Oproti výše uvedenému však nelze Novotnému upřít, že nesouhlasil s umístěním sovětských vojsk v Československu, nepodpořil nástup konzervativců v čele s Brežněvem do čela komunistické strany Sovětského svazu a sice se skřípěním zubů, ale přesto umožnil postupnou liberalizaci v Československu, která přes jeho varování vyústila v Pražské jaro.
Proletářské dětství
Antonín Novotný se narodil do rodiny zedníka 10. prosince 1904 v Letňanech. Vyučil se strojním zámečníkem, pak pracoval v různých dělnických profesích. Hned v roce 1921 vstoupil do nově vzniklé komunistické strany.
Věnoval se tělovýchově a postupně stoupal na stranickém žebříčku, a to zejména po stalinizaci strany v roce 1929. Ve třicátých letech se jako mládežník zúčastnil sjezdu Kominterny v Moskvě a těsně před druhou světovou válkou se stal poprvé v životě placeným funkcionářem KSČ na jižní Moravě.
Během protektorátu se věnoval ilegální činnosti komunistické strany. V roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen.
Raketový stranický vzestup
Po válce se stal stranickým tajemníkem strategicky klíčového kraje – hlavního města Prahy. V této funkci aktivně pomáhal při únorovém převratu v roce 1948. Následoval raketový stranický vzestup. Stal se členem Ústředního výboru a navázal kontakt se sovětskými poradci v Praze, které informoval o vnitrostranické situaci.
Postavil se proti Rudolfu Slánskému, tehdejšímu generálnímu tajemníkovi strany. Po jeho sesazení a popravě byl jmenován tajemníkem Ústředního výboru. Když zemřel v roce 1953 Klement Gottwald a nebyla znovu obsazena funkce předsedy KSČ, získal post prvního tajemníka a stal se faktickým stranickým vůdcem. Přitom „neviditelným“. Široká veřejnost ho příliš dobře neznala.
Muž bez vzdělání, šedý a nevýrazný. Přitom schopný aparátčík a intrikán. Novotný byl vlastně docela rád, že se na veřejnosti ukazuje více prezident Zápotocký, který kontakt s lidmi miloval.
Pakt s Chruščovem
V polovině padesátých let to v Československu vypadalo na první pohled poklidně. Slunce svítí na oblíbeného prezidenta Antonína Zápotockého, on je tváří státu i strany. Ale mocenská realita je zcela jiná. Zápotocký ztrácí podporu v Moskvě. Stává se jen populární figurou na veřejnosti. Za nitky ve skutečnosti tahá Novotný.
Když Zápotocký v roce 1957 umřel, veřejnost, a dokonce ani vysoce postavené straníky ani ve snu nenapadlo, že by ho mohl Novotný ve funkci hlavy státu vystřídat. Prezidentem se měl stát Viliam Široký, ale Moskva rozhodla jinak.
1968: Jak začalo pražské jaro? KSČ lidem přestala říkat, co smějí číst |
Novotný jako první tajemník ÚV KSČ uzavřel otevřené spojenectví s novým sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem. Stejně jako on, i Novotný pochopil, že je třeba zachovat komunistický systém, ale zároveň se zbavit kultu osobnosti. Zachránit režim, ale odsoudit Stalinovy deformace.
Chruščov musel svést o svůj reformní program boj jak v Sovětském svazu, tak v rámci Komunistické internacionály. Novotný jej z funkce lídra československých komunistů podpořil a Chruščov se mu odměnil prezidentskou funkcí. Široký se musel spokojit s postem ministerského předsedy.
Soudruh prezident
A zatímco Gottwald se Zápotockým přece jenom na Hradě dodržovali poslední zbytky prvorepublikových zvyklostí, Novotný vše změnil.
Dokonce i Klement Gottwald si nechal říkat pane, nikoliv soudruhu prezidente. Antonín Novotný byl prvním, který pána nahradil soudruhem. Takže nově: „Soudruh prezident Antonín Novotný.“
Navíc by se dalo s plnou vážností konstatovat, že Antonín Novotný byl prezidentem na půl úvazku. I když se stal hlavou státu, stále považoval za důležitější funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. Na Pražském hradě tak trávil dopoledne pouze tři dny v týdnu – v pondělí, ve středu a v pátek. Zbylý čas trávil v centrále komunistické strany na druhém břehu Vltavy.
Antonín Novotný hodně cestoval, nejvíce ze všech dosavadních prezidentů. Pro ženy měl nesporné charisma. Říkaly mu „krásný Tony“. Manželky diplomatů ho při zasedání valného shromáždění OSN v New Yorku údajně zvolily nejkrásnější hlavou státu.
„Demogracie“ a „zemedělství“
Proslul ledabylou výslovností. Třebaže měl plná ústa demokracie, tohle slovo mu nešlo vyslovit, natož dodržovat. S oblibou říkal: „Demogracie.“ Totéž platilo i o zemědělství, v jeho podání „zemedělství“.
On sám měl strach ze vzdělaných lidí, obával se jejich znalostí a měl strach z toho, že se společensky znemožní. Neměl rád přepych a okázalosti. Dokonce si nechal snížit prezidentský plat. Jeho zbylou část v obálkách rozdával za oddanost svým stranickým spojencům. A něco přidával i z tajného prezidentského fondu.
V jeho éře došlo k přijetí Socialistické ústavy a přejmenování státu na Československou socialistickou republiku. V červenci 1960 Novotný oznámil vítězství socialismu a vznik společnosti bez vykořisťovatelských tříd.
Odpor ke Slovákům
Měl nálepku politika, který nemá rád Slováky. Nevěřil jim a při návštěvách Bratislavy údajně přespával na Moravě. Zástupce Matice slovenské obvinil z buržoazního nacionalismu. Své oponenty už nenechával popravovat, přesto neváhal stranického soupeře, ministra vnitra Baráka, poslat na několik let do vězení za údajnou korupci.
Na druhou stranu v době jeho působení v čele státu došlo k propouštění a k částečné rehabilitaci velké části nespravedlivě odsouzených z padesátých let.
Nechtěně umožnil liberalizaci v československé literatuře, divadelnictví i ve filmu. Ačkoliv reformy odmítal, přesto se stal významným reformátorem. Ne však svou vlastní aktivitou. Spíše snahou jeho odpůrců, kterým nedokázal čelit, možná ani nechtěl.
„Sovětskou armádu tady nechci!“
Vytrvale odmítal přítomnost sovětské armády na našem území, a tím se znelíbil novému vedení v Moskvě. S pádem Chruščova ztratil v Sovětském svazu významného spojence a ocitl se ve dvojí izolaci. Jednak na půdě konzervativní kominterny v Moskvě, jednak v Československu, kde se jako představitel „staré gardy“ ocitl na vedlejší koleji během mocenského střetu mezi ultrakonzervativní klikou a reformisty.
A tak si prezident raději žil ve své mocenské bublině, obklopen milovníky nedělního mariáše, bez klíčových informací, bez reálného obrazu o stavu československé politiky a hlavně bez úsměšků, které vyvolávaly jeho nechtěně směšné improvizované projevy.
Střídání stráží a vynucený odchod do důchodu
Politická izolace vyústila v jeho pád. Konzervativci v čele s Biľakem na Slovensku a Brežněvem v Moskvě v zádech se spojili s reformisty a Novotného donutili v lednu 1968 rezignovat na post prvního tajemníka strany.
Novotného vystřídal v čele KSČ Alexandr Dubček. Prezidentem ale ještě na čas zůstal. Do 22. března 1968. Následně odešel z politického života. Bylo mu dokonce pozastaveno členství v KSČ.
Vrátit se do ní mohl až po okupaci armádami Varšavské smlouvy, v roce 1971, ale v tichosti, bez pozornosti veřejnosti. Když lidé rekapitulovali jeho působení ve srovnání s nastupující normalizací, dokonce si na něj vzpomněli i v dobrém.
V penzi se věnoval rodině, zahrádce a kartám. Zemřel 28. ledna 1975.
