"Odpoledne toho dne jsem se přidal ke studentské demonstraci. Provolávali jsme různá hesla. Policisté se na nás překvapeně dívali, my jsme se divili, že na nás nereagují. Zmatení byli i ruští vojáci. Lidé jim nadávali a vyhrožovali. Všude byl hrozný zmatek," vypráví pamětník.
Jan Havlíček má 21. srpna narozeniny. V roce 1968 je však zastínila jiná událost. "Ve čtyři hodiny ráno na mě zazvonila sousedka, že jsou tady Rusi. Šel jsem normálně do práce, bral jsem s sebou nějaké flašky na menší oslavu, to se tehdy dělalo. Nejezdily ale tramvaje, všude byla spousta tanků, musel jsem jít pěšky," líčí Havlíček, jak pro něj důležitý den českých dějin začal.
"Ten den se ale nepracovalo, šli jsme s mým kamarádem Františkem Táborským do ulic. On později přes Rakousko utekl do Ameriky. Na dnešní Kounicově ulici jsme se přidali k průvodu studentů," uvádí.
21. srpen 1968 - ulice Úvoz v Brně
Zbytek odpoledne se pak tehdy šestatřicetiletý pracovník snažil zachytit celou událost svým fotoaparátem. "V ulicích bylo hodně lidí, všichni byli naštvaní, nesouhlasili s tím. S nikým, kdo by vojákům pomáhal, jsem se nesetkal. Buď jim lidé nadávali nebo se jim pokusili vysvětlit, že u nás k žádné kontrarevoluci nedochází," říká důchodce, který u focení zůstal až doposud. Věnuje mu svůj volný čas a užívá si technicky dokonalejších přístrojů.
"Do dneška se divím, že jsem tehdy s focením neměl žádné potíže. Policie mě kvůli tomu vůbec nestíhala. Když jsem pak večer přišel domů, sledoval jsem zprávy. Bylo v nich hlavně to, jak se novináři ukrývali a policie ani armáda nemohla najít přesunující se místo, odkud vysílali," vzpomíná Havlíček.
