Nejsme zrůdy, které páchají zlo na dětech, říká pedofilní žena

Pětadvacetiletá Eliška z Prahy je jednou ze tří žen, které jsou registrované v Československé pedofilní komunitě. To, že se jí líbí děti, zjistila teprve před rokem. „Pedofilie se netýká pouze mužů. Některé ženy si to ale asi ani nepřipustí. Mně samotné to nedocházelo skoro čtvrt století,“ říká.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jaké to je žít s pedofilií?
Bude se to zdát šílené, ale uvědomění, že do této skupiny patřím, mi zodpovědělo mnoho otázek, které mi do té doby ležely v hlavě. Najednou jsem sama sebe chápala lépe než kdy dřív a dokázala se lépe přijmout.

Jaké otázky vám to zodpovědělo?
Od dětí jsem si držela víceméně odstup. Nikdy jsem nebyla ten typ, co by se rozplýval nad kočárkem. Říkala jsem si, čím to asi může být, proč jsem takto poznamenaná. S dětmi jsem do kontaktu přicházela, ale připadalo mi, že k nim přistupuji jinak než ostatní. Jiní se k nim chovali autoritativně, dávali jim spíš rozkazy. Já se spíš snažila děti nějak zaujmout, potěšit, ohromit. Muži by řekli, že se snažili vytáhnout před svým protějškem. Možná to tak opravdu je. Každý se snaží být pro toho, kdo se mu líbí, něčím zajímavý.

Rozhovor s Eliškou

Rozhovor s Eliškou (jméno bylo redakčně změněno) zprostředkovala Československá pedofilní komunita (ČEPEK) a probíhal prostřednictvím e-mailové komunikace. Eliška si nepřála zveřejnit své opravdové křestní jméno, příjmení ani povolání, které prý není úplně běžné, aby ji nikdo nepoznal. Prozradila ale, že je jí 25 let a pochází z Prahy.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že vás přitahují děti?
Ve 24 letech. Musím ale podotknout, že se zajímám i o dospělé jedince – a to obou pohlaví.

Čím si vysvětlujete, že jste si to uvědomila tak pozdě?
Možná to bylo tím, že jsem sama byla mladší. Nepřipadalo mi tak zvláštní, že se mi v sedmnácti líbí třeba čtrnáctiletí kluci. Do toho jsem cítila přitažlivost i k ženám a ke starším mužům, člověku zkrátka vůbec nedocházelo, že by to mohlo být „tohle“, o čem nikdo vlastně nemluví a už vůbec ne ve spojitosti s ženami.

Jak jste na to tedy přišla? Kdy nastal ten zlomový okamžik?
Viděla jsem dokumenty spojené s tímto tématem, a to u mne rozjelo myšlenkový proces. Nějakou dobu jsem si to nechávala pro sebe, potřebovala jsem získat víc informací. Po nějaké době jsem přišla na webové stránky pedofilie-info.cz, kde mi velmi pomohli. Bylo důležité vědět, že člověk není sám, a zjistit, mezi jaké lidi to vlastně patřím.

Svěřila jste se někomu?
Má rodina o tom nic netuší. Jediný, kdo to z blízkého okolí ví, je moje nejlepší přítelkyně. Není to tak, že bych se bála to říct, ale nemám k tomu důvod.

Jaká byla její reakce?
Známe se už dlouho, nebyla nikterak zaskočená nebo znechucená. Nic se mezi námi nezměnilo.

Kdy jste se poprvé zamilovala a do koho to bylo?
Vzhledem k tomu, že mne nepřitahují pouze děti, byla má první láska poněkud „tradičnější“, než by se asi v tomto rozhovoru dalo očekávat. Bylo mi jedenáct let a mé první city vzplanuly ke stejně staré spolužačce. O pár let později jsem se zamilovala znovu, paradoxně do staršího muže.

„Pedofilní ženy žijí nenápadně, takže o nich nevíme,“ říká sexuoložka Hana Fifková

Kolik se toho ví o ženské pedofilii?
O pedofilii jako o vrozené sexuální deviaci a tedy i celoživotní preferenci dětských objektů před dospělými se toho u žen moc neví. Respektive – neexistují takřka žádné zmínky v odborné literatuře a ani v ordinacích se s ženami pedofilně orientovanými nesetkáváme. Ne že by ženy nepáchaly trestné činy ve smyslu sexuálního zneužití dítěte. To se samozřejmě děje. Ale delikvence neznamená deviaci. Tento typ trestných činů páchají ženy spíše z důvodů intelektové nedostatečnosti nebo osobnostní poruchy například jako incestní zneužití v rámci rodiny. U těchto pachatelek se ale skutečná pedofilie takřka nikdy nezjistí. 

Proč se v souvislosti s pedofilií mluví vždy jen o mužích?
Na rozdíl od žen se u mužů s pravou pedofilii skutečně setkáváme. Část sexuálních trestných činů páchaných na dětech mají na svědomí muži pedofilně orientovaní. Pokud existují ženy takto orientované, trestné činnosti se nedopouštějí a žijí společensky nenápadně, takže o nich nevíme. Obecně ale platí, že mnohé sexuální deviace se pravděpodobně vyskytují více u mužů a jejich vrozený základ vzniká v období těhotenství, kdy se mozek muže vyvíjí pod vlivem testosteronu (na rozdíl od mozku ženského).

Myslíte, že společnost by na pedofilní ženy nahlížela jinak než na muže?Pedofilní chování u žen je společensky méně nápadné. Mazlí-li se žena s cizím dítětem, nebudí pozornost, na rozdíl od muže, u kterého to vždy bude vypadat nepatřičně či přímo podezřele. Ale samotné sexuální zneužití jako trestný čin bude společnost vnímat stejně negativně, ať už ho spáchá žena nebo muž.

Přetrvávají stále mýty spojené s pedofilií?
Nemyslím si, že by v tomto ohledu nastával nějaký posun. Je to i proto, že chybí autentická osvěta, v rámci které by lidé pedofilně orientovaní, kteří se nikdy ničeho nedopustili, otevřeně mluvili o své dispozici a o všem, co to s sebou nese. Je to pro ně příliš riskantní se takto otevřít. A najde-li se někdo takový, kdo chce jít s kůží na trh a v rámci osvěty svým příkladem působit, není o něj z druhé strany příliš zájem. Druhou stranou myslím vše, kde by se osvěta dala dělat, školami počínaje a médii konče.

Vídáte se teď s někým?
Momentálně nemám žádný dlouhodobý vztah. Ale prožila jsem „dospělé“ vztahy. Mám v tomto ohledu opravdu štěstí, že jsem schopná takový plnohodnotný vztah navázat. Proto se nebojím toho, co bude v budoucnosti. Vím, že nemusím zůstat sama. Jako žena, kterou přitahují i muži, jsem ale řešila jinou otázku. A to, co bude, až budu mít někdy případně své vlastní děti. 

U mužů pedofilů je to přeci jen jiné, protože nejsou těmi, ve kterých by rostl nový život, a jen velmi málo zůstávají na mateřské doma místo manželek. Naopak raději nechávají ty nejintimnější povinnosti, jako například koupání, na svých partnerkách. To víte, že se mi hlavou honilo kde co. Ale po rozhovoru s další pedofilní ženou z komunity, která už děti má, jsem se velmi uklidnila. Nakonec není důležité, co se člověku honí hlavou, ale co doopravdy udělá v dané situaci. Naše myšlenky a představy nikomu neubližují, jedině snad nám samým. S tím už se ale musí vypořádat každý po svém.

Podařilo se vám vysledovat, jak staré děti vás přitahují?
Jelikož moje spektrum je poměrně široké, tak určuji spíše tu dolní hranici, která je řekla bych kolem deseti let věku. Je to ale hodně individuální a záleží spíš na konkrétním chlapci.

A dívce, ne? Nebo se vám líbí jen chlapci?
Z těch mladších dětí se to týká pouze chlapců. Dívky mne přitahují opravdu až když jsou starší.

Podle čeho vás dané dítě přitahuje? U vztahů mezi dospělými se dá říct - líbí se mi, protože má černé vlasy, hezké oči a podobně. Jak to máte nastavené vy?
Je to vlastně stejné. Když to řeknu úplně lidsky, tak jak u dětí, tak u dospělých mám stejná měřítka. Tím prvním je povaha, charakter, záliby, vše, co činí tu danou osobu jedinečnou. Pak je to samozřejmě i o vzhledu, každý se někdy otočí za někým, kdo mu připadá přitažlivý, u dětí to není jiné.

Zamilovala jste se někdy do dítěte?
Nikdy jsem se do dítěte přímo nezamilovala. Cítila jsem spíš silnou fyzickou přitažlivost k jednomu chlapci, tenkrát mu bylo tuším třináct. Trávili jsme nějaký čas na stejném místě. Jeho přítomnost mi byla příjemná, jemu ta moje taky, hodně jsme si povídali a nasmáli se. Zdály se mi o něm erotické sny, což jsem mu i přiznala. Červenal se, ale bral to s humorem. Samozřejmě mezi námi k ničemu nedošlo. Byla tam velká náklonnost, ale nestrávili jsme spolu tolik času, abych se do něj stihla zamilovat. Možná by to přišlo, možná ne.

Chodila jste nebo chodíte k sexuologovi? 
Na to, že spadám svou orientací částečně i k pedofilům, jsem přišla poměrně pozdě. Nebylo to v žádném kritickém věku před pubertou nebo v ní, byla jsem už dospělá, když mi to všechno došlo, a vzhledem k okolnostem jsem netrpěla nějakými depresemi, abych musela vyhledávat odbornou pomoc.

Co byste poradila člověku, který právě zjistil, že je pedofilní?
Především zachovat klid. Zodpovědět sám sobě nějaké základní otázky ohledně toho, kdo všechno mne přitahuje, respektive, jestli jsou to jen děti, nebo i širší věková škála. Zkusit si vyhledat informace na internetu, třeba právě na webu komunity (Československá pedofilní komunita - ČEPEK, pozn. red.), je tam možnost i anonymního chatování. Ale existuje i spousta knih, které se tím zabývají. V neposlední řadě je tu samozřejmě možnost navštívit sexuologa. 

Myslím, že hodně záleží na věku, ve kterém si to člověk uvědomí. Většinou to bývá dříve, než jak tomu bylo v mém případě. Pak člověk logicky uvažuje jinak, řekla bych, že je zmatenější, má větší sklony tíhnout až k sebedestruktivním myšlenkám. Když jste mladší, svět se vám zboří i z daleko menších důvodů, než když člověk přijde na to, že je pedofil. Je samozřejmě logické a přirozené si namlouvat, že tomu tak není, ale každý postupně dojde do stádia, kdy si už nedokáže nalhávat, že ho děti skutečně nepřitahují. Pak je důležité se neuzavřít, nepanikařit a komunikovat s těmi, kteří mohou člověku pomoci. Cítit přitažlivost k dětem ještě není zločin.

O mužských pedofilech se mluví docela dost, o ženách ale ne. Proč si myslíte, že tomu tak je?
Když se řekne pedofil, je to už samo o sobě slovo mužského rodu. Také drtivá většina zpráv v médiích je spojena s muži, jen opravdu velmi málo se najde nějaký případ u žen. Ale myslím, že je nás více, než se předpokládá. Mám za to, že některé ženy si možná ani nepřipustí, že by mohly mít tuto orientaci. Mně samotné to velmi dlouho nedocházelo, vlastně skoro čtvrt století. Díky tomu, že nejsem vázaná intimními představami jen na děti, ale i na dospělé, mám za to, že v rámci výchovy a norem společnosti to můj mozek odsunul kamsi do pozadí. Jak je ale vidět, jednou to na povrch vyšlo. Pedofilie se tedy rozhodně netýká pouze mužů.

Kolik žen je v komunitě českých pedofilů?
Kromě mne vím o dalších dvou zaregistrovaných.

Eliščin vzkaz čtenářům iDNES.cz

Základ sexuální výchovy dětí mají pokládat rodiče. Dalším výchovným faktorem je škola, pak samozřejmě přicházejí na řadu zkušenosti kamarádů a tak dále. 

Každý rodič přemýšlí nad pedofily jako nad hrozbou pro své dítě. Ale ruku na srdce… Kteří z Vás promluvili se svými dětmi o možných orientacích a nevynechali pedofilii? Žádný pedofil se totiž nerodí jako dospělý člověk, který touží po Vašem dítěti. Pro většinu lidí je nemyslitelné, že by jejich dítě bylo pedofilní, ale každý pedofil nutně své rodiče má. Chtěla bych proto apelovat především na to, jak se o pedofilii vyjadřujete, ať už před dětmi, před příbuznými, nebo přáteli. Nikdy nevíte, kdo se Vám chce svěřit.

Myslíte si, že jsou pedofilní ženy vnímány jinak než pedofilové?
Myslím, že rozdíly tam budou. Nikoho moc nenapadne, že by žena vůbec byla pedofilní. Je to taková neprobádaná oblast. Jestliže lidé málo mluví o pedofilech, tak o ženách s pedofilní orientací nemluví už téměř vůbec. Ženám se vždy přisuzuje mateřský pud, silná láska k dětem, ale ne taková. Ne co se týče přitažlivosti.

Jste registrovaná v Československé komunitě pedofilů. Povídáte si s ostatními členy o svých životních příbězích, pomáháte si navzájem?
Ano, v komunitě se probírá život, problémy, ale i všední starosti a radosti. Je to zkrátka místo, kde mnozí asi poprvé v životě nemusejí skrývat, co opravdu cítí k dětem. A to je velmi důležité.

V Německu existuje projekt zaměřený na prevenci přezdívaný „Project Dunkelfeld“, který pomáhá anonymně lidem, kteří potřebují pomoct kontrolovat sexuální potřeby. Nechybí v České republice podobný program?
Netušila jsem, že nějaký takový program existuje, ale je to určitě skvělý nápad. Ne každý z nás má takové štěstí, aby byl schopný soužití s dospělým partnerem, a pak může přijít na řadu sexuální frustrace, která celou situaci ztěžuje. Rozhodně bychom tu měli něco takového mít.

Jak se vám daří sexuální potřeby kontrolovat?
Nemám absolutně žádný problém.

Jak řešíte svoje sexuální potřeby?
Asi jako každý jiný. Masturbací nebo vztahy s dospělými jedinci.

Existuje například animovaná dětská pornografie?
Ano, existuje. Nicméně i animovaná nebo psaná pornografie s dětskými aktéry je zakázaná, takže není možné ji využívat jako stimulaci.

Spousta lidí si myslí, že pedofilové představují pro děti riziko. Co si o tom myslíte vy?
Myslím, že společnost vůbec netuší, co jsou pedofilové vlastně zač, a žije z toho, co slyší od druhých nebo z médií. Myslí si, že pedofilové jsou jen zrůdy, které páchají zlo na dětech. Ale z osobní zkušenosti vím, že tomu tak není. Nic není jen černé a bílé. Žádný normální člověk (bez ohledu na orientaci) neublíží někomu, kdo se mu líbí, nebo koho miluje. Nebavíme se tu tedy o riziku vůči dětem, ale o riziku obecně. Pokud se člověk nedokáže ovládnout, má jiný problém než svou orientaci. Daleko větší riziko pro děti představují narušení jedinci, kteří po dítěti sáhnou, protože se jedná o snazší kořist, než je dospělý člověk. 

Jaké jsou nejčastější mýty spojené s pedofilií?
Že pedofil je nutně zlý nenormální člověk, nejčastěji muž staršího věku v dlouhém kabátu, který číhá na děti u školy nebo u hřiště a čeká na příležitost k únosu. Že pedofila poznáte na první pohled. Že pedofil nedokáže milovat.