Predátorské on-line časopisy lákají k uveřejňování textů nezkušené vědce, či akademiky, kteří chtějí snadno a rychle vykázat publikační aktivitu. V tom jim vydavatelé rádi vycházejí vstříc, neboť za publikaci od nich inkasují poplatky a vydělávají. Kvalita vydávaných „odborných“ textů je to poslední, co je zajímá.
Beallův listProfesor a knihovník University of Colorado několikrát ročně doplňuje seznamy pravděpodobných predátorských vydavatelství a samostatných predátorských časopisů. |
O rychlém přibývání nových a nových pseudovědeckých časopisů svědčí statistika, kterou ve středu vydal profesor Jeffrey Beall z University of Colorado, který predátorské časopisy dlouhodobě monitoruje a je rovněž atorem tohoto termínu.
„Čísla výrazně narůstají každým rokem. Většina predátorských vydavatelství sídlí v jižní Asii, mnohé jsou zaregistrované v Nigérii. A řada těchto časopisů byla založena také ve východní Evropě nebo v severní Americe,“ uvedl pro iDNES.cz Beall.
Před pěti lety, kdy se problematikou začal zabývat, objevil osmnáct predátorských vydavatelů, loni jich bylo 693 a na začátku letošního roku jich zaregistroval již 932. Každý vydává minimálně dva časopisy. Kromě toho existují samostatné predátorské časopisy bez uvedeného vydavatele, kterých Beall v současnosti registruje 882. Celkem podle jeho odhadu funguje jedenáct až dvanáct tisíc predátorských časopisů.
“Predátorští vydavatelé oslovují vědce po celém světě. Snaží se je oklamat, aby uvěřili, že jsou legitimní vydavatelé. A vychází jim to. Zaměřují se především na mladší výzkumníky, kteří zatím nemají mnoho zkušeností s procesem vydávání odborných publikací,“ vysvětluje Beall.
Vědce kontaktují jednoduše prostřednictvím jejich veřejně dostupné e-mailové adresy, přesvědčují je, aby u nich publikovali. A zaštiťují se často jmény uznávaných akademiků, kteří s nimi ve skutečnosti většinou nemají co do činění. Jindy uvádějí i neexistující jména.
Publikuj, nebo zhyň!
Existence těchto časopisů je podle Bealla logickým důsledkem akademické politiky založené na nekompromisním přístupu „publish or perish“ (publikuj, nebo zhyň - pozn. red.).
Akademici jsou tlačeni, aby co nejvíce publikovali. Například v České republice za publikace dostávají tzv. body RIV (rejstřík informací o výsledcích - pozn. red.), které jsou jedním z faktorů při rozdělování peněz ze státního rozpočtu v pověstném vědeckém „kafemlejnku“.
Akademická „žumpa“ vynášíVelmi rychle přibývá titulů, které na kvalitu, ba ani obsah nehledí a vydají cokoliv. Jejich počet za v posledních letech zněkolikanásobil a v celosvětovém měřítku už jde o miliardový „obchod“.  |
„Myslím, že celý problém pramení z toho, že existují otevřené akademické zdroje, které jsou čtenářům přístupné zdarma, ale autor musí platit, pokud chce, aby jeho práce byla publikována. Tento model je založen na střetu zájmů: čím víc článků vydavatel přijme a vydá, tím víc vydělá. Řada vydavatelství vznikla jen a pouze proto, aby tento střet zájmů využívala,“ říká Beall.
Zákazníky vydavatelů už nejsou čtenáři ani knihovny, ale autoři textů. Vydavatelé chtějí, aby jejich zákazníci byli spokojení, proto jim nabízejí snadné a rychlé publikování.
U tradičního modelu předplácení časopisů čtenáři střet zájmů není. Vydavatelé si netroufnou publikovat nekvalitní práce jednoduše ze strachu, že by odběratelé zrušili předplatné.
Roztržka na fakultě Univerzity Karlovy
Predátorští vydavatelé loví v akademických vodách po celém světě a nevyhnuli se ani České republice. Na Fakultě sociálních věd UK se již před časem rozhořel spor kvůli publikační činnosti člena katedry marketingové komunikace Wadima Strielkowského v pochybných časopisech. Akademik za chrlení svých textů do neznámých žurnálů inkasoval zmíněné body RIV, ačkoli je to v rozporu s Etickým kodexem Univerzity Karlovy v Praze. Za tři roky vydal kolem šedesáti článků či knih, upozornil týdeník Euro.
Na problém na jaře poukázala tajemnice FSV pro vědu Irena Reifová, která následně kvůli údajné neochotě vedení situaci řešit odstoupila z funkce. Za Reifovou se postavila skupina několika dalších pedagogů, čímž vznikla několikaměsíční roztržka mezi vedením a „rebely“.
Strielkowski svou publikační činnost nejprve hájil tím, že se nedopustil ničeho nezákonného a nejednal v rozporu s fakultními pravidly. Nakonec však musel univerzitu opustit. Fakulta ovšem rovněž neprodloužila pracovní smlouvu jednomu z kritiků, Václavu Štětkovi. Kvůli sporu z vlastní iniciativy odešel také Roman Hájek. Oba skončili na konci roku.
„Odchod Václava Štětky z IKSŽ s diskuzí o kvalitě publikační činnosti nijak nesouvisí. Jeho odchod je manažerským rozhodnutím ředitelky institutu reagujícím na situaci, v jaké se tento institut nachází. Já jsem s důvody seznámen a akceptuji je,“ ohradil se před časem na Facebooku děkan FSV Jakub Končelík proti námitkám, že Štětka musel odejít kvůli tomu, že kritizoval vedení. Konkrétní důvod, proč mu fakulta neprodloužila smlouvu, však neuvedl.
Fakulta v reakci na kauzu vydala nové publikační standardy.
