Kocáb spolu s právničkou Hanou Kordovou Marvanovou a filozofem Václavem Němcem založil petici, která vyzývá Senát k podání ústavní žaloby na prezidenta za velezradu v souvislosti s jeho výroky ohledně výbuchu ve Vrběticích. Petici během dvou dnů podepsalo téměř 6 000 lidí. Senátoři se možnou žalobou již zabývají.
Co vás k sepsání petice vedlo?
Pobouřila nás reakce prezidenta na kauzu Vrbětice, kdy v proslovu zpochybnil výroky Bezpečnostní informační služby i vlády o zapojení ruských agentů do výbuchů. Podemlel tím naši pozici u partnerů v Evropské unii i NATO a pokazil tím již vyhraný diplomatický spor s Ruskem ohledně obsazení ambasád. Zároveň z nás udělal hlupáky, kteří nevědí, o čem vlastně mluví.
Premiér Andrej Babiš i ministr vnitra Jan Hamáček opakovaně potvrdili, že při vyhošťování ruských diplomatů měli plnou podporu prezidenta, který s tím souhlasil. Nejsou tedy důležitější reálné kroky, než slova v televizním projevu?
Ale to nás právě pobouřilo. Prezident nejprve s kroky vlády údajně souhlasí a pak po týdnu přijde s hypotézou, o které do té doby nebyla vůbec řeč. To je přece v přímém rozporu a právě na to reagujeme.
Proč se podle vás prezident ke kauze vyjádřil až s týdenním odstupem?
Myslím si, že je to pochopitelné. Celou věc studoval se svými právníky a vytvářel koncepci, jak se pohybovat na hraně tak, aby docílil zpochybnění verze tajných služeb a vlády. A také se snažil zalíbit Rusku. Reakce tamní propagandy na sebe nenechala dlouho čekat a dnes ho vyzdvihuje jako velkého hrdinu a mírotvůrce. A my jsme kvůli němu v pasti. Jak můžeme u našich západních partnerů žádat o podporu, když prezident republiky celou věc zpochybňuje? Nehledě na to, že jeho inklinace k Rusku je známá a dlouhodobá.
Jeho nedělního projevu okamžitě využila i ruská propaganda. Myslíte si, že jí takto nahrál cíleně?
Nepochybuji o tom, že to bylo cíleně. Ale to jsou domněnky, které se nedají dokázat. Proto se obracíme na Senát, aby posunul věc k Ústavnímu soudu, který by kroky a vyjádření prezidenta posoudil. Jedná se o podrážení naší zahraničně-politické pozice, podemílání kroků vlády a zpochybňování informací tajných služeb. Prezident se tím projevil jako jednoznačný zastánce ruských zájmů.
Prezident se přiklonil na stranu Ruska, kritizuje opozice projev k národu |
Proč to podle vás prezident dělá?
Sledujeme jeho kroky již dlouhodobě a dělá to soustavně. Světová média ho již v minulosti označovala za mluvčího Kremlu. To je přeci neuvěřitelné. Jeho nedělní projev toto trochu humorné označení opět potvrzuje. Ten projev samotný má dle mého názoru váhu důkazu.
Máte už v Senátu vyjednanou podporu vaší výzvy k podání ústavní žaloby proti prezidentovi?
Naše iniciativa je jakýsi výkřik občanů České republiky. Jde nám o to, aby si někdo všiml, že u nás existují lidé, kteří považují Zemanovo jednání za hranou. Za zcela nepřijatelné. Sledujeme kroky Senátu a myslíme si, že je to instituce, na kterou se můžeme s plnou důvěrou obrátit. Chceme tím ukázat, že v Česku jsou lidé, kterým není jedno, co Miloš Zeman dělá.
Co vlastně od petice očekáváte? Senátem už před necelými dvěma lety ústavní žaloba na prezidenta prošla, ale následně ji musí 120 hlasy schválit také Sněmovna, kde se dá očekávat, že žaloba narazí. Budete jednat i s poslanci?
Když si přečtete, kdo všechno petici podepsal, tak je tam i řada významných lidí. Samozřejmě, nejsme poslanci a ani nejsme lobbisté. My spoléháme na zdravý rozum a na to, že Poslanecká sněmovna jasně podpořila kroky vlády po Vrbětické kauze a označila to za teroristické útoky speciálních jednotek ruské vojenské zpravodajské služby. Věříme, že za takovou věc se nemusí lobbovat. Věříme v lidský rozum a vztah k demokracii a elementární spravedlnosti.
Ruskou ambasádu jsme měli zredukovat hned po Sametové revoluci
Vy jste už řekl, že se nám podařilo v diplomatické rovině nad Ruskem nečekaně zvítězit. Podle čeho nám to vítězství přisuzujete?
Poté, co Rusové vyhostili o dva naše diplomaty více, jsme žádali paritu ohledně počtu pracovníků na obou velvyslanectvích. A Rusové nejprve varovali, že jejich odpověď bude tvrdá, ale nakonec byla parita. Vlastně přesně vyhověli tomu, co jsme žádali.
Z vašich dřívějších vyjádření jsem pochopil, že jste nečekal, že česká diplomacie zareaguje takto tvrdě a rozhodne o vyrovnání počtu diplomatů na obou velvyslanectvích.
To jsem skutečně nečekal a měl jsem z toho velkou radost. Konečně jsme se ukázali jako stát, který ví, co chce, a dokáže udělat razantní krok správným směrem. Tleskal jsem vládě, Poslanecké sněmovně, Senátu i tajným službám. Ale musíme si uvědomit jednu věc. I kdyby nebylo kauzy Vrbětice, tak by k vyhoštění ruských diplomatů muselo dojít. Ukázalo se totiž, jak je nevýhodné mít nevyvážený stav na ambasádách.
„Měli jsme to řešit hned po Sametové revoluci. Já jsem ale odešel z Federálního shromáždění s posledním sovětským vojákem, jak jsem slíbil, a tím jsem ztratil vliv na tyto věci. Beru na sebe kus odpovědnosti, byť malý, tohle měli dotáhnout jiní.“
Michael Kocáb k redukci ruské ambasády v PrazeBývalý ministr pro lidská práva, předseda komise pro odsud sovětských vojsk z Československa, hudebník a občanský aktivista
Vy jste v roce 1991 stál za odchodem sovětských vojsk z Československa. Přesto se po revoluci nepodařilo nějak zásadně snížit rozměry ruské ambasády. Proč to vlády 30 let tolerovaly, když se hovořilo o tom, že ambasáda slouží jako jakási centrála ruských tajných služeb pro celou Evropu?
Už tehdy jsem si uvědomoval, že je tady nevyvážený stav na našich velvyslanectvích. Měli jsme to řešit už v roce 1990. Já jsem ale odešel z Federálního shromáždění s posledním sovětským vojákem, jak jsem sliboval, a tím jsem ztratil vliv na tyto věci. Předpokládal jsem, že ministerstvo zahraničních věcí to vyřeší. Bohužel se tak dalších 30 let nestalo, i když na toto nebezpečí opakovaně upozorňovala Bezpečnostní informační služba.
Zeman si hraje na detektiva? Česko je pro smích, píší Slováci |
A proč s tím tedy dřívější vlády nic nedělaly?
To se můžeme jen domnívat. Buďto je to neuvěřitelná laxnost ministrů, nebo ve státním aparátu přežili lidé, kteří měli vynikající vztahy s Ruskem, a základna špionů jim tu nevadila. Někteří to dokonce podporovali. Je to zavrženíhodná záležitost. Divím se, že se proti tomu naši západní partneři již v minulosti neohradili.
Vy jste ale také byl v letech 2009 až 2010 členem Topolánkovy a posléze Fischerovy vlády jako ministr pro lidská práva. Proč jste na to neupozorňoval už tehdy?
Já na sebe beru kus odpovědnosti, byla to chyba. Hlavně jsme to měli udělat už v roce 1990, kdy jsem byl předsedou parlamentní komise pro odsun sovětských vojsk. Tehdy jsme se o tom bavili, ale já jsem měl za to, že to automaticky vyřídí ministerstvo zahraničních věcí. Vždycky něco uteče, nic není dokonalé. Ale zároveň přiznávám, že jsem tu věc na nějaký čas ztratil ze zřetele. Beru na sebe kus odpovědnosti, byť malý, tohle měli dotáhnout jiní.
Jsem skoro rozhodnutý kandidovat
S vyjednáváním s Ruskem máte velké zkušenosti. Hodně se hovoří o tom, že rozumí pouze síle a silové reakci. Můžete to z vlastních zkušeností potvrdit?
Nedá se říct, že by se s Rusy nedalo jednat. Samozřejmě rozumí síle, pevnosti a jasnému postupu, ze kterého se neustupuje. A respektují to i u protistrany. To, co Miloš Zeman způsobil, znamená, že se naše pozice opět roztříštila. Při vyjednávání je potřeba ukázat světlo na konci tunelu, že to celé k něčemu povede. Teď to bylo podobné jako při odsunu sovětských vojsk v roce 1990. Jasně jsme Rusům ukázali, že už nejsme vazalský stát a narovnáme vzájemné vztahy jako dvě suverénní země.
Celý rozhovor mluvíme o krocích a výrocích prezidenta. Miloši Zemanovi už za necelé dva roky končí mandát. A vy jste během oslav 30. výročí Sametové revoluce řekl, že kandidaturu v roce 2023 zvažujete. Už jste si to nějak rozmyslel?
Všechno směřuje k tomu, že se rozhodnu kandidovat. Vlastně již jsem skoro rozhodnutý. V podstatě jen čekám, zda se neobjeví jiný kandidát, kterému bych důvěřoval a měl by větší podporu občanů. Hlavně, aby to zase nebyl nějaký bývalý komunista. To už bych nevydýchal. Pokud by se takový člověk našel, tak bych se kandidatury vzdal. Ale jinak jsem připraven nabídnout své služby. Myslím si, že mám hodně zkušeností, které by se daly využít. V důležitých milnících naší novodobé historie jsem se pohyboval dost aktivně.
