Na první pohled to vypadalo, že by se nikdy neměli dostat z vězení. Zákon ale na Slovensku umožňuje po pětadvaceti odsezených letech požádat o podmíněné propuštění. To teď první z odsouzených na doživotí právě dělají, což budí velké emoce. Také proto, že se v příštích letech nemusí jednat jen o „obyčejné vrahy“, ale i mafiánské bossy, kteří mají za sebou řadu vražd.
Nyní se řeší vůbec první případ. Lubor Masár, který byl jedním z prvních Slováků odsouzených po roce 1989 na doživotí, se chce po 27 letech strávených za mřížemi dostat na svobodu.
Jeho žádost posuzuje soud v Trenčíně, který přihlédne i ke zprávě o jeho chování ve vězení. Žádosti nemusí vyhovět. Pokud by však byl Lubor Masár propuštěn, stane se prvním slovenským vězněm, který byl odsouzen na doživotí, a přesto vyšel z bran věznice.
Masár se pokusil dostat z vězení už v roce 2014. Soud tehdy jeho žádost zamítl, protože neměl ještě odsezeno celých dvacet pět let. Na doživotí byl odsouzen společně se spolupachatelem Jánem Molnárem, a to za loupežnou vraždu v srpnu 1990 na dálničním odpočívadle v Rakousku. Oba už tehdy měli za sebou různé trestné činy, z vězení se dostali během polistopadové amnestie vyhlášené Václavem Havlem.
Na odpočívadle přepadli nizozemský manželský pár. Gabriellu Widdershovenovou Groenovou znásilnili a následně uškrtili. Tělo se našlo až po dvou měsících. Jejího manžela těžce zranili, svázali a vyhodili z auta. Muž však se štěstím přežil a pak byl korunním svědkem v procesu proti oběma vrahům, kteří sváděli vinu jeden na druhého.
Vrazi unikli trestu smrti
Brutální čin v porevoluční atmosféře pobouřil veřejnost jak v Rakousku, tak na Slovensku. Doživotní verdikt soudu, vynesený v lednu 1991, byl přijat jednoznačně. A to přesto, že Masár tehdy i po letech tvrdil, že sice u činu byl, ale bití, znásilňování a vraždy se neúčastnil.
Oba odsouzení měli štěstí, že trest smrti byl zrušen v létě roku 1990. Po vzniku samostatného Slovenska se Slovenská národní strana v roce 1993 domáhala jeho znovuzavedení, ale vládnoucí Hnutí za demokratické Slovensko to odmítlo a ponechalo doživotní tresty. Ty jako první dostali vůdci vzpoury ve věznici v Leopoldově z roku 1991, Tibor Polgári a Miloš Uriga. V roce 1993 byli odsouzeni za vraždu pěti vězeňských dozorců a jednoho spoluvězně.
Dalším, kdo může během krátké doby požádat o podmíněné propuštění, je Ondrej Rigo, nejhorší sériový vrah v dějinách Slovenska. Znásilnil a zavraždil devět žen, jak na Slovensku, tak v Nizozemsku a Německu.
Doživotí i za třikrát a dost
V průběhu příštích pěti let by se zpoza mříží mohli dostat i mnozí mafiánští bossové z 90. let v čele s Mikulášem Černákem, který má na svém kontě nejméně šest vražd.
Mezi 43 lidmi, kteří si odpykávají doživotní trest, je i několik, již byli k tomuto výjimečnému trestu odsouzeni na základě pravidla „třikrát a dost“. To se od roku 2003 uplatňuje při násilných zločinech.
Prvním z nich byl v roce 2009 Ján Karvai, který dostal doživotí za přepadení muže v parku. Udeřil ho do hlavy a sebral mu 5 000 slovenských korun. Protože se ale jednalo o jeho třetí loupež, dostal Karvai doživotí.
