Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Rodina je pokud možno stabilní svazek muže a ženy,” řekl Roman Joch v Rozstřelu. „S tím, že většinou po svatbě chtějí mít děti. Tedy nukleární rodina, to je otec, máma a děti. Širší rodinou jsou bratranci, sestřenice nebo prarodiče. Za rodinu považuji i matky samoživitelky. Matka dítě porodila, od slova rodit je odvozena rodina.”
I lesba s dítětem je rodina
Podle Jocha lze ale za rodinu považovat i lesbickou matku s dítětem. „Pokud je to její dítě, tak ano. A i pokud je to adoptivní dítě. Není to úplná rodina, dítěti bude chybět otcovský vzor v domácnosti, ale rodina to je.”
Za trend posledních padesáti let považuje Joch nesezdané páry, které žijí „na hromádce”. „Tento trend vidíme i v západní Evropě. A vidíme ještě jeden trend. Rodiče odkládají narození dítěte do pozdějšího věku,“ dodává. Joch hovoří přitom o konci dvacátých let a začátku let třicátých.
Rodiny středoevropských zemí, mezi které lze podle něj kromě Česka a Slovenska počítat také Polsko, Maďarsko i Rakousko, jsou si velmi podobné. „Můžeme se na to dívat jako na poloplnou nebo poloprázdnou sklenici. Polovina manželství se rozpadá, což není optimální pro harmonickou výchovu dětí.”
Jedno dítě navíc?
„Ale kdyby páry měly optimální finanční podmínky, chtěly by mít o jedno dítě víc,” tvrdí na základě zjištění institutu. „Ale peníze jim v tom brání.” Situaci v rodinách zároveň podle Jocha výrazně ovlivnila pandemie. Hlavně vzhledem k domácí výuce dětí. Rodiče nebo starší sourozenci například během uzavření škol fungují jako ti, kteří vzdělávají ty nejmladší členy rodiny doma.
Jochův nadřízený, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny Milan Krajniak z hnutí Sme rodina, prosazuje v současné vládní koalici nastartování populační exploze. Sám se považuje za obhájce konzervativismu. Přitom předseda hnutí Boris Kollár má jedenáct dětí s deseti ženami a svou okázalou polygamií není zrovna reprezentantem tradičních hodnot, které jeho hnutí programově prosazuje.
„Pan Kollár si to může dovolit, protože je to velmi bohatý člověk,” říká k tomu Joch. „Ale nedává tím dobrý příklad ostatním občanům. Může to být i morální problém, protože naše civilizace je spíše monogamní. Je to takové naředění lásky. Pokud někoho miluji, třeba ženu, tak lásku nepotřebuji rozdělovat mezi ostatní ženy.”
Kollárova polygamie se dá jen tolerovat
„Neměli bychom to obdivovat, ale máme to tolerovat,” myslí si Roman Joch. „Lidé jsou různí, jsou vystaveni tlakům a pokušením. Neměli bychom příliš moralizovat, ale tolerovat. Ale důležitější je, co máme dělat z hlediska veřejné politiky daného státu.” Podle Jocha by se proto měl stát zabývat hlavně tím, co je důležité pro dítě.
„Dospělí lidé se vždycky rozhodnou sami, ale pokud by jim měl stát pomoci, tak bychom měli usilovat o to, aby se stabilita rodinného prostředí, minimálně když jsou děti malé, udržela,” míní Joch.
„Problém stejnopohlavního vztahu je ten, že dítě tam nikdy nezažije roli druhého pohlaví,” vysvětluje Joch své postoje k homosexuálním svazkům. „A dítě bude ochuzeno o druhý vzor chování a jednání. V liberální společnosti, jako je ta naše, budou tyto případy nastávat. Ale stejně jako bych nevelebil chování Borise Kollára, tak bych neříkal, že je pro dítě optimální, aby vidělo jen jeden typ pohlaví ve své rodině.”
Rodina je konsensus. U nás je to otec, matka, dítě
Podle Jocha je středoevropským konsensem rodina s otcem a dítětem. „Pokud se tento konsensus změní, to se uvidí.”
Joch ale míní, že středoevropské státy potřebují něco důležitějšího. „Potřebujeme, aby se rodily děti, které dospějí, budou vydělávat, budou platit daně, sociální a zdravotní pojištění. Německý kancléř Konrád Adenauer kdysi prohlásil, že děti budou vždycky. A ejhle, ono to tak není. A i v Německu už chybějí mladí lidé.”
Cílem středoevropských států by proto mělo podle Jocha být, aby si rodiny pořídily o jedno dítě navíc, aby je k tomu stát motivoval. Podobně propopulačně už postupují v Polsku a v Maďarsku.
Dítě homosexuálů je pro stát stejně důležité
„Uvidíme, jak úspěšné to bude na Slovensku. Toto je trend, který bude ve střední Evropě silnější než vládní pomoc stejnopohlavních párů,” říká Joch.
Zároveň však připouští, že dítě stejnopohlavních párů má pro stát stejnou hodnotu jako dítě z klasické rodiny. „Pokud je to stabilní prostředí, tak dítě získá vzdělání, práci, bude přispěvatelem do sociálního systému, než aby z něj v budoucnu čerpalo.”
„Ale stále je tu otazník, jestli to prostředí je pro dítě stejně optimální jako v rodině s otcem a matkou,” říká Joch s dovětkem, že česká společnost je ze zemí V4 nejliberálnější.
„Máme v ČR podobnější mentalitu s Německem a Rakouskem. Jinou než Polsko, Slovensko a Maďarsko. Tam je silný konsensus, že dobrovolné vztahy mezi dospělými mají být tolerovány. Ale manželství má být z hlediska právního řádu uznáváno jako svazek dvou osob opačného pohlaví.”
Na Slovensko se nestěhuji
Romana Jocha překvapilo, že na post ředitele Institutu pro výzkum práce a rodiny byl jediným kandidátem. „Čekal jsem, že kandidátů bude více.“
Výběrové řízení se podle něj skládalo ze zkoušky z angličtiny na úrovni B2. „Dále tam byly něco jako IQ testy, tedy prokázat schopnost se soustředit a rozhodovat, a nakonec osobní pohovor se zástupci slovenského ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny.”
Institut podle Jocha zaměstnává řadu kvalitních výzkumníků. „Chtěl bych je nechat pracovat jako dosud. Nechci kazit, co funguje dobře. A mým příspěvkem by mělo být povzbudit diskusi o patřičné rodinné politice na Slovensku.”
Když v loňském roce Roman Joch začal institut jako pověřený ředitel řídit poprvé, prohlásil, že organizace je podle něj levicově liberální s důrazem na genderový feminismus. V Rozstřelu svá slova mírnil. „Poté, co jsem se seznámil s prací institutu, už bych to tak suverénně netvrdil. Přál bych si, aby stanoviska institutu odrážela celé politické spektrum.”
„Nestěhuji se na Slovensko. Část týdne trávím na Slovensku a část v Česku. Co se Občanského institutu týče, požádal jsem svého kolegu Matyáše Zrna, aby jej řídil on,” uzavírá Joch.
