Zákony dovolují sex až po patnáctých narozeninách.
Přesto mají tři loni narozené děti matky, které otěhotněly ve dvanácti letech, jedenáct dětí má matky, které otěhotněly ve třinácti a 77 dívek počalo dítě, když jim bylo čtrnáct.
"A to ještě neznáme počet dívek, které otěhotněly před patnáctinami, ale šly na interrupci," říká pediatr Josef Hoza. Podle jeho odhadů zhruba každá desátá dívka začne sexuálně žít před svými patnáctinami.
"Zatímco v běžné populaci se rodí méně dětí, v sociálně slabých rodinách případů těhotných nezletilých dívek přibývá. Plánované mateřství jim nic neříká," komentuje to Jitka Tvarogová, ředitelka Dětského domova v Plané na Tachovsku.
Právě tady otevřeli speciální oddělení pro nezletilé matky, které jsou v pokojích i se svými potomky. Jedno z mála podobných v republice. A zájem je obrovský. "Musíme dívky odmítat. Nemáme další prostory, kde by mohly žít. Připravujeme ale dvě oddělení, kde bude moci být až osm maminek," říká Jitka Tvarogová.
O tom, zda nezletilá dívka bude moci vychovávat své dítě sama v rodině nebo v ústavu, rozhodují sociální pracovníci a soudy. "Každý případ se posuzuje zvlášť. Ideální samozřejmě je, aby dívky i s dítětem zůstaly u rodičů," popisuje praxi mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Beránková.
Pokud je však rodina nezletilé mámy problémová, odmítá dceru nebo když třeba dívku sexuálně zneužili blízcí příbuzní, soud ji pošle do diagnostického ústavu.
"Fungujeme jako prostředník mezi dívkou a rodiči. Snažíme se urovnat vztahy, protože rodina dívku v první chvíli často zavrhne. Nebo má třeba dítě s klukem, kterého rodiče nemohou ani cítit. Později po porodu a s naší pomocí se situace často uklidní a mladá matka se může vrátit domů," popisuje ředitel diagnostického ústavu v pražských Hodkovičkách Jan Toman.
Dívky, které k nim soud pošle, učí, že miminko není panenka na hraní, se kterou se jen mazlí. Naučí je, jak mají dítě krmit, jak ho držet a že se o ně musí starat, i když se jim zrovna nechce.
"Začátky byly těžké," přiznává čtrnáctiletá Romana z Plané na Tachovsku, matka čtyřměsíčního syna. "Bála jsem se, že mu ublížím. Neuměla jsem ani pořádně utáhnout pleny," směje se.
Do porodu neměla ani vymyšlené jméno pro dítě, myslela si, že jí ho stejně vezmou a už ho nikdy neuvidí. Potom však zafungovaly hormony a Romana k dítěti natolik přilnula, že ho v době, kdy nemusí sedět v lavici ve škole, odmítá dát z ruky. Nepůjčuje ho ani ostatním dětem v domově, kde bydlí.
"Chtěli by ho třeba vozit venku v kočárku, ale já jim ho nedávám. Potřebuju s ním být pořád," vysvětluje a láskyplně mluví o tom, jak je malý hodný a jak v němu v noci vstává, aby ho nakojila nebo aby si jen tak povídali.
Zatímco je ve škole, o čtyřměsíčního Andrého, kterému říká Andrýsku, se stará asistentka z dětského domova. Co otec? "Nezlobte se, o otci nechci mluvit," říká razantně. Není divu, když jí bylo třináct, někdo ji znásilnil.
Podle pediatrů není největší riziko brzkého mateřství ani tak ve zdravotních komplikacích, jako spíš v psychických.
"Člověk má biologicky zakódovanou péči o mládě a projevuje se to už v deseti jedenácti letech. Když je dívka tělesně vyvinutá, mateřství ve třinácti není zvlášť velkým rizikem ani pro ni, ani pro dítě," říká pediatr Josef Hoza. "Potíž je, že dívka, které ještě nebylo patnáct, sama potřebuje psychologickou péči, aby se výchova dítěte nějak nezvrhla. Znám ale několik příběhů se šťastným koncem – dívky, které porodily v patnácti šestnácti, mají teď šťastné rodiny a dobře se o děti starají."
