Copak dnes dělají lidé, kteří se podepsali na jednom z největších justičních omylů v historii České republiky?
V roce 1992 policie zatkla Jana Šafránka z Hlinska stylem, jaký známe z amerických kriminálek, a domů se vrátil až za rok. Vyšetřovatelé podezírali tehdy devatenáctiletého mladíka, že znásilnil dvě ženy.
Jedno znásilnění mu nakonec odpustili, i tak dostal tři a půl roku, které mu pak byly zkráceny na jeden rok. S nálepkou devianta však musel žít na malém městě až do roku 2010, kdy přišel osvobozující rozsudek.
O finanční kompenzaci se nicméně soudí dodnes. Soud mu sice v minulém týdnu přiznal 4,88 milionu korun, aby mohl začít nový život jinde, ale Šafránek se nikam stěhovat nehodlá. "Když jsem tady vydržel všechny ty roky, kdy se na mě dívali jako na zvrhlíka, teď už se nikam stěhovat nebudu," vyjádřil se pro MF DNES.
Seznam lidí, kteří pochybili, je přitom pozoruhodný. A nikdo z nich se nespravedlivě odsouzenému dodnes neomluvil.
Kriminalista František Šumpík, který v srpnu 1992 vyslýchal vyděšeného mladíka na policejní stanici v Chrudimi a vynutil si jeho přiznání hrubostí a bitím, je dnes v důchodu.
Tehdejší prokurátorka Miloslava Hevierová, která podávala žalobu, je státní zástupkyní ve Žďáru nad Sázavou. Bývalý předseda senátu u žďárského soudu Miroslav Novák dnes soudí u brněnského krajského soudu. Předsedou odvolacího senátu Krajského soudu byl Jaromír Papírník, soudkyněmi Miroslava Adamovská a Světlana Bartošová. Posledně jmenovaná přitom v Brně soudí dodnes.
Všechny zúčastněné redakce oslovila, nikdo z nich se však neozval a na dotazy nereagoval.
Jediný, kdo poslal své vyjádření, je Šafránkův původní obhájce ex-offo Pavel Pelák, který je dnes soudcem v Hradci Králové. "Samozřejmě mi není osud pana Šafránka lhostejný. Chtěl bych podotknout, že jsem jej v předmětné trestní věci obhajoval jen v úvodní části přípravného řízení," vzpomíná doktor Pelák.
Říká, že neměl k dispozici důkaz, který podle zjištění kriminalistů prokazuje nevinu pana Šafránka.
"Jakkoli dovedu pochopit, že ve světle nově zjištěných skutečností mohou vzniknout pochybnosti o správnosti vedené obhajoby, rád bych zdůraznil, že já sám jsem jako obhájce opakovaně již v přípravném řízení třikrát navrhoval, aby stíhání pana Šafránka bylo s ohledem na důkazní situaci zastaveno," dodává.
Pokud by těmto návrhům z 10. července, 26. srpna, 2. října a 2. listopadu 1992 bylo vyhověno, nemuselo k justičnímu omylu vůbec dojít.
"Když nám brácha řekl, že na policajtech podepsal, ani nevěděl co, byli jsme z toho zmatení. Říkal, že mu vyhrožovali, že ho jinak nepustí domů a že u toho ani nebyl advokát. Měli jsme strach. Tenkrát nám pan Pelák rukou ukázal, že ho propleskli, a brácha už to nevydržel. Chtěli jsme si na policajty stěžovat, ale advokát nám řekl, že si tím moc nepomůžeme, že bychom mohli Jendovi ještě přitížit," vzpomíná Jana Šafránková, sestra nespravedlivě odsouzeného.
Pomohla sestra, televizní pořad i nový vyšetřovatel
Rodina byla vyděšená. Nikdo z nich neměl se soudy ani advokáty zkušenosti, a tak si mysleli, že advokát, kterého si zaplatí, se o případ postará lépe.
"Nakonec mu trest zmírnili na jeden rok. Ovšem ne za znásilnění druhé ženy, ale té první dívky. Byl to podezřele nízký trest, soudce určitě neměl čisté svědomí za vynesení trestu pro nevinného. V té době byl bráška ve vazbě už deset měsíců," dodává Šafránková.
Na to, aby mohli vést další soudní řízení, už rodině nezbývaly peníze. Všechny rodinné úspory padly na honorář advokáta. "V jednu chvíli jsme mu platili půlkou prasete. Janovi nezbývalo, než si odpykat ještě dva měsíce ve věznici v Oráčově," konstatuje sestra.
Ta, stále přesvědčená o bratrově nevině, měla také největší podíl na tom, že byl nakonec soudní proces obnoven.
"V televizi běžel pořad Na stopě nebo Pachatel neznámý. Hledali ženy, které přepadal chlap na motorce. Příběh se nápadně podobal tomu, co jsem znala z bráchova spisu. Zavolala jsem do studia a mluvila s hradeckým kriminalistou, panem Hynkem, který slíbil, že se na to podívá. A světe div se, za čtrnáct dnů se s kolegou Juštou opravdu objevili," říká Šafránková, která měla ze setkání obavy. Přece jen rodina neměla s policií nejlepší zkušenosti.
"K případu jsem se dostal v průběhu roku 2007 přes jeho sestru, paní Šafránkovou. Ta zjistila, že jsem spolu s kolegy vyšetřoval kauzu obviněného Milana Puhlovského, který v letech 1994 až 2005 znásilnil deset žen," potvrzuje slova Šafránkovy sestry královéhradecký kriminalista Michal Hynek.
Kapitán Hynek se pak u Šafránků osobně stavil, prostudoval spis a v něm našel jasné a přesvědčivé důkazy o Šafránkově nevině. V srpnu 2007 pak s kolegou Juštou poslali na Okresní státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou doporučení, aby bylo řízení v tomto případu obnoveno.
"Při původním trestním řízení bylo chyb několik. Tou nejzásadnější, kvůli které jsme byli přesvědčeni o nevině, byla ve spisu založená biologická expertiza. Podle ní bylo evidentní, že pan Šafránek pachatelem znásilnění být nemůže," říká kriminalista.
Ani tehdy nebyl všem peripetiím konec. Teprve v roce 2009 se Jana Šafránková obrátila na pražského advokáta Petra Kočího. V té době probíhala obnova řízení, Krajský soud v Brně sice chtěl řízení o vině klienta obnovit, ale pouze částečně.
"Tomu bylo třeba se postavit. Díky rozhodnutí Nejvyššího soudu se nám pak podařilo otevřít předchozí odsouzení jako celek," říká současný advokát Petr Kočí.
Proč se do tohoto případu vůbec pustil? S justičními omyly a neoprávněným stíháním klientů se podle svých slov setkává pravidelně.
"V případě pana Šafránka však šlo o extrém, neboť orgány činné v trestním řízení v roce 92 a 93 pochybily zcela mimořádně a rovněž způsobené následky byly rozsáhlé. Z těchto důvodů jsme v kanceláři neváhali případ převzít. Policie podala podnět na obnovu řízení již v roce 2007 a v téhle souvislosti musím říci, že hradečtí policisté, kapitáni Hynek a Jušta, odvedli výbornou práci," zdůvodňuje své rozhodnutí advokát.
Takto odůvodnil v prosinci advokát Kočí odškoděnění pro Jana Šafránka
