Jedním z pacientů potýkající se s nemožností sehnat účinný ochranný prostředek je Roman R. z Prahy, který trpí několika vážnými autoimunitními onemocněními. „Měsíc se marně snažím na různých místech sehnat respirátor FFP3. Ministerstvo zdravotnictví mne odkázalo na kraj, kraj na město město na obvodního lékaře a takhle stále dokola,“ popisuje.
Koronavirus v Česku |
Pravidelně přitom musí docházet k lékařům – domov tak opouští pouze s rouškou, která ho však proti nákaze nijak nechrání. „Doporučovali mi taky takové legrační věci, jako že mám nosit dvě roušky a tak,“ říká.
„Mám teď dvě možnosti, buď to risknout a jet nechráněn vlakem a MHD do pražské nemocnice pro léčbu, nebo tuto léčbu přerušit. Podobně je to s cestou do okresní nemocnice na injekce do žíly, které potřebuji jako prevenci proti krvácení díky hemofilii,“ dodává. Některou léčbu musel proto kvůli chybějícím ochranným prostředkům přerušit.
Lidé s oslabenou imunitou čelí jak vyššímu riziku nákazy onemocněním covid-19, tak možnému závažnějšímu průběhu nemoci. „Jsou-li tito jedinci vystaveni infekci novým typem koronaviru, jsou zde jistá rizika,“ domnívá se imunoložka působící na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice Zuzana Bílková.
Než se náš imunitní systém naučí rozpoznávat virové částice, s kterými se doposud nesetkal, trvá hodiny až dny, než zaútočí proti viru v plné síle. „Je-li v takovém okamžiku činnost všech složek imunitního systému jakkoliv omezena nebo špatně koordinována, získají virové částice dostatek prostoru a času se nekontrolovaně množit. Imunitní systém a celý organismus pak musí vyvinout mnoho energie a úsilí, aby takovou invazi virů zvládly,“ vysvětluje. Proto mohou mít tito jedinci závažnější průběh onemocnění. Přesto však podle Bílkové není důvod k panice.
V současnosti přitom nepanuje žádné systémové opatření, jak by se tito lidé mohli dostat k účinným ochranným prostředkům.
Dělám zdravotní sestru 24/7
Marně se snaží získat ochranné prostředky i rodina Lucie O., jejíž manžel trpí amyotrofickou laterální sklerózou. V důsledku nemoci je v domácí péči připojen na plicní ventilaci. „Díky tomu jsme se ale stali pro systém úplně neviditelní ohledně přídělu ochranných pomůcek,“ popisuje Lucie.
Rodina se proto snaží zůstat v izolaci, nikdo nechodí dovnitř, ani ven. „Stopla jsem návštěvy zdravotních sester, placenou pečovatelku, nechodí rodiče manžela, prostě nikdo,“ říká Lucie, která kromě tří dětí pečuje i o manžela.
„Dělám defacto zdravotní sestru 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Kdybych onemocněla, musel by manžel zpět do nemocnice,“ dodává.
Zásoby z doby „předkoronavirové“
„Ti, kteří si nezajistili certifikované ochranné prostředky sami, tak se k nim prozatím nedostanou,“ podotýká Edita Mullerová z Revma Ligy ČR – organizace, která sdružuje pacienty trpící revmatoidní artritidou, kteří mají také sníženou imunitu. „Většina revmatických pacientů se kterými jsme v kontaktu se snaží dodržovat opatření a omezit, pokud je to možné, návštěvy zdravotnických zařízení. Toto ale nemůže být dlouhodobé řešení,“ pokračuje Mullerová.
Podobná situace panuje i mezi pacienty se vzácnými onemocněními. „Pacienti se například snaží si pravidelnou léčbu vyzvedávat a aplikovat v místě svého bydliště, aby se vyhnuli možné nákaze, protože nemají ochranné prostředky,“ uvedla předsedkyně České asociace pro vzácná onemocnění Anna Arellanesová.
Respirátory ani další ochranné pomůcky nejsou speciálně vyčleněné ani pro onkologické pacienty. „Přístup k ochranným pomůckám je individuální - někdo má zásoby z doby ‚předkoronavirové’, neboť někteří pacienti roušky nosí z důvodu ochrany před nákazou i za ‚normálního’ stavu,“ doplnila předsedkyně OnkoUnie Petra Adámková.
Ministerstvo zdravotnictví potvrdilo, že se situací zabývá. „V jednání je distribuce k daným pacientům skrze centra specializované péče, kde se velká část těchto pacientů léčí, a dalšími cestami, včetně pacientských organizací, pro ohrožené chronické pacienty, kteří se v centrech specializované péče neléčí,“ přiblížila mluvčí resortu Gabriela Štěpanyová.
Podle Mullerové by v případě dostatku ochranných prostředků pomohla distribuce na základě doporučení lékaře a následné vyzvednutí buď u ošetřujícího lékaře, či v lékárně. „Společně s ministerstvem zdravotnictví a s kolegy z pacientské rady ministra zdravotnictví se snažíme vyspecifikovat potřeby chronických pacientů, což ale není nejjednodušší, protože potřeby jsou různé a cílová skupina poměrně široká,“ dodává Mullerová.
Co vede ke snížené imunitě?Důvodů ke snížené imunitě může být podle profesorky Bílkové několik. Někteří lidé se s poruchou imunitního systému již narodí. Další skupina pacientů má oslabenou imunitu v důsledku léčby jiného s imunitou primárně nesouvisejícího onemocnění – příkladem je chemoterapie nebo ozařování při léčbě nádorových chorob.Tato skupina pacientů je ohrožena nejvíce. Další skupinou jsou pacienti s autoimunitními chorobami. Společným jmenovatelem těchto chorob je, že imunitní systém napadá cestou zánětu vlastní tkáně, orgány. Léčba těchto onemocnění chorob, mezi které patří například revmatoidní artritida, lupénka, roztroušená skleróza, Bechtěrevova choroba, spočívá v potlačení nadbytečné aktivity imunitního systému. Poslední skupinou pacientů s oslabenou imunitou jsou pacienti po transplantaci, jejichž imunitní systém je modulován podáváním imunosupresiv, aby nedošlo k odhojení transplantovaného orgánu. „Mezi osoby s vyšším rizikem řadíme i pacienty s chronickým onemocněním metabolického nebo cévního původu, pacienty s chronickým onemocněním plic, např. astmatici, pacienti s cystickou fibrózou,“ uvedla Bílková. Všichni tito pacienti by se podle profesorky Bílkové neměli infekce koronavirem SARS-CoV2 panicky obávat. „Imunitní systém je sice chorobou a medikací částečně ovlivněn, přesto je u většiny pacientů schopnost bránit se infekci zachována! Určitě není důvod preventivně nebo v okamžiku propuknutí infekce léky modulující aktivitu imunitního systému vysazovat,“ dodává. |
