Poplatky samozřejmě byly jen křiklavým zlomkem toho, co je ve zdravotnictví opravdu potřeba udělat. V posledních dnech se všechny ty ušlechtilé záměry znovu omílají horem dolem a tečou ze všech novin.
Nemluvila bych tak skepticky, kdybych je za těch sedmnáct let od chvíle, kdy byl zveřejněn první návrh reformy, neslyšela tisíckrát. Tak například:
"Doktory je třeba lépe zaplatit, nebo utečou do zahraničí a už teď jich je málo."
Při vší úctě k jejich práci a pochopení pro jejich vztek – neutečou, aspoň ne houfně. A taky: v konkrétní nemocnici jich je možná málo, ale dohromady jich je u nás moc, protože je moc postelí a moc nemocnic. Zkrátka je mnoho slimáčků a málo kapustičky, jak zní oblíbený bonmot ministra Hegera.
"Bez rychlých opatření hrozí omezení zdravotní péče, prodlouží se čekací doby na operace."
Ano, to už tu taky bylo a taky se to dělo. Včetně toho, že v dobách nedostatku kvete korupce a úplatky.
"Je třeba vymezit, co je standard a nadstandard, přičemž za nadstandard si budou lidé připlácet."
Jednoduché, že? Ovšem jen do chvíle, než vám doktoři řeknou (jako mně teď naposledy jeden z předních chirurgů), že oni, ač odborníci, tu dělicí čáru navrhovat nebudou. To musí udělat politici. Aha.
"Je třeba lidem vysvětlit, že na všechny možnosti medicíny peníze nestačí."
Jistěže ne, zvlášť když se až třicet procent peněz ve zdravotnictví rozkrade na podivných zakázkách či hromadně proplýtvá.
U koho začít? Koho odstavit od zdroje nejdříve? A proč to nejde? Protože to vždycky někoho zabolí. Tu doktora, který přijde o práci, tu firmu, která přijde o kšeft, tu politika, který se bojí o hlasy voličů. A všichni dohromady nakonec vytáhnou kalibr nejtěžší: Doplatí na to pacient! A teď mu to vyvraťte.
Všichni volají po reformě, ale nakonec zjistí, že ji někdo a nakonec vlastně nikdo nechce. A že už tu reformátorů bylo! Jenže někdo byl moc hr, jiný zase moc rozvažoval... A úplně každý si nabil.
Už to tu ostatně máme zase: ODS se zlobí na ministra Hegera a jeho TOP 09, že se loudají, pročež představila vlastní zdravotní plán. Co v něm je? Inu, samé pěkné proklamace o "garantování odpovědné zdravotní reformy".
Možná je ten titulek nahoře jen přehnaná skepse. O to příjemnějším překvapením bude každý krůček vpřed. (Tedy on, jak plyne z výše napsaného, ve skutečnosti nebude příjemný NIKDY.)
Pro jistotu však dávám pragmatické doporučení: Máte aspoň jednoho lékaře, na kterého se můžete vždycky s naprostou důvěrou obrátit? Buďte spokojení. Lepší to (hned tak) nebude.
