Svou zvráceností se „horehronský rozparovač“ zapsal do historie československé kriminalistiky, jeho příběh ale v tuzemsku příliš známý není.
Trojnásobnou vraždu spáchal Štefan Svitek hodinu před půlnocí z 30. na 31. října 1987 v okresním městě Brezno, které leží v oblasti slovenského Horehroní - asi 200 kilometrů od českých hranic.
Když na místo činu přijeli kriminalisté a vešli do rodinného domu ve Stromové ulici číslo 9, musel se jim zatajit dech. Zcela jistě byli zvyklí na různé podoby násilí, tady však šlo o něco výjimečného.
Štefan Svitek
|
Na zakrvácené podlaze ležela tři lidská těla. Každé mělo rozbitou hlavu. Jedno patřilo těhotné Márii Svitkové, dvě malým holčičkám - šestileté Anně a čtyřleté Eleně. Žena a starší z dívek byly rozpárány. Na zemi se válely vnitřnosti, dvě odřezaná ňadra a ke vší hrůze i několikaměsíční plod vytržený z těla matky. Pachatel neměl slitování s žádným z těchto životů, „rozpitval“ i tělíčko ještě nenarozeného chlapce.
Vyšetřování ukázalo, že vrahem je sedmadvacetiletý Štefan Svitek, otec rodiny. Muž po činu z domu uprchl a později se pokusil spáchat sebevraždu, to se mu ale nepovedlo. Tak se přihlásil příslušníkům Veřejné bezpečnosti.
Při výslechu detailně popsal, co se v neděli 30. října odehrálo.
Odpoledne byl Svitek u svého kamaráda Jozefa Nováčka, kterému pomáhal řezat dřevo. Při práci se vydatně občerstvoval domácí slivovicí a rybízovým vínem. Kolem osmé hodiny večerní se s kamarádem rozloučil a vyrazil k domovu. Po cestě si udělal dvě zastávky - jednu v hostinci Pod zeleným stromom a druhou v hotelu Hron. Na obou místech popíjel. Dal si několik štamprlí borovičky, víno a tři velká piva. To třetí už mu servírka dát nechtěla, ale umluvil ji. Když cítil, že má dost, vydal se za rodinou.
„Šel jsem pěšky, ale nebyl jsem schopen chůze. Na hodinu jsem si sedl v parku na lavičku. Domů jsem přišel asi ve 23 hodin. Dveře byly zamčené, v domě byla tma, tak jsem zabouchal. Manželka se probudila a přes dveře mi rozzlobeně řekla, ať se vrátím tam, odkud jsem přišel. Slyšel jsem, jak si jde zase lehnout. To mě rozzuřilo. Vzal jsem v dřevníku sekeru, zapáčil jsem s ní v místě, kde je zámek, a otevřel si dveře,“ popsal začátek krveprolití Svitek.
Se sekerou v ruce vešel do ložnice a přišel k posteli, na které spaly vedle jeho ženy obě malé dcery.
„Proč mi neotevřeš?,“ zeptal se Svitek manželky.
Místo odpovědi přišlo výmluvné gesto. Žena se na posteli otočila čelem ke stěně, zády k naštvanému muži.
Štefan v sobě ucítil další nával zuřivosti. Zvedl sekeru a praštil s ní Márii do hlavy. Žena se přestala hýbat, rána však probudila děti. „Lekl jsem se, aby neviděly, co jsem udělal manželce, a nezačaly křičet. Sekerou jsem proto bil do hlavy i je. Nevím, kolik ran dostaly, ale každou z dcer jsem uhodil nejméně dvakrát. Pak se mi zdálo, že manželka zachrčela, tak jsem se do ní znovu pustil,“ uvedl obviněný.
Zranění, které si Svitek způsobil, když řezal do těla manželky
Když vztek polevil, zahodil Svitek sekeru v kuchyni. Na lince si všiml nože. „Nevím, proč jsem ho vzal do ruky a vrátil se s ním do ložnice. Z nehybné manželky jsem strhal šaty. Nožem jsem jí pak rozpáral tělo od pohlavních orgánů až ke krku. Hlavně v oblasti hrudní kosti jsem musel vyvinout velkou sílu, řízl jsem se při tom do prsteníčku pravé ruky,“ postěžoval si Svitek.
Popis dalšího vrahova jednání, který je zaznamenaný ve vyšetřovacím spise, je jen pro otrlé čtenáře.
Svitek o svém manželství:
zdroj: výpověď Štefana Svitka, spis Krajského soudu v Bánské Bystrici |
„Když jsem manželce rozřezával tělo, vyvalily se ven vnitřnosti. Levou rukou jsem jí to všechno vytrhal. Byla ve třetím nebo čtvrtém měsíci těhotenství, tak z ní vypadl i plod (ten Svitek rozpitval žiletkou, u výslechu ale uvedl, že si to nepamatuje - pozn. autora). Odřezal jsem jí prsa, pak jsem ji strhl z postele na zem,“ pokračoval pachatel. V kuchyni našel pytel na brambory, do kterého uložil zavražděné dcerky. Vyšel z domu a přemýšlel, že je ukryje v lese. Ušel asi sto metrů, když si to rozmyslel a vrátil se zpět.
Doma Svitek vysypal mrtvé děti z pytle na zem. Jeho pozornost upoutala krabička žiletek položená na dřezu. Jednu vzal a starší dceři s ní rozřízl břicho. Také jí přitom z těla vytrhal vnitřnosti.
„Pamatuji si, že v tu chvíli zaštěkal u sousedů pes. Zpanikařil jsem a rychle zhasl světlo. Ve tmě jsem ucítil, jak se mi lepí kalhoty, tak jsem si je svlékl. Zavřel jsem vchodové dveře a šel jsem si umýt ruce i nohy, protože jsem je měl od krve. Převlékl jsem se a dům jsem opustil,“ popisoval Svitek.
Na útěku muž nejprve přenocoval v jedné staré chatce, další noc strávil v bývalém domě svých rodičů. Znal to tam, dovnitř se dostal přes seník. Napadlo ho, že si podřeže varlata. Našel kapesní nožík, ale s tím to nešlo, byl tupý. Pak objevil žiletky. Řízl se a když mu začala téct krev, tak toho nechal. Našel staré švihadlo a šel se oběsit na trám.
„Když jsem se probral, ležel jsem na zemi. Krvácel jsem z nosu. Švihadlo se přetrhlo a já jsem spadl dolů. Ta jáma, jak je u vrat, tu jsem udělal hlavou při pádu na zem. Část provazu mi zůstala na krku. Umyl jsem se ve studni. Pak jsem šel do nedaleké obce Sedmák. U cesty jsem uviděl zaparkovanou policejní avii, tak jsem se příslušníkům Veřejné bezpečnosti přihlásil,“ uzavřel svou výpověď Svitek.
Upálené žáby, pořezaný dobytek
Svitkova rodina žila na lesní samotě. Štefan měl čtyři sourozence. Matka byla nemocná na srdce a zemřela, když mu bylo 18 let. Otec praktikoval tvrdou výchovu a přísné tresty. Syn musel v mládí třeba klečet na struhadle nebo na ostrém polenu a to i několik hodin.
Po stopách vrahůPřečtěte si příběhy největších českých i československých zločinů |
Do školy začal Svitek chodit v šesti letech. Byl zaostalý, učivo nechápal, měl hodně neomluvených hodin. Na vojnu jít nemusel, po vyšetření na psychiatrii získal modrou knížku. Později začal pracovat na pile, pak byl opakovaně ve výkonu trestu. Když nastoupil do JZD, vydělával asi čtyři tisíce korun měsíčně, což byly na tehdejší dobu slušné peníze. Žádné obvyklé záliby neměl. Občas si doma zahrál na fujaru nebo harmoniku. Kouřil až čtyřicet cigaret denně, alkohol pil od třinácti let.
V tom věku měl také první pohlavní styk a to s dcerou od sousedů. Neuspokojilo ho to. Ve čtrnácti letech začaly jeho sexuální kontakty se zvířaty. „Teleti dával do tlamy penis a ukájel se, když mu ho cucalo. Později souložil s krávami. Sex s jalovicí ho vzrušoval víc než milování se ženou,“ napsali do posudku znalci, kteří Svitka po vraždě zkoumali.
Místem trojnásobné vraždy byl šedivý dům uprostřed
Kromě zoofilie prokázalo vyšetření u obviněného i sadomasochismus. Svitek nezapíral, že v deseti letech zapaloval hadr, do kterého předtím zabalil žáby. Jeho oblíbenou zábavou byl pohled na slepici přivázanou za nohu. Líbilo se mu, jak se třepala až do úplného vysílení. Potom jí ještě píchl klacek do zadku. Nebo chytil kočku a přivázal ji u vosího hnízda. Pozoroval, jak se trápí, když dostává žihadla.
Jednomu býkovi odřezal nožem varlata. Zvíře silně krvácelo a bylo nutné ho porazit. Nožem také pobodal krávu do krku a rodidel. Pak jí uřízl vemeno, do vagíny jí nacpal násadu od vidlí. Také tohle zvíře museli utratit. Dalšímu býkovi na pastvě amputoval varlata rozbitou žárovkou.
Jako šestnáctiletý opakovaně znásilnil mentálně retardovanou ženu. Zbil ji, bouchal jí hlavou o zem, do pohlavních orgánů jí vecpal svítilnu. Další ženu přepadl na hřbitově v Brezně. V ruce měl dýku a hrozil, že ji pobodá. Rukojetí zbraně uhodil oběť několikrát do obličeje. Vzrušovalo ho, když viděl, že jí z nosu teče krev a jak se ho bojí. Chtěl s ní souložit, ale někdo je tehdy vyrušil.
Svitek také s potěšením ubližoval sám sobě - řezal se žiletkami nebo sklem, píchal si ostrý drát do břicha.
Po vraždě ženy a dcer v dopise z vazby napsal: „Teď se mě ptají, jaký trest bych si zasloužil a jaký čekám. Je mi úplně jedno, jestli mi dají provaz, výkon trestu nebo psychiatrii. Jen ať mě zbaví těch mých hloupých nápadů a myšlenek, které mě už roky pronásledují“.
Vezměte mi pohlavní orgány, navrhl vrah
Hlavní líčení s obžalovaným Svitkem začalo u Krajského soudu v Bánské Bystrici 24. května 1988. Před pětičlenným senátem, který vedl soudce Arnošt Škorpil, vrah vinu doznal.
Svitek nakreslil nůž, kterým manželku rozřezal
„Vím, že při pitvě mé manželky bylo zjištěno 25 sečných ran. Já si skutečně na to, kolikrát jsem do ní zaťal sekeru, nepamatuji. Mohlo to být pětadvacetkrát. Taky nevím, čím jsem rozřezal plod, jestli to bylo sekerou, nožem nebo žiletkou,“ tvrdil Svitek.
Tři znalci v čele s psychiatrem docentem Ľubomírem Vraždou ho charakterizovali jako citově chladného a agresivního psychopata a sexuálního devianta. Jeho další pobyt na svobodě označili za vysoce nebezpečný. Konstatovali také, že „vyléčení“ obžalovaného není možné.
„Pokud jde o poruchy sexuálního pudu, je třeba říct, že do jeho sadistických praktik patří nejen způsobování bolesti, ale i znehybnění oběti, manipulace s mrtvolami, jejich řezání, odřezávání a upravování genitálu. Intelekt vyšetřovaného je v pásmu podprůměru (IQ 81), nerozvinul se na základě vrozené retardace, ale i kvůli nedostatečně stimulujícímu rodinnému prostředí,“ uvedli znalci.
Část závěrečného návrhu, který Svitek soudu napsal
Den před vynesením rozsudku sepsal Svitek svoje závěrečné vyjádření. Připustil, že si za to, co udělal, zaslouží přísný trest. „Berte ohled na to, že si to teď uvědomuji, ale v době spáchání činu jsem byl v agresivní nepříčetnosti, kdy jsem nemohl zvážit a rozpoznat následky svého konání,“ hájil se vrah. Nebyl spokojený s tím, co o něm před soudem řekli psychiatři. Soudu navrhl, že si nechá odstranit pohlavní orgány nebo část mozku, pokud to pomůže v jeho léčbě.
30. května 1988 vyhlásil předseda senátu v největší jednací síni bánskobystrického soudu rozsudek. Svitek dostal trest smrti.
„Uložení trestu smrti vyžaduje účinná ochrana společnosti, protože v osobě obžalovaného jde o nanejvýš nebezpečného jedince s vysokou pohotovostí k opakování násilného jednání vůči svému okolí,“ napsal do odůvodnění verdiktu soudce Škorpil.
Podpis obviněného na protokolu o výslechu
S odvoláním Svitek neuspěl. Na šibenici ho oběsili 8. června 1989. Byl to poslední vykonaný trest smrti v dějinách Československa.
Posledním popraveným Čechem se stal o čtyři měsíce dřív - v únoru 1989 - „vánoční vrah“ Vladimír Lulek z Královéhradecka (díl věnovaný tomuto případu je zde).
V listopadu přišla sametová revoluce, další exekuce byly pozastaveny. Katovi tak unikl například Jaroslav Malý, který vraždil v Ústí nad Labem „podle telefonního seznamu“ (více v této epizodě).
V květnu 1990 byl trest smrti v zákoně nahrazen doživotním vězením. V článku 6 ho nepřipouští Listina základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy.
