Do startu obřích letounů se sovětskými výsadkovými divizemi chyběly dvě hodiny.
Dzúr se tak jako první člen vlády dozvěděl, že republiku obsadí bezmála půl milionu vojáků pěti států Varšavské smlouvy: Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Polska, Maďarska a Bulharska. V té době ho na každém kroku hlídali ruští generálové. A on Grečkovi slíbil, že československá armáda se bránit nebude.
okupace objektivem čtenářeNaši rozháněli demonstraci proti Sovětům |
Nebyl však sám, kdo o chystané invazi věděl. "Museli to vědět i ti, kteří se na okupaci podíleli. Tedy lidé kolem tajemníka KSČ Vasila Biľaka a náměstka ministra vnitra pro StB Viliama Šalgoviče," říká Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu. S pomocí svědků a archivních dokumentů zrekonstruoval "nejdelší noc ministra obrany Martina Dzúra".
Ta z 20. na 21. srpna 1968 ovlivnila vývoj země na dlouhá léta.
Generál Dzúr při této zkoušce odvahy neobstál. "Jeho protiřečící si rozkazy mohly vyústit v krveprolití," říká Povolný.
Dzúr se už před okupací Československa armádami Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968 stal bezmocným zajatcem sovětských generálů. Jako první si zahrál roli statisty, v níž se zakrátko nedobrovolně ocitly stovky velitelů československé armády, když okupační jednotky obklíčily jejich útvary.
na dobové filmy se podívejte zde |
Stále častější signály o rostoucí aktivitě cizích armád v těsné blízkosti německých, polských, sovětských či maďarských hranic přiměly tehdy Dzúra k návštěvě představitele Varšavské smlouvy v Československu generála Jamščikova. A dozvěděl se šokující zprávu: "Budete obsazeni a souhlasí s tím většina předsednictva KSČ."
"Jenomže Dzúr velmi chyboval, když Sovětům – pokud jde o souhlas předsednictva s nadcházející invazí – uvěřil," říká Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu, jenž nedávno detailně zmapoval Dzúrovy kroky v kritických chvílích okupace.
Brežněv Dzúra pochválil
Až poté, co ministr Dzúr pod nevybíravým tlakem Sovětů přislíbil, že československá armáda nebude klást cizím vojskům odpor, poskytl mu sovětský velvyslanec Červoněnko další informace.
Dokonce ho spojil s Moskvou: na druhém konci telefonu byl sovětský vůdce Leonid Brežněv s ministrem obrany, maršálem Andrejem Grečkem. Ti Dzúrovi potvrdili, co se v následujících hodinách stane.
"Chceme znát vaši reakci," naléhal na Dzúra Červoněnko. A když generál přislíbil, že se o vše postará a že československá armáda nezasáhne, Brežněv s Grečkem ho pochválili.
odmítnutá omluva polska a maďarskaKSČ v roce 1989 odsoudila omluvu za okupaci |
Pak už byl ministr chycený v pasti. Nedokázal se Sovětům postavit a dál s nimi spolupracoval. Zakázal armádě jakýkoliv odpor, nařídil, aby vyšla divizím Varšavské smlouvy ve všem vstříc a "poskytla jim maximální všestrannou pomoc".
Tak třeba veliteli 10. letecké armády rozkázal, "aby zabezpečil přistání sovětských transportních letounů na letištích Brno a Praha-Ruzyně".
A důsledek? V armádě vypukl chaos. Dzúrovy rozkazy byly totiž v rozporu se stanoviskem vedení KSČ, které naopak označilo takzvanou "internacionální pomoc" Varšavské smlouvy za agresi odporující mezinárodnímu právu.
"Nebyl to muž na svém místě"
V místnosti operačního důstojníka generálního štábu nepřestávaly drnčet telefony – nikdo z československých velitelů divizí a útvarů nevěděl, co vlastně platí a co ne. Mají okupačním jednotkám vycházet vstříc a skládat dokonce zbraně, jak k tomu byli Čechoslováci mnohdy nuceni? Anebo cizí vojáky do kasáren nepouštět?
Tragikomičnost Dzúrovy role ještě zdůraznila skutečnost, že Sověti od něj neudělali už ani krok v obavě, aby si to nerozmyslel a své rozkazy nezměnil. Stal se jejich zajatcem.
"Nebyl to muž na svém místě," říká Povolný. Zatímco ministr jednal se Sověty, náčelník generálního štábu Karel Rusov hasil, co mohl. A musel některé velitele stavět do latě, aby nepodléhali výzvám okupačních jednotek k odevzdání zbraní.
Velitel 308. strážního praporu v Praze si pak na Rusova paradoxně stěžoval kvůli tomu, že mu vynadal, když chtěl Sovětům vydat zbraně.
Na invazi doplatilo svými životy od 21. srpna do 31. prosince 1968 sto osm Čechoslováků. A armáda neměla podle Povolného nejmenší šanci se drtivé přesile bránit. Připravena byla na útok ze Západu, ne od spojenců.
Kdo byl Martin DzúrNarodil se v Ploštíně (dnes městská část Liptovského Mikuláše) v roce 1919. V roce 1941 narukoval do armády slovenského státu, satelitu nacistického Německa. V lednu 1943 přeběhl na východní frontě k Rudé armádě. Příslušníkem čs. jednotky v SSSR se stal v červnu 1943. Zúčastnil se bojů o Kyjev, Dukelský průsmyk i Liptovský Mikuláš. V letech 1958 až 1968 byl zástupcem ministra národní obrany a poté už jako armádní generál také ministrem. Zemřel 15. ledna 1985 v Praze. |
