunistů.
Před pár měsíci volbami proběhla zpráva o úvahách změnit jméno vaší strany, například ponechat jen spojení Lidová strana. Jak to nyní je?
Těch úvah byla celá řada a táhnou se už několik let, změnu názvu navrhovala například v roce 2009 ve Vsetíně Michaela Šojdrová. Celostátní výbor schválil jediný návrh, který bude na pořadu našeho prosincového sjezdu - budeme rozhodovat, jestli místo slova "československá" bude v názvu strany "česká" či "českomoravská".
Mně slovo "československá" vůbec nevadí, je to historický název, kvůli změně tohohle jednoho slova nás lidé nezačnou nebo nepřestanou volit. Jsou lidé, kteří by se rádi vrátili ke kořenům, sedmdesát let jsme se tak jmenovali (název Československá strana lidová byl užíván od vzniku strany v roce 1919 do roku 1992, pozn. red.). Ale myslím, že měnit značku není na pořadu dne.
