Smrt blízké osoby potkala před dvěma lety i Anetu Vondruškovou. „Zemřela mi teta, která mě prakticky vychovala. Její smrt jsme čekali, byla nemocná. Když se to stalo, nemohla jsem se s tím vyrovnat,“ popisuje dvaatřicetiletá žena. Prvních devět měsíců si podle svých slov pamatuje jako těžké období bez radosti. Po necelém roce začala mít i zdravotní problémy.
Právě zdravotní potíže jsou jedny z následků takzvaného komplikovaného zármutku. Tedy stavu, kdy člověk truchlí déle, než je v dané kultuře obvyklé. Zároveň je pro něj těžké přijmout skutečnost, že blízký zemřel. Pozůstalý prožívá intenzivní pocity smutku nad ztrátou. Zármutek ho v životě omezuje natolik, že nemůže třeba chodit do práce. S nějakou formou komplikovaného zármutku se setká až deset procent lidí, kterým zemřel jejich blízký.
Smrt neporazíme, proto ji berme s pokorou, říká expertka na umírání |
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí má komplikovaný zármutek jasná diagnostická kritéria. Za komplikovaný zármutek lze označit smutek trvající po úmrtí blízkého déle, než je ve společnosti běžně. „Například v Americe je to minimálně po šesti měsících od ztráty. Ve Švýcarsku a Německu se odborníci přiklání k nejméně jednomu roku od ztráty. V Česku by to mohlo být podobné jako v těchto evropských zemích,“ vysvětluje psycholožka Veronika Drnková, která pracuje jako vedoucí Poradny domácího hospice Cesta domů. Praktickým lékařům se snaží pomáhat s tím, jak lidem s komplikovaným zármutkem pomáhat.
S dobrým přístupem praktického lékaře se setkala i Aneta. „K doktorovi jsem šla kvůli silné migréně a bolestem zad. Spojitost se smrtí tety jsem neviděla,“ vzpomíná Aneta. „Můj lékař ale ano. Předepsal mi léky a doporučil mi návštěvu psychologa.“
Pomoci může i terapeut
Cesta, kterou zvolil Anetin lékař, je obvyklá. Je však ještě jeden způsob léčby. „Existuje i forma provázení odborníkem, která může, ale nemusí být doplněna farmakologickou léčbou. Jde o šestnáct týdnů dlouhý strukturovaný program, který pacient absolvuje s terapeutem. Dochází za ním, psycholog jej provází a společně hledají, jak podpořit proces učení se žít v nové realitě bez zemřelého,“ doplňuje psycholožka Drnková.
Praktický lékař ale nemusí pomoct jen léky. U vážných případů komplikovaného zármutku nemusí lidé zvládat své zaměstnání. A právě v tu chvíli je na řadě praktický lékař, který může vypsat neschopenku.
Veronika Drnková se nyní snaží lékaře o problému komplikovaného zármutku vzdělávat. Sama prošla v USA výcvikem v práci s člověkem trpícím komplikovaným zármutkem. „Úspěšnost programu v USA je obrovská, až sedmdesát procent těch, co jím prošli, mluví o zlepšení,“ dodává Drnková. Nyní ho testuje v hospici Cesta domů.
S léčbou má pozitivní zkušenost i Aneta. Několik měsíců po prvním setkání s lékařem vnímá zlepšení. „Konečně zase dokážu mít radost ze života. Na tetu stále vzpomínám, ale už to dokážu s chladnou hlavou. Smutek už mě neovládá,“ uzavírá.
Komplikovaný zármutekZa truchlení se považuje reakce na ztrátu spojenou s úmrtím blízkého člověka. Není to pouze jedna či dvě reakce, třeba smutek a zoufalství. Je to komplexní reakce, která má tendenci postupem času odeznívat tak, jak se pozůstalý adaptuje na ztrátu a novou realitu s ní spojenou. Neznamená to, že by truchlení někdy vymizelo, stopy zármutku většinou přetrvávají navždy. Proces truchlení lze tedy vnímat jako proces adaptace, člověk se učí žít v nové realitě bez svého blízkého. Ve chvíli, kdy je tento proces přerušený, nepostupuje. Jestliže člověk ztrácí schopnost pracovat, začlenit se zpátky do života, prožívat i pozitivní pocity a trvá rok, dva i několik desítek let, pak podle americké definice hovoříme o komplikovaném zármutku. Pozůstalý se cítí „zaseklý“ ve svém smutku. Cílem terapie komplikovaného truchlení je pomoci mu najet znovu na dráhu přirozené adaptace. Zdroj: umirani.cz |
