Především to, že jeden ze tří králů české polistopadové politiky (dalšími jsou Václav Havel a Miloš Zeman) by svým druhým pobytem v úřadě definitivně ukončil období, kdy nám vládli lidi, kteří se na vrchol dostali společně s pádem komunismu.
Přestože Václav Klaus s oblibou a vytrvale tvrdí, že není aktivistický a stranický, tak v jeho případě nelze "ani na minutku" (jeden z jeho oblíbených výrazů) pochybovat o tom, že například při sestavování Topolánkových vlád sehrály rozhodující roli nejenom výsledky voleb, ale i jeho letité politické nasměrování.
Zjednodušeně řečeno: Nechtěl, aby ve Strakově akademii pokračoval sociální demokrat Jiří Paroubek. A pokud bude volební výsledek těsný i příště, dá se předpokládat, že by Paroubkovi ani při jeho vítězství situaci nijak neulehčil.
Přitom prezident nevybočil loni mimo pravidla ústavy, jak kdekdo tvrdil. Jen využil její různé výklady a zvolil i méně tradiční metody. Také uměl vyčkávat a nakonec se Topolánkovy vlády "urodily".
Že šachista Klaus často přijde s neočekávaným tahem, je jisté i do budoucnosti. V tomto smyslu projevuje velký cit pro politickou hru, souboj, který často vede až na hranu možného a snesitelného. Aby nakonec, jako poměrně často, odešel jako vítěz.
Samozřejmě, že tímto stylem by pokračoval i ve druhém volebním období. Jenže obavy, že by se v příštích letech více "odvázal" s vidinou toho, že na politické scéně v roce 2013 definitivně skončí, jsou liché.
Nebude dělat nic moc jinak a nebude ani "zneužívat" toho, že příště už volen nebude. Opak odporuje jeho mentálnímu vybavení.
Očekávat se naopak dá, že neformální vliv, který na mnoho lidí má, povede v případě otázek kolem EU k tomu, že Česko bude nadále považováno za zlobivé dítě Unie. Že naše předsednictví této organizaci se bude v roce 2009 vyznačovat i kroky, které se nemusí všem líbit – například tlakem na zrušení různých regulací či dotací.
Klaus také udělá všechno pro to, aby byla odsouvána do pozadí takzvaná politická integrace Evropské unie. Žádné dramatické problémy to však v naší zahraniční politice nevyvolá.
Druhé Klausovo zvolení za prezidenta může také posílit do budoucnosti křídlo Pavla Béma v ODS. Prezident totiž nijak "nemiluje" Mirka Topolánka a umí si na jeho místě představit ve "své" straně někoho jiného. Vlastně ne někoho jiného – ale současného pražského primátora určitě ano.
V tomto směru bude zajímavé sledovat, jak se situace vyvine, protože Klaus se mezitím už naučil žít i s Topolánkem. Jistotou také je, že prezident by nadále přicházel na bojová pole s vyhraněnými tématy, která mu přinesou další odpůrce. Jemu to nevadí. Jen zatím nevíme, co to po (ne)oteplování bude.
Nakonec ještě jedno konstatování: Přes všechny odlišnosti, přes všechny rozdílné pohledy na svět a politiku, přes stovky jinak zvolených postupů vyvolává Václav II. Klaus na politické scéně podobné vášně jako Václav I. Havel.
Zatímco z Hradu zní, že hlava státu je velmi nadstranická, tak tu jedna, tu druhá, nebo dokonce všechny strany si myslí, že nikoli. Jen v podhradí panuje v tomto případě až neobvyklý klid a spokojenost.
Havel i Klaus patřili vždy k nejpopulárnějším politikům země. Ani v tom se nic nezmění. Pokud bude prezidentem opět Václav Klaus..
