Kolínský masakr. Sedmnáctiletý karatista vyvraždil celou svoji rodinu

Seriál   18:24aktualizováno  18:24
Před třiceti lety se ve středočeském Kolíně odehrál jeden z nejkrvavějších zločinů, které měl v ČSSR na svědomí mladistvý pachatel. V noci na 29. dubna 1989 postřílel sedmnáctiletý Jiří Popelka svoji čtyřčlennou rodinu. Pomáhal mu při tom šestnáctiletý Zbyněk Škornička. Oba mladí vyznavači bojových sportů chtěli prchnout na Západ.

Po stopách vrahů s Jirkou Pánkem

Sledovat další díly na iDNES.tv

Byla jedna hodina po půlnoci. Naděžda Popelková usínala vedle svého manžela Petra, lékaře kolínské nemocnice, když zaslechla na chodbě před ložnicí zvuky.

„To jsi ty, Jirko?“ zavolala na syna. Nikdo jí neodpověděl. Slyšela další šramot, proto rozsvítila lampičku, vstala z postele a vyšla z pokoje.

Na chodbě spatřila postavu v černém sportovním kimonu s kápí na hlavě. Dvěma otvory v látce na ni hleděly chlapecké oči. Syna, který se bojovým sportům věnoval několik let, poznala, i když měl zamaskovanou tvář.

Sedmnáctiletý Jirka mířil na matku pistolí. Nedal jí šanci zjistit, co se děje. Vystřelil. Paní Popelková ucítila bolest a vykřikla. Začala se na syna sápat, chtěla mu zbraň vzít.

V tu chvíli vyběhl z ložnice chlapcův otec. Mladý Popelka na něj i na matku opakovaně vypálil. Jeho kamarád Zbyněk Škornička se krčil s odjištěnou pistolí u záchodu. Chtěl Jirkovi pomoct, tak začal střílet na paní Popelkovou.

Fotogalerie

„Rodiče se na něj mačkali a snažili se mu zbraň sebrat. V tu dobu jsem vystřílel všechny náboje, které jsem ve zbrani měl. Šlo o tři nebo čtyři rány. Jestli jsem někoho zasáhl, nevím. Po mých výstřelech střílel Popelka ze své zbraně dál. Potom jsem viděl jeho otce, jak přeběhl do kuchyně, a slyšel jsem pád těla,“ popsal později Škornička.

„Vyšel jsem na chodbu, viděl jsem na zemi ležet Popelkovu matku (v těle měla sedm ran, z toho nejméně dvě smrtelné, pozn. red.) a jeho babičku, jak schází ze schodů. Ptala se, co se děje a proč je tady ta krev. Popelka právě dobíjel svou zbraň. Pak proběhl nahoru kolem babičky a srazil ji ze schodů. Myslím, že ji z nich skopl,“ vypověděl jeho kamarád.

Kauza Popelka a Škornička: Jiří Popelka během policejní rekonstrukce nad...

Jiří Popelka při policejní rekonstrukci nad figurínou, která představuje tělo jeho babičky (31. 5. 1989)

„Pamatuji si, že jsem na babičku vystřelil a ta byla na místě mrtvá. Jestli na ni střílel i Škornička, nevím, já jsem okolí vůbec nevnímal,“ řekl mladý Popelka.

„Domnívám se, že ještě seběhl dolů a střelil do babičky podruhé. Potom šel do kuchyně a dostřelil otce,“ uvedl Škornička.

Následná pitva ukázala, že lékaře Popelku zasáhly čtyři střely, z nichž dvě pronikly jeho mozkem a měly bezprostřední smrtící účinek. Babička měla prostřelené čelo.

Škrtidlo a injekční jehla

Další hrůza měla teprve přijít. V dětském pokoji nahoře v patře spala Popelkova čtrnáctiletá sestra Naděžda. Křik ani střelba ji neprobudily.

„Popelka mi řekl, abych ji uškrtil. Já jsem mu odpověděl, aby si to udělal sám, že už toho mám dost. Šli jsme do jeho pokoje, kde ze zásuvky psacího stolu vyndal silonovou strunu. Pak šel k lůžku sestry, částečně si na ni klekl, částečně sedl a nasadil jí smyčku na krk. Mezi škrtidlem a hrdlem sestry však byla peřina. Přesně jsem to nesledoval, chodil jsem po pokoji a byl jsem nervózní,“ řekl policistům Škornička.

Jiří Popelka

Student kolínského gymnázia Jiří Popelka odsouzený v roce 1989 za čtyřnásobnou...
  • Narodil se v prosinci 1971. V době, kdy vraždil, mu bylo sedmnáct let.
  • Měřil 174 cm, vážil 74 kg, atletický typ.
  • Studoval ve třetím ročníku na Gymnáziu Kolín. Byl nadaný na všechny druhy sportů. Družný, společenský, aktivní, napsala do zprávy škola.
  • Otec pracoval jako lékař. Byl velmi pečlivý, despotický, přísný, syna tvrdě trestal – bil ho do obličeje. Matka byla zdravotní sestra, konflikty s ní neměl.
  • K nikomu neměl citové pouto, ani k babičce. Nikdo se s ním jako s dítětem nemazlil, rodiče na něj neměli čas.
  • Nejlepší vztah měl se strýcem. Zajímali se společně o počítače, vše se s ním dalo probrat. Rozuměl si také s učitelem tělocviku.
  • Zájem o karate měl už od deseti let. Viděl ho na videokazetách. Záliba v bojových sportech u něj byla na prvním místě. „Byl jsem schopen kvůli tomu obětovat všechno,“ tvrdil.
  • Před vraždou plánovali, že přijdou do ložnice. On zastřelí spícího otce, Škornička matku. Usmrcení babičky či sestry by řešili až podle situace.
  • Na Šumavě chtěli pomocí lan šplhat a trénovat. Přes hranice nechtěli přejít rovnou, protože toho uměli málo.
  • V zahraničí chtěl pracovat jako profesionální zabiják například v protiteroristickém komandu.

zdroj: vyšetřovací spis k případu, Archiv bezpečnostních složek

Bolest dívku probudila. „Začala křičet: Jirko, já vím, že seš to ty! Nech mě být! Vem mě s sebou!... Popelka se na mě obořil: Ty mi ani nepomůžeš!? Tak jsem šel a stáhl jsem z jeho sestry peřinu.“

Popelka uváděl, že Naděžda neměla mezi škrtidlem a krkem peřinu, ale svoji ruku.

„Kdo jí ruku vyndal, nevím, asi jsem to byl já. To škrcení nějak nešlo, proto Zbyněk uhodil sestru asi pětkrát hranou ruky do ohryzku,“ vypověděl její bratr. Škornička toto tvrzení odmítl. Trval na tom, že ji udeřil Jirka.

Následně chytil každý z mladíků jeden konec silonu omotaný kolem dívčího krku a utahovali ho společně. Popelka se o strunu pořezal, tak si šel pro rukavice. 

Potom Škorničkovi řekl, ať mu přinese z pokoje injekční jehlu. Zbyněk ji našel, ale Jirkovi ji donést nechtěl. Až když na něj kamarád křikl, ať ho jde při škrcení sestry vystřídat, jehlu radši přinesl.

Popelka ji zkoušel vbodnout sestře zezadu do krku. Předpokládal, že když zasáhne míchu, oběť okamžitě zemře. Nešlo to však podle jeho představ, jehla byla zřejmě krátká.

Umírající dívka s sebou škubala a chrčela, proto vzal pistoli a střelil ji do hlavy. „Slyšel jsem výstřel. Už jsem se na to nedíval,“ uvedl Škornička.

„Byl jsem z toho celý pryč, ale Jirka to bral jako samozřejmost. Chodil mezi těly a říkal mi: Tady vidíš, jak vypadají mrtvoly.“

Znalci konstatovali, že příčinou smrti všech poškozených bylo pohmoždění mozku v důsledku střelných ran hlavy. U Naděždy Popelkové starší k tomu přistoupilo ještě zakrvácení dutiny hrudní.

Nápad z cvičení a videokazet

Jiří Popelka a Zbyněk Škornička připravovali svůj plán asi tři měsíce. Nakonec se rozhodli, že ho zrealizují v noci z pátku na poslední dubnovou sobotu. V pondělí byl státní svátek – 1. máj. Tři volné dny jim měly dát při útěku dostatečný náskok.

Kauza Popelka a Škornička: Pohled na zadní sedadlo jejich vozidla

Pohled na zadní sedadlo vozidla pachatelů, kde leží několik střelných zbraní.

Oba mladí vyznavači juda, karate, kung-fu i ninjutsu (Popelka junior také kulturistiky) se domluvili, že se ukryjí v šumavských lesích a za několik měsíců se pokusí dostat přes hranice do západního Německa.

„Podle mého názoru vznikl podnět k celému jednání z našeho společného cvičení a z videokazet. S nápadem, že bychom mohli překročit hranice do Spolkové republiky Německo, přišel Popelka asi před rokem. Mně se to zpočátku zdálo takové divné, ale na druhou stranu mě to fascinovalo,“ přiznal Škornička.

Popelka tvrdil, že neví, čí nápad to byl. „Chtěli jsme se odloučit od této společnosti a věnovat se výhradně karate a podobným sportům. V našem státě nejsou na jejich provozování dobré podmínky. Také jsem slyšel, že jinde je líp a je lepší odtud vypadnout,“ vysvětloval policistům.

Rozhodli se, že budou žít nějaký čas daleko od lidí. Na Šumavě se přes léto fyzicky zdokonalí, otuží, budou posilovat, trénovat tichou chůzi, střelbu a živit se třeba lovem zvířat. Pak se, pokud to bude potřeba, probojují na Západ.

Kauza Popelka a Škornička: Věci nalezené ve voze pachatelů

Mezi věcmi nalezenými ve voze byly i boty podobné důchodkám. Pachatelé je chtěli použít k nácviku tiché chůze. Stály 35 Kčs.

„Na odchod na Šumavu a dále do SRN jsme se připravovali tím způsobem, že jsme nakupovali provazy, ovesné vločky, obarvili jsme si kimona načerno, vyráběli jsme si zbraně – meče, srpy i nabroušené kovové vrhací hvězdice,“ vypověděl Popelka.

Byl žákem kolínského gymnázia a věděl, že jsou ve škole v souvislosti s výukou civilní obrany uloženy dva samopaly (či přesněji útočné pušky) vzor 58. V polovině dubna o jarních prázdninách se proto večer se Škorničkou vkradli do školní budovy. Měli na sobě černá kimona – stejná jako o dva týdny později při vraždění.

„Vylezli jsme po okapu do druhého poschodí, přelezli po parapetu asi dvacet metrů k otevřenému oknu a pak jsme se dostali ke dveřím, které vedou na půdu. Vypáčili jsme je páčidlem.“

Ze skříně vzali na pět tisíc malorážkových nábojů a obě samočinné pušky. „Podle mého názoru byly funkční a schopné střelby (expertiza později ukázala, že tomu tak nebylo, pozn. red.). V případě, že bychom do nich nesehnali náboje, jsme je chtěli použít na zastrašení,“ vysvětlil gymnazista.

Víc mrtvých?

„Na otázku, zda mi Popelka někdy navrhoval, abychom zavraždili i moje rodiče, odpovídám, že něco takového navrhoval, ale já jsem to odmítl. Na konkrétní podrobnosti si již nevzpomínám.“

z výpovědi Zbyňka Škorničky, 16. 5. 1989

zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Jeho otec, MUDr. Popelka, byl vášnivým sběratelem střelných zbraní. Chlapci si chtěli vzít na svou výpravu i některé kousky z jeho sbírky. Škornička nejprve navrhoval, že nafingují vloupání.

„Popelka uváděl, že se nikdy nestává, aby byli všichni z domu pryč. Ode dne 27. 4. 1989 jsme byli srozuměni s tím, že vyvraždíme celou rodinu,“ prohlásil mladší z obou kamarádů.

Pro vraždu se rozhodli i proto, že si na cestu chtěli vzít auto Popelkových rodičů. Na Šumavě by se vozidla zbavili, třeba by ho někde potopili.

Popelka také dodal, že měl na otce vztek. „Stále se se mnou hádal, vyhrožoval, že mi všechno zakáže, že mi rozbije hubu. Asi měsíc předem jsem byl rozhodnut, že ho zabiju,“ řekl syn. Při krveprolití použili se Škorničkou dvě otcovy pistole.

Lidé si myslí, že jsme podivíni, když tady bydlíme, říká obyvatelka vily po zavražděné rodině Popelkových:

Honička s policií

Pak začali rychle balit. Provazy, vločky, zubní pasta, mýdlo, boty. Z tátovy sbírky si vzali dvě brokovnice a kulovnice, potřebnou munici a další zbraně. Popelka se převlékl do maskáčů. Škornička si na kimono oblékl bundu, náboje nastrkal do kapes.

Zbyněk Škornička

Učeň Zbyněk Škornička, spolupachatel čtyřnásobného vraha Popelky, dostal v roce...
  • Narodil se v listopadu 1972, v době činu mu bylo šestnáct let.
  • Měřil 178 cm, vážil 74 kg, měl sportovní postavu.
  • Chodil do druhého ročníku na Střední odborné učiliště strojnické ČKD v Kolíně. Učil se mechanikem opravářem.
  • Otec byl řidič, matka pečovatelka, neměl sourozence. Rodiče ho měli rádi, fyzicky ho netrestali, ale ani nerozmazlovali.
  • S Popelkou kamarádil od sedmé třídy základní školy. Bral ho jako staršího bráchu. Trénovali spolu bojové sporty.
  • V učilišti byl oblíbený, kamarádský, nevytahoval se, nevyužíval svou tělesnou převahu, byl to správný kluk, uvedli jeho spolužáci.
  • V zahraničí chtěl dělat trenéra juda a karate, na rozdíl od Popelky nestál o práci zabijáka ve speciální vojenské jednotce.
  • „Popelka pospíchal, že bychom pak byli staří na trénování. Já jsem takovej blbec, že jsem mu věřil. On byl na gymnáziu, chytrý, starší, zralejší.“
  • „Já střelné zbraně neuznávám, on mě zblbl. Při střílení jsem vůbec nemířil, slyšel jsem spíš křik než střelbu.“

zdroj: vyšetřovací spis k případu, Archiv bezpečnostních složek

Sbaleno měli o půl třetí v noci. V domě pečlivě zhasli světla a vyrazili na cestu.

„Všechno jsme naházeli do tašky a odnesli to do auta. Asi desetkrát jsem se pokusil o nastartování, teprve pak se mi to podařilo. Zařadil jsem zpátečku, snažil se vycouvat a přitom jsem naboural do vrat,“ přiznal Popelka.

Následující situaci, která předznamenala krach jejich plánu, shrnuje závěrečná zpráva vyšetřovatele.

„Již při vyjíždění z domu upoutali na sebe pozornost kolemjedoucí autohlídky Veřejné bezpečnosti. Ta podezřelý neosvětlený vůz sledovala a její velitel se rozhodl ho zkontrolovat. Řidič však nereagoval na světelná znamení, ani na zvukovou výzvu k zastavení, zvyšoval rychlost a snažil se hlídce ujet.“

Slovní obrat „honička jako z akčního filmu“ dobře vystihuje to, co se pak na trase z Kolína do Kutné Hory odehrálo.

Když policisté zkusili ujíždějící vozidlo Lada 1600 předjet, Popelka začal najíždět doleva, aby jim manévr znemožnil. Narazil do nich a snažil se je vytlačit ze silnice. Příslušníci VB se ve své Škodě 120 pokusili o předjetí ještě několikrát, avšak neúspěšně. V jednu chvíli se objevil v protisměru tirák a hlídka měla co dělat, aby se vyhnula kolizi.

„Jirka řídil a když jsme byli pronásledováni, vyzval mě, abych nabil brokovnici. Udělal jsem to a on mi řekl, abych střílel. Otevřel okénko, že zpomalí. Já jsem střílet odmítl. Říkal jsem mu, aby rychle ujel,“ sdělil u výslechu Škornička.

Kauza Popelka a Škornička: Lada, ve které pachatelé ujížděli, nabourala v Kutné...

Vozidlo, v němž pachatelé ujížděli, nabouralo v Kutné Hoře do zdi (29. 4. 1989)

V Kutné Hoře v Kouřimské ulici dostalo vozidlo se středoškoláky smyk a narazilo do zdi Okresní správy silnic. Mladí vrazi se hlídce odmítli vzdát. Chtěli utéct.

Dvacetiletý strážmistr Václav Suchý se rozběhl za Popelkou. Už ho skoro měl, jenže mladík se najednou otočil a hodil mu vší silou do obličeje plný zásobník od pistole. Rozbil mu nos. Zraněný policista, který tu noc sloužil poprvé v uniformě, pronásledování vzdal.

Velitel hlídky podpraporčík Miloš Hájek vytáhl zbraň a začal křičet na Škorničku, aby zůstal stát, jinak bude střílet. Na důkaz, že to myslí vážně, chtěl vypálit do vzduchu, k jeho překvapení však rána z pistole nevyšla. Náboj se vzpříčil.

„Na mě nemůžete střílet, je mi jenom šestnáct!“ křikl na něj kluk. Hájek na něj mířil a přibližoval se. Chytil Škorničku za bundu, ale ten se s ním začal prát. Několikrát policistu kopl a udeřil do obličeje.

„Vyhodnotil jsem situaci tak, že nemám proti útočníkovi šanci. Z posledních sil jsem se na něho vrhl a podařilo se mi ho udeřit pistolí do hlavy. Tím jsem ho omráčil,“ vzpomínal před lety v okresních novinách Hájek.

Třetí člen hlídky, poručík Taichman, měl rok do důchodu. „Chytře vyčkával, až bude po všem a nebude hrozit žádné nebezpečí,“ rýpl si do kolegy bývalý velitel.

Po stopách vrahů

Připomeňte si předchozích 28 dílů seriálu iDNES.cz

Omráčeného Škorničku pak odvezli do nemocnice. „Všichni jsou mrtví,“ řekl poté, co se probral. Policista Petr Koubský, který byl tu noc ve službě a nad ránem mezi prvními vstupoval do vily, v níž se čtyřnásobná vražda odehrála, se pak Škorničky ptal: „Co jste to, proboha, udělali?“ Místo odpovědi mu chlapec položil otázku: „Co za to můžeme dostat?“

Popelka se ukryl v kutnohorské zahrádkářské kolonii, v domku číslo 332. Na chvíli si tam lehl, aby se prospal. Během dopoledne úkryt opustil.

„Měl jsem pocit, že je všechno ztraceno. Váhal jsem, zda mám jít na policii. Chodil jsem bez cíle, nevěděl jsem, co dělat.“ Ještě ten den ho zadržela policejní hlídka.

Ani slza pro rodiče

Zbyněk Škornička se snažil vyšetřovatele přesvědčit, že měl z Jiřího Popelky strach a proto poslušně vykonával všechny jeho příkazy. Pokud jde o fyzickou kondici, byli na tom zhruba stejně.

Oba obvinění byli umístěni na pozorování do Psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích. Lékaři měli vyšetřit jejich duševní stav. 

Kauza Popelka a Škornička: Plánek přízemí vily s vyznačenou polohou tří těl – v...

Plánek přízemí vily s polohou tří těl – v předsíni (B) pod schodištěm leží zastřelená babička, na chodbě (D) před ložnicí (G) matka a v kuchyni (H) otec.

Dva psychiatři a psycholožka označili sedmnáctiletého Popelku za nadprůměrně inteligentního psychopata (IQ 119) s výraznými útočnými, bezcitnými a nepřátelskými rysy, které dokázal navenek potlačovat a odreagovávat v bojových sportech a agresivních fantaziích.

Zručný, pohotový a výkonný student gymnázia měl velmi nízkou schopnost sociálního porozumění. Uvedl, že nikdy nebyl lítostivý. Někdy mu bylo líto zvířat, ne však lidí. „Většinou je nemám rád, jsou špatní a sobečtí.“

„Při hovoru o rodinných příslušnících a jejich vyvraždění až udivuje úplnou absencí emočních projevů,“ poznamenali znalci.

„Ke svým záměrům nebyl primárně veden náhodným sledováním videofilmů o starojaponských samurajích a vraždících jednotkách nindžů. Vybíral si je právě proto, že vyhovovaly jeho sklonům a že z nich získával poučení a inspiraci,“ uváděl posudek.

„I když jeho představy o pokračování výcviku na Šumavě před překročením hranic a o životní kariéře žoldáka speciálních jednotek v západních zemích nesly pečeť mladistvé naivity a dobrodružnosti, je na druhé straně patrna cílevědomost a plánovitost jeho jednání,“ napsali odborníci. Možnost jeho nápravy označili za velmi nepříznivou.

Kauza Popelka a Škornička: Zbyněk Škornička při policejní rekonstrukci ukazuje,...

Škornička při rekonstrukci ukazuje, jak sundal peřinu z Popelkovy sestry, zatímco dívku její bratr (zde figurant) škrtil strunou.

Druhý obviněný, Zbyněk Škornička, měl podle expertů lehce podprůměrný intelekt, šlo o jednodušší osobnost.

„I když se ochotně podílel na společném výcviku a přípravách k opuštění republiky, je pravděpodobné, že nejnebezpečnější části trestné činnosti – vyvraždění příslušníků rodiny Popelky (který v jejich vztahu zastával dominantnější roli) – se účastnil s menší ochotou a spíše proto, aby vyhověl jeho přání a dokázal svou rozhodnost,“ konstatovali s tím, že jeho resocializaci považují za spíše příznivou.

Případ čtyřnásobné vraždy řešil na podzim roku 1989 Krajský soud v Praze, konkrétně senát Stanislava Černeckého, který u této instance stále soudí.

Rozsudek zazněl 27. října 1989. Popelka dostal maximální možný trest pro mladistvého – deset let v nápravně výchovném ústavu. Škornička tam měl strávit o dva roky méně.

Poděkování

Za pomoc při realizaci tohoto dílu seriálu Po stopách vrahů děkuji pracovníkům Archivu bezpečnostních složek, zejména paní ředitelce Světlaně Ptáčníkové, emeritnímu plukovníkovi Karlovi Malému, který se podílel na vyšetřování případu, Petrovi Koubskému, jenž byl jako policista na místě činu mezi prvními (rozhovory s oběma pamětníky jsou součástí úvodního videa), mluvčí Krajského soudu v Praze Jitce Kubešové a Robinu Nožinovi, který mě na tento případ upozornil.

Amnestie prezidenta Václava Havla z ledna 1990 umazala oběma vrahům z trestu jeden rok. Škornička byl za dobré chování podmíněně propuštěn z opavské věznice 18. srpna 1993, vykonal zhruba polovinu původního trestu. Soud mu stanovil šestiletou zkušební dobu, během níž se osvědčil.

Jiří Popelka si podle dostupných informací odseděl celých devět let. Na svobodu se vrátil v roce 1998.

Oba muži, kteří chtěli před třiceti lety utéct na Západ, zůstali v České republice. Zbyněk Škornička žije v rodinném domku necelých deset kilometrů od kolínské vily, v níž se tragédie odehrála.

Čtyřnásobný vrah Jiří Popelka pobýval nějakou dobu v Teplicích, pak se přestěhoval do pražské Hostivaře a odtud měl po čase odejít do Ústí nad Labem.

Autor:
Po stopách vrahů

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Nalezen po 22 letech. Zmizelého muže objevil bývalý soused přes Google Maps

Potopené auto s tělem Williama Moldta se podařilo najít díky satelitním mapám...

Trvalo to 22 let, ale pozůstatky tak dlouho pohřešovaného muže se nakonec našly díky tomu, že někdejší obyvatel Floridy...

To se nedalo poslouchat. Zaorálek odešel ze schůzky s čínským velvyslancem

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (28. srpna 2019)

Nový ministr kultury z ČSSD Lubomír Zaorálek jednal v pondělí s čínským velvyslancem kvůli rušení koncertů českých...

Zahrajte si na komunistického cenzora a vyhrajte cestu kolem světa

Barevná Indie - Taj Mahal

Připomeňte si třicet let svobody se soutěží iDNES.cz a CK S.E.N. Výherce na podzim absolvuje cestu kolem světa. Soutěž...

Drama v Děčíně. Sedmnáctiletý syn shodil svého otce z balkonu, muž zemřel

ilustrační snímek

Těžko uvěřitelné drama se minulý týden odehrálo v severočeském Děčíně. Sedmnáctiletý syn zde podle policie shodil z...

Saúdská Arábie přišla útokem o polovinu produkce ropy. Cena poletí vzhůru

Ve dvou ropných zařízeních na východě Saúdské Arábie vypukl požár. (14. září...

Útok na ropná zařízení společnosti Saudi Aramco na východě Saúdské Arábie uvrhl světový ropný trh do stavu, kterého se...

Další z rubriky

Muž nechal svého psa běhat na volno, kde neměl, zvíře pokousalo chlapce

Ilustrační snímek

Až na rok do vězení může jít majitel středoasijského pasteveckého psa z Karlovarska, který nechal zvíře pobíhat na...

Motorkář ujížděl před policisty, ale za jízdy spadl. V batohu měl drogy

Motorkář ujížděl před policisty, ale za jízdy spadl. V Batohu měl drogy

V úterý večer policisté v Praze 4 pronásledovali motorkáře, který jim odmítl zastavit. Po pár kilometrech sám z motorky...

Za smrtelnou srážku auta s koněm policie obvinila majitelku zvířete

Osobní auto se srazilo na dálnici D5 nedaleko Berouna s koněm. Řidič zemřel,...

Z usmrcení z nedbalosti obvinili policisté majitelku koně, který loni nedaleko Berouna utekl z ohrady a na dálnici D5...

Advantage Consulting, s.r.o.
CONTROLLER - AUTOMOTIVE

Advantage Consulting, s.r.o.
Ústecký kraj
nabízený plat: 40 000 - 60 000 Kč

Najdete na iDNES.cz