Sokol patřil k nejvýraznějším českým křesťanským intelektuálům. Podílel se na českém ekumenickém překladu bible, patřil mezi první signatáře Charty 77, v 90. letech minulého století také stál u zrodu Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. A v posledních letech se vedle učení věnoval i české verzi Wikipedie.
„Všiml jsem si, že studenti mají v referátech stejné chyby, a jeden se přiznal, že to našel na Googlu, to jest na Wikipedii. Řekl jsem mu, že má hledat v lepších zdrojích, a nechal to být. Až když se roku 2007 chystalo výročí filozofa Jana Patočky, podíval jsem se na ‚Wiki‘ a řekl jsem si, že to musím opravit,“ popsal Sokol seznámení s internetovou encyklopedií, která se stala jeho „oddechovkou“. Na starosti si vzal zhruba 3000 hesel z filozofie, náboženství, historie či techniky.
„Na to se nemusíte připravovat, namáhat si hlavu. Je to spíš zábava,“ řekl o Wikipedii filozof, který se původně živil jako zlatník a mechanik, v 60. letech několik semestrů studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK a poté se až do roku 1990 živil jako programátor. Zároveň se zabýval křesťanskou filozofií - jeho tchánem byl fenomenolog Jan Patočka (1907 až 1977) a právě tomuto směru, vycházejícímu ze základních lidských zkušeností, se Sokol věnoval do poslední chvíle.
Přestože už více než čtvrtstoletí přednášel vysokoškolským studentům, a to nejen na UK, a během normalizace vedl bytové semináře (například o Friedrichu Nietzschem), přiznával, že není učitelský typ. „Jsem netrpělivý a student, kterému to neleze do hlavy, mě rozčiluje. Ale mám na to takovou filosofickou teorii. Člověk žije z toho, co se naučil... Moje povinnost je postarat se, aby to se mnou nešlo do hrobu. Ty věci nejsou moje. Jsem jenom jejich správce,“ svěřil se Sokol v jednom rozhovoru.
Po listopadu 1989 se zapojil do politiky a v červnu 1990 byl za Občanské fórum (OF) zvolen do Federálního shromáždění, působil jako místopředseda Sněmovny národů. Po rozpadu OF se začátkem roku 1991 stal členem Občanského hnutí, které však ve volbách v červnu 1992 propadlo. V prezidentských volbách v roce 1992 se po nezvolení a rezignaci prezidenta Václava Havla stal jedním ze zvažovaných kandidátů na funkci. Nakonec ho pro páté kolo volby nominovala ČSSD, kandidatury se však vzdal.
Poté se věnoval hlavně akademické dráze. V únoru 1997 se stal docentem a o tři roky později profesorem, podílel se na vzniku Institutu základů vzdělanosti UK a jeho přerodu ve Fakultu humanitních studií v roce 2000, kterou pak sedm let vedl jako děkan.
„Na své alma mater učil až do roku 2020. V zimním semestru 2008/2009 přednášel etiku a lidská práva na Harwardově univerzitě,“ uvedla v jeho nekrologu Marie Pětová, děkanka Fakulty humanitních studií UK. Sokol navíc získal řadu vyznamenání, byl například nositelem francouzského Řádu čestné legie, v roce 2016 obdržel Zlatou medaili Univerzity Karlovy a Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových.
„Přednášková činnost profesora Sokola se však zdaleka neomezovala na akademické prostředí. Přednášel velmi ochotně a rád různému publiku a přednášel krásně. Byl například pravidelným hostem Akademických týdnů v Novém Městě nad Metují, jezdil na střední školy - všude ho rádi zvali a rádi poslouchali. Měl totiž dar mluvit jednoduše a srozumitelně i o věcech složitých a obtížných, ba o těch nejtěžších. Jeho hlas bude chybět nám všem – bude chybět ve veřejném prostoru, do kterého zazníval k aktuálním tématům až do poslední chvíle. Vždy jasně, racionálně a moudře, s nadhledem i trochou humoru,“ uvedla Pětová.
Zájem o správu věcí veřejných Sokola nikdy úplně neopustil, v prvních senátních volbách na podzim 1996 neúspěšně kandidoval za lidovce, o rok později kývl na nabídku funkce ministra školství ve vládě Josefa Tošovského.
Souboj s Václavem Klausem
Z akademického světa se k politickému angažmá nakrátko vrátil začátkem roku 2003, když se stal kandidátem vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU pro třetí pokus o zvolení hlavy státu. Ve třetím kole tehdy zvítězil Václav Klaus. „Bylo to tehdy pár dobrodružných týdnů a velká námaha. Velké vypětí a potom, musím přiznat, určitá úleva, že to nevyšlo. Být prezidentem není žádná legrace,“ popsal svůj asi poslední pokus o aktivní zapojení do vrcholné politiky.
Politické dění nicméně často komentoval, ostatně už před 26 lety podepsal dokument Smíření 95, vyzývající k dialogu mezi českou vládou a reprezentací sudetských Němců. Před osmi lety také varoval před dopady přímé volby prezidenta. „Kdyby na Hrad přišel trošku ctižádostivější člověk, udělá vládě peklo, a přitom nemá žádnou odpovědnost... Přímá volba vyžaduje kampaň a ta prezidentský úřad zakydá hnojem. Vytáhnou všechno svinstvo, včetně věcí, které nejsou pravda,“ odhadl další vývoj.
Jako někdejší akademický funkcionář se vyjadřoval i ke školství, například se mu příliš nelíbil nekontrolovaný růst počtu studentů vysokých škol. Syn uznávaného architekta Jana Sokola - mimo jiné autora novodobých úprav oltáře katedrály sv. Víta a vrat Zlaté brány - se v roce 1961 oženil s Františkou Patočkovou, dcerou filozofa a jednoho z prvních mluvčích Charty 77. Byl otcem jedné dcery a dvou synů. Vedle angličtiny, němčiny, ruštiny a francouzštiny ovládal také klasické jazyky.
