Novela, kterou chystá ministerstvo životního prostředí (MŽP), má zdražit čerpání podzemní vody trojnásobně. Pokud by prošla nynější podoba návrhu tak, jak je připravena k projednání a schválení vládou, platily by vodárenské společnosti a větší odběratelé za kubík šest korun místo nynějších dvou. Původní plán bylo zdražení na osm korun.
„I tak je to markantní navýšení, které odnese koncový spotřebitel. A navíc to nepřinese kýžený efekt, a sice aby občan s vodou více šetřil,“ míní předseda Svazu měst a obcí ČR (SMO) František Lukl.
„Ideálně bychom poplatek viděli maximálně do čtyř korun za kubík, máme obavu z možného neúnosného dopadu na obyvatele,“ dodává Pavel Drahovzal, který za svaz vyjednává s ministerskými náměstky.
Výhradně vodou z podzemního zdroje jsou v Česku zásobovány přes čtyři miliony lidí. „Pro drtivou většinu těchto obyvatel nelze bez výrazné investice do infrastruktury zajistit zásobování pitnou vodou jinak,“ upozornil Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK).
Kolik platí za vodné a stočné
Pozn.: Města zásobovaná většinově podzemní vodou, kterých se může zdražení výrazně dotknout. Kompletní mapa cen dle okresů zde. |
Razantní zvýšení cen by se tak mohlo dotknout například lidí z Brna, Mariánských Lázní, Náchoda, Kolína, Skuhrova, Ostrova, Petrovic, Hřenska či Poděbrad či Olomouce.
Poplatek nevzroste naráz, příští rok se zřejmě cena za odběr zvýší o korunu a na schválenou úroveň se bude postupně šplhat až do roku 2022. „Cenu ale schvaluje akcionář, dozorčí rada a představenstvo. To buď přenese veškerou cenu na odběratele, nebo může dopad tlumit a část nákladů navíc hradit ze zisku či rozpočtu obce,“ doplnil Vlasák.
Pokud by firmy odběratelům zásobovaným jen podzemní vodou navýšení poplatků přímo započetly, na vodném by podle SOVAK ve finále připlatili asi šest až sedm korun za kubík. To je při průměrné denní spotřebě 100 litrů na hlavu zhruba o 250 korun za rok víc.
Mírně zdraží i kubík vypuštěné odpadní vody a firmy taky připlatí úměrně tomu, jak dobře vodu vyčistí. Bude-li mít společnost méně efektivní systém čištění odpadních vod, který zcela nevyhoví novým přísnějším limitům znečištění, vzroste jim podle ředitele SOVAK i stočné.
„Firmy budou platit za vypouštění odpadních vod a ještě i za jejich znečištění, a to hlavně ve vazbě na fosfor a dusík. S ohledem na to pak může jít u některých obcí či vlastníků o dalších až 10 korun za kubík navíc,“ dodal.
Navrhované zvyšování poplatků za podzemní voduNyní stojí kubík podzemní vody 2 koruny. Kolik bude stát v následujících letech:
Jak se to podle ekonomické analýzy ministerstva promítne v ceně vodného v letech 2017 až 2022:
Kde je a kde bude limit bezplatného odběru?
|
Česko se podle něj ne úplně pochopitelně vydalo jinou cestou, než další členské země Evropské unie, které zpoplatňují buď jen objem, nebo jen znečištění.
Odběratele, kteří se ocitnou v průniku množin, by tak podle vodařů v roce 2022 mohl stát kubík kohoutkové vody i o 17 korun víc, než aktuálně stojí (nyní je průměrná cena za vodné a stočné 80 korun). Ročně by v takovém případě cena za spotřebu jednotlivce naskočila i o více než 600 korun.
Ministerstvo: Chceme motivovat společnosti
Zatím však nelze odhadovat, kolika domácnostem by tato situace v budoucnu reálně hrozila. Podle Drahovzala je však už nyní jasné, že některým společnostem se investice do lepší čisticí technologie ani nevyplatí, protože by se jim nikdy nevrátila.
Poplatky za složitěji odbouratelné nečistoty v odpadních vodách, jejichž původcem jsou hlavně zemědělci, pak někde zaplatí všichni, a to v podstatě bez kýženého blahodárného dopadu opatření na životní prostředí.
„I díky operačnímu programu se v uplynulých letech investovalo více než 50 miliard do infrastruktury, společnosti udělaly zásadní opravy a teď je tlačíme do dalších,“ upozornil Drahovzal.
Každý vlastník kanalizace nebo vodovodu - což jsou u nás většinově společnosti, v nichž mají rozhodující podíl města a obce - navíc ze zákona musí generovat tzv. fond obnovy a rozvoje majetku, ze kterého financuje opravy a inovace, což v patřičné výši nyní zvládá asi jen čtvrtina.
Ministerstvo životního prostředí odmítá, že by tak markantní zdražení hrozilo. Podle analýzy, kterou si nechalo zpracovat, zaplatí člověk zásobovaný výhradně podzemní vodou v příštích šesti letech za vodné nanejvýš o 317 korun víc, tedy maximálně 53 korun ročně navíc.
„Zvýšením poplatku za odběr podzemních vod chce MŽP motivovat vodohospodářské společnosti, aby tam, kde to jde, primárně využívaly povrchovou vodu, kdežto podzemní, kterou mnohdy čerpaly přednostně, protože byla levnější, nechaly na období sucha,“ vysvětila mluvčí ministerstva Jana Taušová.
Zdražení poplatků za odpadní vodyPoplatek za vypouštěný objem odpadních vod se měl z nynějších deseti haléřů původně zvýšit na korunu za kubík. Aktuální verze počítá s navýšením na dvacet haléřů, což je podle MŽP oproti současnému stavu pouze navýšení o inflaci od zavedení tohoto poplatku v roce 1999. Mnohem výraznější ale budou poplatky za znečištění vypouštěných odpadních vod. |
Platby za odběr povrchové vody určují jednotlivé podniky Povodí, takže se ceny liší podle lokality. Podle průzkumu společnosti Deloitte se napříč zemí pohybují v rozmezí 3,6 až 6,5 koruny za kubík.
Novela vodního zákona by měla začít platit v lednu 2018. Materiál ještě může doznat změn během projednávání v parlamentu. Polovina výnosu z poplatku za odběry půjde Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP), čtvrtina krajům a čtvrtina státu.
„Finance, které se za poplatek vyberou, jsou formou dotací ze SFŽP a rozpočtů krajů obcím a městům využívány právě mimo jiné na budování studní, nových zdrojů pitné vody a úpraven vod,“ nastínila Taušová s tím, že si obce díky nedávno spuštěnému programu zaměřenému na zdroje pitné vody a boj se suchem také rozdělí 300 milionů (více zde).
Podle Jana Daňhelky z hydrologického úseku ČHMÚ je krok pochopitelný. „Rozevírání nůžek mezi cenami povrchové a podzemní vody by mohlo být nebezpečné a bylo by to motivačně špatně. Jestliže budou podzemní vody výrazně levnější, existuje nebezpečí jejich extenzivního využívání. Podzemní voda je vzácnější než ta povrchová a měli bychom si ji šetřit,“ uvedl.
Dodal také, že je nutné si uvědomit, že cena za odběr je jen velice malou až zanedbatelnou částkou celkové ceny vody. „I kdyby se měl odběr trojnásobně zdražit, dominantně ji tvoří úplně jiné položky,“ upozornil.
Kolik je únosná míra čerpání z podzemí?
Do výpočtu vodného a stočného mohou vstupovat takzvané oprávněné náklady jako například mzdy, nákup stavebního materiálu či dezinfekce vodovodního řadu. Vodárenské společnosti svazuje také stanovená míra přiměřeného zisku či objem odpisů.
Třeba náklady na odměny managementu by se do ceny promítat neměly. „To je individuální rozhodnutí firmy a nemělo by se dotýkat spotřebitele. Finanční ředitelství a ministerstvo zemědělství se podílejí na cenotvorbě a měly by oprávněnost nákladových položek kontrolovat,“ upozornil Pavel Drahovzal, který mimo působení v SMO současně vykonává i funkci starosty Velkého Oseka na Kolínsku.
Pokud se ministerstvo snaží preferovat odběr povrchové vody, mělo si podle něj důkladněji vyhodnotit, zda všechna města a obce mají příležitost se ke kvalitní povrchové vodě dostat. Svaz měst a obcí také upozorňuje na možnou následnou ekonomickou nerovnováhu mezi vodárnami, protože čerpání z hloubky je spojené mimo jiné s vyššími náklady na energie.
„Ať ministerstvo prokáže, že je tento veřejný statek nadužíván, že se podzemní vody využívá víc, než by mělo. Nikdo neřekl, co je vlastně únosná míra. Zatím nám není tato rétorika zřejmá. Do vodovodů putuje povrchová a podzemní zhruba v poměru padesát na padesát,“ podotkl Drahovzal.
Třeba podle Zprávy o stavu vodního hospodaření každoročně vydávané ministerstvem zemědělství odběr podzemních vod pro veřejnou potřebu setrvale klesá.
Odběry podzemních vod v České republice v letech 1980–2014
Sdružení měst a obcí i SOVAK se také obávají, zda všechny výnosy ze zdražení půjdou zpět na investice do výstavby a oprav vodohospodářské infrastruktury. Vadí jim i to, že využití čtvrtinového podílu pro státní rozpočet není definováno vůbec.
„Finance vybrané z poplatků za jímání podzemní či povrchové vody by se měly vracet zpět do systému nakládání s pitnou vodou. Nedomníváme se, že je 100 procent vybraných prostředků znovu investováno či se šetří, ale rozplývá se ve státním rozpočtu. Domnívám se, že část jde třeba do nakládání s odpady, což je naprosto nepřijatelné,“ uzavřel předseda SMO František Lukl.
