V úterý proběhla schůzka s norským úřadem na ochranu dětí Barnevernem (více čtěte zde). S čím jste na ni šla a co jste se dozvěděla?
Chci bojovat za pravdu a dostat děti do péče. Dozvěděla jsem se to, o čem už mám podezření delší dobu, že pěstouni motají hlavu dětem a čím déle jsou děti ode mě odděleny, tím více přichází rozporuplnější informace ze strany Barnevernu. O tom, že mě děti údajně nechtějí vidět, přitom na zvukových záznamech mám úplně něco jiného. Ptají se mě například, zda mohu přijít na oslavu jejich narozenin.
Z čeho konkrétně jste v úterý nabyla dojem, že je s dětmi manipulováno?
Dávno mě v tom utvrdily postupy Barnevernu. Přijdou s nějakým vyjádřením a jakmile na něj přistoupíte, následuje jiné, které se naprosto vylučuje s tím, které jste přijali. Třeba dnes. Nechtějí, abych děti potkávala samotné, abych přistoupila na to, že pěstouni budou na schůzkách a schůzky budou dvakrát ročně 15 minut. Říkají také to, že mě děti nechtějí vidět, ale já mám zvukové záznamy, kde říkají opak. Když jsem jim říkala, že pro větší objektivitu záznamů se nebráním nahrávání schůzek, oni s tím nesouhlasili. Mám zakázané si na schůzkách pořizovat fotky, mluvit o minulosti, o našem společném životě, děti objímat a zvedat je.
Reakce Norska„Není pravda, že orgán péče o dítě děti rodičům Michalákovým odebral, aniž by k tomu měl dobré důvody. Matka chlapců českým úřadům, médiím a veřejnosti sdělila neúplné informace, přičemž se rozhodla nezveřejnit podrobnosti, z nichž by bylo zřejmé, že bylo rozhodnutí odebrat děti nutné a naléhavé,“ píše norské velvyslanectví v Praze v tiskovém prohlášení. |
Zmiňované zvukové záznamy jsou z poslední doby?
Děti jsem naposledy viděla minulý rok v březnu. Od té doby jsem jim nesměla zatelefonovat a nevím, zda je jim předávána ode mě pošta. Když děti byly odebrány, bylo jim šest let a dva a půl roku. Pokud v tomto věku systematicky slyšely od Barnevernu, že rodiče jsou špatní, matka je špatná, tak dítě, když to opakovaně slyší a nemá častý kontakt s rodiči, tak si řekne, že jsou rodiče opravdu špatní. Ta setkání od doby, kdy děti byly odebrány (18. května 2011, pozn. red), by se dala celkem počítat na dobu několika hodin.
Obáváte se, že děti s vámi mohou v budoucnu odmítnout setkání?
Myslím, že to, zda děti setkání skutečně odmítnou, na tom bude mít velký podíl Barnevern.
Úřad navrhl schůzky na 15 minut. Je to pro vás akceptovatelné?
Pro mě to byl naprostý šok.
Konkrétní termín dalšího setkání podle poslankyně Jitky Chalánkové a vašeho právníka Pavla Hasenkopfa nemáte.
Ne, nedozvěděla jsem se ho. Nebyli mi schopni odpovědět ani na otázky, na jaké oblasti osobnosti se mám zaměřit, co mám dělat jinak, abych v jejich očích byla dobrou matkou. Advokát Barnevernu nebyl schopen odpovědět ani na jednoduché otázky.
Myslíte si, že děti uvidíte třeba v únoru nebo březnu?
Nevím. Na tuto otázku nemůžu, bohužel, odpovědět.
Jste ochotna přistoupit na návrhy Barnevernu včetně 15 minutové schůzky?
Přistoupila jsem na ně, ale za té podmínky, že pokud to půjde v pořádku, chci mít čas určený soudem (dvě hodiny dvakrát ročně s každým z chlapců, pozn. red.) a chci mít i schůzku, kterou mi dluží z loňského roku. Nepřeji si ani, aby pěstouni, pokud budou přítomni na té schůzce, sdíleli se mnou společnou místnost.
Začátek kauzyNa začátku kauzy bylo oznámení mateřské školy, kam chlapci chodili. Ta v březnu 2011 a o měsíc později tamějšímu městskému úřadu oznámila, že má podezření na sexuální zneužívání staršího ze synů. Podle školky měl krev ve stolici či rozšířený konečník. Školka také vycházela z toho, co jim oba chlapci uvedli. Na základě tohoto oznámení později úřady rozhodly o odebrání dětí. Zároveň bylo podáno ze strany úřadů několik trestních oznámení na rodiče. Policie ale všechna odložila. Podle matky šlo o nedorozumění a také vyústění sporů s učitelkami z mateřské školy. Otec zdravotní stav dětí vysvětloval chorobou trávicího ústrojí. |
Podle Jitky Chalánkové a Pavla Hasenkopfa Barnevern znovu zopakoval požadavek, abyste vydala pasy chlapců.
Ano, řekli mi, že když pasy nevydám, zbaví mě rodičovských práv. Tím pádem budou děti volné k adopci.
Považujete adopci za reálnou hrozbu?
Cokoliv od Barnevernu je reálná hrozba. Z jejich strany mě nic nepřekvapí.
Vydáte pasy dětí?
Vydat je nechci. Z mých rukou je nedostanou. V českém pasu je uvedeno, že majitel pasu je pod ochranou ČR, nemám právo vydávat pasy mých dětí do rukou cizích lidí. Lidé ze sociální služby Barnevern nejsou rodina, neznamenají pro mě nic.
Řešilo se na schůzce to, aby chlapci měli přístup k češtině, protože česky už neumějí?
Ano, tato otázka byla řešená i v minulosti. Stejně jako otázka kulturního dědictví - aby jim byly předávány informace o ČR. Oni ale neustále tvrdí, že děti se nechtějí učit česky, což je naprostý nesmysl. Když děti žily s námi, tak česky uměly. Sice ne perfektně, ale uměly. Znaly i typické české svátky. Úterní schůzka ale nepřinesla posun, Barnevern nechce přiznat jakékoliv pochybení a chce případ co nejvíce zkomplikovat.
Norská ambasáda v úterý uvedla, že neříkáte celou pravdu. Zatajila jste něco?
Nic jsem nezatajila. Naopak, mí čeští právní zástupci mají veškeré dokumenty k případu a je také v zájmu mých dětí, abych nic nezatajovala. Nemám důvod, proč bych to dělala. Informace o tom, že děti žily celý život v Norsku, je blbost. D. se mnou žil skoro celý rok v ČR, než jsme si vyřídili veškeré doklady.
V prosinci vaše norská advokátka podala žalobu, kterou se domáháte přehodnocení rozhodnutí úřadů. Co se nyní děje v této souvislosti?
Chceme, aby moje sestra byla uvedena jako rezervní osoba pro případ, že já bych nedostala děti do své péče. Detaily vám ale moc říkat nemohu, protože budou součástí soudního jednání a kdybych nyní řekla, co při něm použiji, bylo by to veřejné a nemělo by to efekt.
Kdy soud bude, víte?
Nevím. Ale žádost o nové projednání případu je podaná. Při úterním jednání chtěl advokát Barnevernu vědět, jaké skutečnosti se změnily v mém případě. Má advokátka na to ale reagovala stejně vyhýbavým způsobem, jakým oni reagovali na naše otázky, a řekla, že se k tomu vyjádří až u soudu. Nechceme odhalit všechno, co máme v záloze.
Do Norska kvůli schůzce jeli europoslanci, poslankyně, váš český právník, jednala jste s lidmi z ambasády. Zvýšila se podle vás forma podpory v posledních měsících?
Ano, vnímám, že je větší. Podpory z ČR si samozřejmě vážím a myslím si, že pomáhá. I jiní rodiče budou informováni o postupech norské sociálky a budou možná vnímat můj případ jako varování.
Může pomoci, nebo očekáváte, že se norské úřady budou bránit nyní o to usilovněji?
Věřím, že to pomoci může. Kdybyste ale na místě byla a viděla jste, že jakmile přišli televizní reportéři a vybalili z auta kamery, okamžitě úřednice Barnevernu začaly zatahovat žaluzie na úřadu. Všichni účastníci schůzky jsme pozorovali rozladěnost právníka Barnevernu při otázkách, které jsme pokládali a na které nebyl schopen odpovědět. On byl nepřipravený, zatímco pan Hasenkopf zná veškeré rozsudky i norské zákony. Oponoval i českými zákony a postupy. Oni ale řekli, že české zákony je nezajímají a neznají je. Oba mí synové jsou ale občané ČR a spadají pod české zákony.
Děti jste viděla v březnu. Máte o nich nějaké informace od té doby?
Nevím, jak se mají. Mám pouze informace od Barneveru a k nim nechovám velkou důvěru. V úterý na schůzce diskutovali zdravotní stav dětí, ale nedostala jsem podrobné zprávy. Barnevern očekává, že si informace seženu sama. Vzhledem ale k tomu, že jsem v Norsku cizinkou, tak nevím, kam se mám obrátit, abych získala lékařské zprávy dětí a podrobné informace o jejich zdravotním stavu. Chápejte, jako biologická matka mám právo být informována například o tom, když se dítě u pěstounů zraní.
