Trenky získala prezidentská kancelář zdarma od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), nikoliv za korunu, jak ve svém čtvrtečním proslovu uvedl prezident. To je nicméně minimální rozdíl.
Skutečná hodnota červených trenek, které skupina Ztohoven vyvěsila v roce 2015 namísto prezidentské standarty, se však ukazuje mnohem vyšší. Podle galeristů a odborníků na moderní umění by za ni ve veřejné aukci zřejmě nebyl problém utržit několik milionů korun.
„Je těžké určit přesnou částku, český trh se pohybuje někde jinde než ty zahraniční. Dovedu si ale představit, že by se v aukci mohly trenýrky prodat až za dva miliony korun. Pro některé galerie by to byl velmi zajímavý obchodní i kulturní artikl,“ říká Jiří Švestka, výrazná osobnost berlínské i pražské výtvarné scény a majitel Jiri Svestka Gallery. Sám by prý rád trenýrky ve své galerii vystavoval a zvážil by i jejich koupi.
Červené trenky z Hradu zblízka. U soudu nám je v září 2016 půjčili:
Není to Mona Lisa, ale zájemce by přilákal příběh trenýrek
Považuje totiž trenýrky za významný artefakt, už jen kvůli jejich politickému podtextu. „Umělecká díla žijí vlastním životem a život těchto trenýrek spočívá v tom, že byly vyvěšeny na Hradě, proběhl o ně soud a aktéři byli nějakým způsobem odsouzeni. Tímto příběhem získává artefakt na hodnotě. Trenýrky samozřejmě nejsou uměleckým dílem samy o sobě, není to žádná Mona Lisa, ale přesto jde o materiální část uměleckého díla,“ vysvětluje Švestka.
Podobný názor má i Alexandra Špoková z Pro arte, investičního fondu zaměřeného na umělecká díla. „Členové skupiny Ztohoven se pohybují na hranici umění a aktivismu, proto by cena odrážela nejen estetickou, ale především společensko-historickou hodnotu předmětu,“ říká.
Cena děl této umělecké generace se podle ní pohybuje v řádu desítek až stovek tisíců korun. Trenýrky jsou ale speciální případ a prodejci by zřejmě vynesly mnohem více. „Především při prodeji v aukci je vysoce pravděpodobné, že vzhledem ke společenské ozvučnosti celého happeningu by cena vzrostla několikanásobně nad zmíněnou úroveň,“ dodává Špoková. I fond Pro arte by nákup trenýrek zvažoval, pokud by se dostaly na trh.
Naopak oslovené tradiční aukční síně jako Dorotheum či European Arts by o trenýrky zájem neměly. Zejména však proto, že se zaměřují na úplně jiný druh uměleckých děl. Řada galerií by však podle oslovených odborníků mohla ve všeobecné známosti červených trenek vidět poměrně snadný způsob, jak přilákat návštěvníky.
Za více než dva miliony už se prodala i fronta na nic
Nebylo by to ostatně poprvé, kdy by dílo podobného rázu vyneslo umělci či majiteli takto velké sumy. Dobrým příkladem může být podle Švestky třeba slovenský umělec Roman Ondák. Ten před lety prodal světoznámé galerii Tate Modern své dílo s názvem Good Feelings in Good Times.
Performance slovenského umělce Romana Ondáka spočívající v tom, že dobrovolníci a herci utvoří frontu na neočekávaných místech. Instrukce pro účastníky a práva na vystoupení koupila galerie Tate Modern za více než 2 miliony korun.
Zjednodušeně šlo o performanci, která spočívala v tom, že dobrovolníci a herci utvořili frontu před naprosto běžnými věcmi, jako je třeba požární východ nebo obyčejná zeď. Zároveň se museli chovat přirozeně, jako když skutečně stojí ve frontě, a měli zakázáno přihlížejícím prozradit obsah vystoupení. „Tate Modern koupila od Ondáka papír s instrukcemi pro účastníky a autorská práva na toto vystoupení. Pokud si dobře pamatuji, tak za 90 tisíc liber,“ říká Švestka. Tedy v přepočtu za více než 2,5 milionu korun.
„A to to byla taková jednoduchá a civilnější věc. Ty trenýrky jsou politicky exponované a více zakotvené v současné době a v budoucnu by mohly navíc nabývat na hodnotě,“ dodává Švestka.
Trenýrky potkal nejlepší osud, jaký mohl, říká Ovčáček
Prezidentská kancelář však nad zpeněžením trenýrek nikdy neuvažovala. A jejich vzplanutí na zahradě Pražského hradu stále považuje za nejrozumnější způsob, jak s nimi naložit.
„Předmět, kterým byl k radosti novinářů znesvěcen Hrad, sídlo českých králů, československých a českých prezidentů, si zasloužil jediný osud. Ten, který ho potkal v zahradě Lumbeho vily,“ odpověděl prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček na dotaz iDNES.cz, proč se Hrad nepokusil trenýrky využít pro bohulibější účely.
Bizarní akce prezidenta, který nesnáší novináře, píše svět o Zemanovi |
ÚZSVM předal trenýrky bezplatně prezidentské kanceláři poté, co si o ně kancelář sama zažádala. A jelikož už měl zájemce, neumístil je úřad ani do databáze, k níž mají přístup i další státní organizace. O trenýrky se tedy neměla možnost přihlásit ani například Národní galerie. „O trenýrky nás požádala Kancelář prezidenta republiky a tudíž se do systému nedostaly,“ vysvětluje mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.
Úřad ani nijak nezkoumal hodnotu trenýrek a nenechal tedy ani vypracovat znalecký posudek. K tomu totiž běžně přistupuje až ve chvíli, kdy se o daný předmět či nemovitost žádná státní organizace nepřihlásí a putuje do veřejné aukce. Když však úřad předává majetek jiné státní instituci, které mají před veřejností přednost, je to vždy bezplatně a stanovení hodnoty je zbytečné.
I skupina Ztohoven ocenila trenky na dva miliony
O trenky projevil zájem i sběratel umění Patrik Šimon, který si dokonce trenky už jednou koupil. A to ještě před tím, než je skupina Ztohoven vyvěsila na Pražském hradě. „Existuje kupní smlouva. Je uzavřená mezi mnou jako kupujícím a všemi sedmi členy skupiny Ztohoven. Byla uzavřená v přítomnosti advokáta a je platná. Dokonce ji měl k dispozici soud, když jsme žádali o vydání věci,“ řekl iDNES.cz Šimon.
Díky rozhodnutí soudu však na trenýrky Šimon pozbyl jakýkoliv nárok. Nicméně ve smlouvě bylo uvedeno, že hodnota trenek je dva miliony korun. Šimon však zaplatil pouze sedm korun, protože podle doložky v kontraktu si dílo nesměl nechat pro sebe, ale musel ho vystavit v Národní galerii nebo v jiné veřejné instituci. Pokud by tak neučinil, musel by zbývajících 1 999 993 korun doplatit.
Cenu určil po dohodě se skupinou Ztohoven. Věří ale, že by byla ještě větší, i proto, že skupina Ztohoven je mezinárodně známá. Navíc hodnota podle něj může být vyšší i díky medializaci vyvěšení trenek na Pražském hradě.
Šimon celou věc považuje za pochybení soudu a nyní zvažuje i právní kroky. Připadá mu, že není možné, aby v Česku byla svévolně likvidována umělecká díla v přímém přenosu. Happening, při němž Zeman umělecké dílo spálil, mu připomněl nacistické Německo. „Připomíná mi to 30. léta v Německu, kdy nacisti pálili umělecká díla, která považovali za takzvané zvrhlé umění,“ uvedl.
Vysvětlil, že i předměty, které mohou někomu připadat směšné nebo karikující, jsou umělecká díla a mají svou hodnotu. V souvislosti s tím zmínil dílo Marcela Duchampa, který umístil pisoár do muzea.
Pražský právník už sepsal trestní oznámení na Hrad
Kvůli spálení trenek plánuje na Hrad podat trestní oznámení i pražský právník, který se skrývá pod pseudonymem Prasman Dunka. Vadí mu, jak se zachází s majetkem státu. Podle něj by na to měla být jasná pravidla. „Ty trenky byly uměleckým dílem, protože se staly součástí uměleckého happeningu, a nikdo nezná jejich hodnotu. Hradní partička je použila na svoji akci, kde zneužili i hasiče,“ uvedl Dunka.
I jeho by tedy zajímalo, jakou cenu umělecké dílo mělo. „Myslím si, že vzhledem k tomu činu a vzhledem k věhlasu skupiny Ztohoven, tak trenýrky mohly být mementem doby a mohly najít místo v nějakém muzeu moderního umění nebo i v Národní galerii,“ uvedl s tím, že se jedná i o kontext uměleckého díla k době. Kancelář prezidenta republiky podle něj zničila historický dokument.
