Z lustračního zákona musí bolet hlava více jeho stoupence než odpůrce, a to paradoxně právě kvůli důvodům, které jeho existenci zatím podpíraly. Demokracie má být schopna bránit se před těmi, kteří byli v minulém režimu loajální. Vždyť stáli na straně opačných hodnot, než jsou ty, na kterých chce stát zřízení nynější.
Tvůrci soudili, že zákon bude platit, než dojde k "dovršení demokratického procesu". Platí však stále.
Znamená to, že je naše demokracie slabá a musí se bát kdejakého bývalého komunistického tajemníka nebo fízla? Zloduši ostatně - když jim státní funkce chyběly - své působení prostě přenesli na půdu čirého kapitalismu. I peníze jsou moc.
A to ještě ani nemluvíme o tom, jak nás kritizovaly mezinárodní organizace. Ty v lustračních omezeních spatřovaly diskriminaci, protože člověk je zde posuzován podle příslušnosti ke skupině, a ne podle svých individuálních činů. (Stejně tak byli zase plošně vyjmuti ti, kteří funkcionářovali v osmašedesátém. I když, kdoví co by dělali, kdyby je ze strany ti obratnější spolusoudruzi nevyhodili.)
Kdyby byl lustrační zákon zrušen, zřejmě by naše demokracie nebyla nijak "technicky" ohrožena. Pokud má nějaký agent doma pod postelí kompromitující svazky nebo udržuje staré rudé mafiánské kontakty, jistě si jich užije i bez vysedávání na oficiální funkcionářské židli. Došlo by však k posunu symbolickému.
Zmizelo by zákonem posvěcené tvrzení, že zadat si s totalitním režimem člověka činí nadlouho nedůvěryhodným. V době, kdy komunisté předstírají odvěkou demokratičnost a pronikli už i do demokratických salonů, jim taková chladivá sprcha neuškodí.
