1 Jak kauza vznikla?
Případ se týká bratrů Michalákových. Boj o ně vede jejich matka Eva Michaláková, jež do Norska přijela v roce 2003. Celá kauza začala v březnu 2011. V té době se obrátili pracovníci norské mateřské školy, kam tehdy pětiletý a dvouletý chlapec chodili, na místní odbor sociálně-právní ochrany dětí.
Případ českých dětí v NorskuZAČALA JEDNÁNÍ: Za matku bojuje i poslankyně |
Školka sociálce popsala některé projevy chlapců s tím, že má podezření na jejich bití a sexuální zneužívání. Úřady se poté rozhodly děti po měsíci a půl od oznámení rodině odebrat a umístit je do pěstounské rodiny s tím, že existuje důvodné podezření, že děti byly vystaveny psychickému a fyzickému násilí.
V květnu 2011 následovala dvě trestní oznámení, která začala prověřovat policie. Obě byla v roce 2013 odložena, aniž by policisté někoho obvinili. Přesto se děti k rodičům dodnes nevrátily.
Norské úřady zpočátku umožnily Michalákové děti navštěvovat každý týden. Poté je ale rozdělily do dvou pěstounských rodin a postupně styk matky s dětmi omezovaly s tím, že má na syny negativní vliv.
Eva Michaláková své syny viděla naposledy v březnu 2014. Toto úterý se od norského úřadu pro ochranu dětí Barnevernu dozvěděla návrh, aby se schůzky na přání staršího syna zkrátily na 15 minut (více čtěte zde).
2 Proč úřady rodičům děti sebraly?
Premiér Bohuslav Sobotka po středečním setkání s norskou velvyslankyní Siri Sletnerovou krátce zmínil, že norské úřady jsou přesvědčeny, že matka dětí není schopná se o děti postarat.
Kauza v čase
|
Intimní detaily z obvinění a osobního života nechtějí Michaláková, její právníci, ani média uvádět. Slova chlapců ale měla vést k tomu, že norské úřady, které děti chrání, nabyly dojmu, že rodina nefungovala, rodiče na děti křičeli, nadávali jim, bili je a otec je v noci budil.
Situace se pro rodiče zhoršila v srpnu 2011, kdy tehdejší pěstounka uvedla, že se jí starší syn Michalákových svěřil s detaily, které ji vedou k podezření, že byl sexuálně zneužíván, a to i ze strany matky.
Michaláková i otec dětí od počátku toto tvrzení odmítají s tím, že jde o nedorozumění, které pramení ze sporů se školkou a pěstounkou, dále z výchovného plácnutí, onemocnění D. nebo například zdravotního handicapu otce dětí, který je nedoslýchavý. Podezření na týrání nepotvrdila ani norská policie.
3 Kdo se v případu angažuje a na čí je straně?
Michalákové pomáhá kromě její české rodiny také poslankyně Jitka Chalánková, která se účastnila například i lednového jednání s Barnevernem jako její doprovod. O kauzu se aktivně zajímají také europoslanci Petr Mach a Tomáš Zdechovský. Michaláková má také v Česku právníky Pavla Hasenkopfa a Doru Bokovu, která podávala stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Právní zastoupení má i v Norsku.
Do případu je zapojen Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, české ministerstvo zahraničí, ministerstvo práce a sociálních věcí či premiér Sobotka. Na kauzu se dotazovali také šéfové obou parlamentních komor či ombudsmanka. K případu se vyjádřil i prezident Miloš Zeman (jeho vyjádření čtěte zde).
Na norské straně je mapování obtížnější. Zástupci Česka jednají s velvyslankyní Norska v ČR Siri Sletnerovou, ale i politickými představiteli země. Kauza spadá pod norský úřad Barnevern, Krajskou komisi pro sociálně-právní ochranu dětí a také soudy.
4 Co je Barnevern?
Název tohoto norského úřadu se v souvislosti s kauzou hodně skloňuje. Jde o úřad pro ochranu dětí. Je jedním z několika typů institucí, které tvoří páteř sociálně-právní ochrany dětí v Norsku. Tou se v této zemi zabývá téměř 4 300 pracovníků, kteří jen za rok 2013 řešili případy spojené s 53 tisíci dětí, devět tisíc z nich skončilo v péči pěstounů. Výdaje státu na tuto činnost ročně tvoří v přepočtu 30 miliard korun (více o Barnevernu čtěte zde).
5 Proč úřady děti rozdělily do dvou pěstounských rodin?
K tomuto kroku norské úřady vytrvale mlčí. Z informací, které o kauze shromáždil iDNES.cz, ale vyplývá, že původní pěstounská rodina o chlapcích uvedla, že jsou pohromadě nezvladatelní.
Teoretickou možností by mohlo být i to, že úřady chtějí zabránit, aby rodiče svoje děti unesli. Norsku se v minulosti takové situace nevyhnuly. Matka ovšem tuto variantu opakovaně popřela a v lednu ji zamítla i norské policii, která se Michalákové podle europoslance Macha na tuto záležitost ptala.
Podle poslankyně Chalánkové na poslední schůzce mezi Michalákovou a Barnevernem zaznělo, že děti chtějí, aby setkání s matkou probíhalo společně, nikoliv odděleně. Chalánková uvedla, že oba bratři se mají velmi rádi.
6 Kde nyní děti žijí a mohou se vídat?
Oba chlapci, kterým je dnes šest a devět let, se narodili v Norsku, podle Chalánkové ale mají jen české občanství.
Pěstounské rodiny chlapců jsou každá z jiného města. Ta ale leží blízko sebe a jsou prakticky ve stejné oblasti, kde s dětmi žili rodiče. Chlapci se nejspíš v nějakých intervalech vzájemně setkávají. Kdy a za jakých podmínek ale není jasné, neboť matka dětí o těchto schůzkách nemá informace a úřady o nich mlčí. V minulosti se ale bratři mohli vidět zhruba jednou za měsíc.
7 Tají v popisu událostí někdo něco?
To není zcela jasné. Například norská ambasáda či ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová jsou přesvědčeny, že informace z kauzy jsou neúplné. Rodina ani právníci skutečně neuvádějí intimní detaily z výpovědí dětí a ze života rodiny. Na veřejnost se zatím nedostaly ani případné detailnější informace z posudků, lékařských zpráv či rozsudků soudů. Podle norské velvyslankyně Sletnerové či ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdenka Kapitána je věcí matky, zda detaily zveřejní. Norské úřady to dělat nesmí. Marksová-Tominová se domnívá, že podrobnosti kauzy, ve které figurují malé děti, se vůbec veřejně probírat nemají (rozhovor s ministryní čtěte zde).
8 Jak je možné, že policie trestní oznámení odložila, ale děti přesto nejsou u svých rodičů?
Poslankyně Chalánková ve středu uvedla, že norské soudy se přiklonily k doporučení Barnevernu, nikoliv závěrům policie.
V celé kauze nejspíš sehrály důležitou roli posudky norských znalců. Ti tamějším úřadům doporučili, aby děti rodičům nevraceli. Podle advokátů Michalákové ale posudky vznikaly až v době, kdy děti už žily u pěstounů, takže nezohledňují skutečnou situaci v rodině, ani reakci dětí na biologické rodiče.
9 Musí matka vydat norským úřadům pasy dětí?
Norské úřady matku opakovaně vyzývaly, aby jim pasy vydala. Michaláková to ale nechce učinit s tím, že by hrozilo vycestování dětí do zahraničí, což by jí neumožnilo syny vidět. Podle jejího právníka Pavla Hasenkopfa jsou pasy majetkem ČR a matka dětí je vydat nemá, ani nesmí.
„Pokud pas norské úřady chtějí, musí si nechat norský rozsudek uznat českým soudem. Teprve pak bude vykonatelný. Nevěřím, že by český soud uznal tento rozsudek tak, jak je napsaný,“ domnívá se Hasenkopf. Podle Chalánkové ale Norsko takový výklad zaskočil.
10 Kam se v případu poděl otec dětí?
Josef Michalák v kauze nijak aktivně nevystupuje. Když se jej Česká televize pokusila v lednu zastihnout přímo v místě norského bydliště, s reportéry nekomunikoval. Jeho přítelkyně ČT řekla, že se k celé věci nechce vyjadřovat.
Otce norský soud v minulosti zbavil práva děti vídat, proti rozhodnutí se neodvolal.
Norské úřady manžele v roce 2013 rozvedly, podle Michalákové už nyní nejsou v kontaktu. Žena žije s jiným partnerem a vychovává s ním šestiletou dceru, kterou má její přítel ve střídavé péči.
11 Proč se rodiče dětí rozvedli?
Příběh Michalákové zmapovala MF DNES. Eva a Josef se seznámili v roce 2001. O čtyři roky později se vzali, to už Michaláková pobývala v Norsku. V roce 2005 se ale musela vrátit zpět do Česka, protože nedostala povolení k trvalému pobytu, což se po osmi měsících změnilo.
Podle Chalánkové se manželé rozvedli pod tlakem norských úřadů, protože Michaláková doufala, že jí rozvod pomůže získat děti zpět. Některé detaily kauzy ale ukazují, že partneři si nerozuměli ještě před rozvodem. Jak zmapovala MF DNES, skřípat v manželství to začalo už v roce 2009. Důvodem mohly být příjmy, protože otec dětí nepracoval či měl jen příležitostnou práci, matka dětí naopak pracovala i v noci, aby rodinu uživila.
Roli mohly sehrát i údajné psychické problémy otce dětí či jeho žárlivost. Michaláková uvedla, že upřednostňoval mladšího syna před starším. „Upozorňovali mě na to ve školce. Když jsme si o tom promluvili, už se to neopakovalo,“ řekla deníku žena.
12 Co čeká české úřady a politiky nyní?
Další kola jednání a diplomatických kroků. Alespoň tak to avizují úřady a politici. Například premiér Sobotka očekává odpověď norské premiérky na jeho žádost, aby kauza byla důkladně prověřena. Do 15. února má také podle Chalánkové Sněmovnu informovat o tom, jak norská strana reaguje na vznesené otázky ke kauze. „V případě, že kroky české diplomacie a vlády selžou, jsem připravena opětovně požádat Sněmovnu o zvážení mezistátní žaloby na Norsko podle Evropské úmluvy o lidských právech,“ uvedla Chalánková.
Česko příští týden odešle do Norska druhou nótu (více o ní čtěte zde), ve které chce doladit detaily přímé komunikace mezi českým Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a norskou Krajskou komisí pro sociálně-právní ochranu dětí (více o nótě čtěte zde). Právě tato komunikace může být klíčová. Česko už dalo Norsku záruky, že pokud by děti uvolnilo do ČR, budou dodrženy jím stanovené podmínky.
13 Co se bude dít v Norsku?
Podle europoslance Zdechovského by se měl kauzou ještě v lednu zabývat norský parlament. ČTK ale později tuto zprávu dementovala s tím, že jeden z norských poslanců se pouze obrací kvůli praktikám Barnevernu vůči české matce na šéfa tamější diplomacie.
Na začátku letošního roku by norský soud mohl začít projednávat žalobu Michalákové. Tou napadla rozhodnutí o odebrání dětí a domáhá se svěření synů do své péče. Soudy také musí na návrh Barnevernu rozhodnout, kolikrát a na jak dlouho matka děti za rok uvidí. Právě na schůzku se syny Michaláková už dlouho čeká.
Teoretickou možností na straně norských úřadů je rozhodnutí o adopci dětí, kterou Barnevern podle Michalákové a jejích právníků opakovaně zmiňuje. Norsko čekají také zmíněná přímá jednání s českým Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a další jednání norské velvyslankyně s českými politiky. V pátek například s předsedou Senátu Milanem Štěchem.
