Pokud se tato pošetilost zažrala pod kůži i budoucím novým předákům socialistů, mohou volby vesele prohrát zase.
Prokazují tím totiž, že žijí nejméně o patnáct let pozadu, možná ještě hlouběji v historii. Prosím, neříkám, že v komunismu, ale v půli 20. století na Západě, kdy média a novináři měli podstatně jinou moc a vliv, než jaké mají dnes.
Obrovská změna v této oblasti není žádný můj originální objev. Hovoří se o ní přinejmenším ve všech demokratických zemích, od Austrálie přes Spojené státy po Evropu. A kdyby mediální poradci v Lidovém domě věnovali před volbami jen část svojí energie – namísto psaní tisíců často zbytečných tiskových prohlášení – četbě a studiu, věděli by to také.
Mnoho lidí správně říká, že novináři profesionálové už dávno nejsou ti jediní, kdo určují témata rozhovorů mezi lidmi. Minulostí je jejich role, jíž se v anglojazyčném světě říká obrazně "gatekeepers", kdy výhradně pár celostátních novin, televizí a rozhlasových stanic "strážilo bránu", a tedy říkalo, o čem se mluvit bude a o čem nikoli.
Revoluce v podobě rozšíření internetu přinesla lidem obrovské množství nových zdrojů informací a cest komunikace. Některá témata, kterými společnost žije, vznikají zcela mimo novináře.
Kdyby sociální demokraté věřili o něco méně ve všeobecné spiknutí, pochopili by, že se loňské vrhání vajíček na Jiřího Paroubka zrodilo spontánně. Novináři účinek nanejvýše zesílili, když o vajíčkiádě přinášeli zprávy.
Zajisté noviny, zpravodajské weby, televize a rozhlas vliv mají, protože informují, co se v politice děje a co kdo řekl, či odhalují podezřelé věci a skandály. Na něco takového nemají lidé na Facebooku čas ani prostředky. Ale zda se ten či onen televizí zaznamenaný projev Jiřího Paroubka šíří dále po internetu a nakolik se mu lidé smějí či na něj nadávají, o tom už novináři nerozhodují.
Ani nediktují nejmladším, prvovoličům, aby volili TOP 09; kníže Schwarzenberg se dostal mezi mladými do módy, aniž je k tomu komentátoři před volbami masově vyzývali.
Myšlenka, že volby vyhrává nebo prohrává náklonnost novinářů, je dnes hrozně mimo. Hloupá víra ve všemocnou "mediální politiku" nepomůže, když politikovi jde jen o moc, nic si ve skutečnosti nemyslí, program čerpá jen z průzkumů veřejného mínění a chová se jako papaláš.
Zajisté socialisté nejsou jediní ve svém nepochopení role novinářů. I Václav Klaus už mudroval o vlivu médií na výsledek víkendových voleb.
Ale Klausovi o nic nejde, zato když se socialisté nepoučí a zapouzdří se ve své ukřivděnosti a nemodernosti, mohou tím vyklidit pole pro někoho jiného. Pro nějakého opravdového populistu, který využije nespokojenosti s bolestným šetřením, které zemi čeká.
Možná to mně, coby zlému novináři, v Lidovém domě nebudou věřit, ale takovou budoucnost bych si vážně nepřál.
