Obsáhlý svazek s titulem Céline v Čechách vznikl původně pro potřeby tématického čísla časopisu Revolver Revue (číslo 70, 2008). Překladatelka a esejistka Anna Kareninová nyní do rozšířené knižní podoby shromáždila další materiály týkající se tuzemských ohlasů na tohoto pesimistického básníka lidské bídy, inspirátora českých prozaiků (například Bohumila Hrabala) a bohužel i autora antisemitských pamfletů.
Skutečnost, že byl po válce do Dánska uprchlý Céline (1894-1961) za své ohavné (před)válečné poklesky odsouzen k domácímu vězení, ke ztrátě občanské ctnosti a k částečnému zabavení majetku, je dnes obecně známá. Co však zůstává v souvislosti s Célinovým životem a dílem dodnes živé a enervující?
Paradox na paradox
Za prvé jsou to širší historické souvislosti. Dobový kontext, v němž se Célinova tvorba odehrávala, nutí čtenáře při četbě této monografie k zamyšlení nad rolí autora v první půli dvacátého století, nad tehdejší faktickou mocí psaného slova. Za druhé jsou to vzrušující možnosti poznávání Célinova díla, které rozvášňovalo zástupy intelektuálů. A v neposlední řadě jde v té monografii o uchopení etických rozporů (a současně rozporuplných refrénů) v umělcových textech. Rozporů, nad nimiž lze po přečtení svazku Céline v Čechách podotknout, že pokoušet se o sejmutí viny z Célina za jeho pamflety je stejně pošetilé jako neuznání mimořádnosti jeho díla kvůli existenci oněch pamfletů.
O knizeAnna Kareninová: Céline v Čechách. Společnost pro Revolver Revue, Praha 2010, 352 stran, doporučená cena 320 korun. |
Řečeno slovy předního americko-židovské interpreta Celinova díla Miltuna Hinduse, jehož Kareninová cituje: „Může se zdát nepřípadné, že si Žid dává tu práci, aby vyzvedl dílo antisemity. Tato nepřípadnost má však zářné předchůdce: nesmrtelným životopiscem Samuela Johnsona, který pohrdal Skoty a vysmíval se jim, byl Skot james Boswell.“ A literární teoretik Hindus, kterého mimochodem Céline neuznával, jde ještě dál, když píše, že v Célinově tvorbě jsou horečnatou sebenenávistí a flagelanstvím patrné semitské rysy psaní; tedy rysy, pro které je tento francouzský autor tolik blízký právě židovské kultuře. Podobné paradoxy a vášně procházejí celým tímto svazkem.
Célinův průkaz totožnosti
Anna Kareninová „svého“ spisovatele nesoudí. Nepouští se do vlastních interpretací, hodnotí zřídka, noblesně a jen vyžádá-li si to vkus (jasně odsuzuje Célinovy pamflety). Na co se naopak zaměřuje: dává nahlédnout do diskusí a nedorozumění, které od vydání autorovy prvotiny, románu Cesta do hlubin noci (vyšla roku 1932, zakrátko následoval český překlad Jaroslava Zaorálka) Célinovu tvorbu provázejí. A že jich bylo!
Musíte si mě všimnout!
Svazek Céline v Čechách Kareninová rozvrhla do čtrnácti kapitol, které chronologicky provázejí spisovatelovým životem a psaním. Prvních sedm kapitol je věnováno ohlasům Célinova díla do roku 1936, tedy do doby, kdy vydal svůj první pamflet, nazvaný Mea culpa. Spisovatel jej publikoval po soukromé cestě do Sovětského svazu coby obžalobu ideologického systému sovětského modelu a byl v době svého vydání nesrovnatelně ostřejším pandánem ke známému textu Návrat ze SSSR jiného francouzského spisovatele, Andrého Gida. Českou dobovou kritiku však Célinův pamflet nezaujal tolik jako zmíněná kritika Gidova, na niž s levicovou radikalitou roku 1937 vyrukoval S. K. Neumann svým textem Anti-Gide. Bez zajímavosti není fakt, že negativní levicové recenze v českém tisku naprosto ignorovaly zjevné protisemitské naladění Célinova prvního pamfletu.
Ilustrační fotografie z publikace Céline v Čechách ukazuje tričko s citací Célina, které Revolver Revue vydala
Anna Kareninová koláží textů o Célinovi tak vlastně přibližuje ideologický kvas třicátých let v Evropě, kde se (nejen v Německu a ve Francii) kromě radikálního levičáctví vzmáhá i antisemitismus. Célinův pamflet ze Sovětského svazu (napsaný rok po jeho románu Smrt na úvěr) se ani v jiných zemích nesetkal s valným přijetím. V reakci na to, jak uvádí na konci sedmé kapitoly Kareninová, Céline „napíše Bagately k masakru. A tyto ‚maličkosti k vraždění‘ ho budou stát čest.“
A jak se prodávám?
Vraťme se ale ještě do českého kontextu „célinologů“. Zajímavá je vlastně už samotná otázka, proč zrovna u nás dílo tohoto francouzského spisovateli tak rychle rezonovalo.
O Célinově debutu, který překvapivě, po machinacích, nedostal Goncourtovu cenu, píše dopisovatel z Paříže, spisovatel Richard Weiner, oslavný referát do Lidových novin. Tím se spustila lavina zájmu o Célina u nás a ještě téhož roku vychází román v překladu Jaroslava Zaorálka v nakladatelství František Borový. O Célinovi diskutuje plejáda českých intelektuálů. Karel Čapek střízlivě a s jasnou, byť diplomaticky vedenou kritikou, Ferdinand Peroutka s neskrývanou nechutí, mnozí dnes zapomenutí levicoví recenzenti s nadšením, Marie Majerová o autorovi napíše paján prosáklý levicovou ideologií. Cenná je otištěná korespondence překladatele Zaorálka se Célinem (uložená v Památníku národního písemnictví v Praze), který se, jak vyplývá z kontextu, až chorobně zajímal o prodejnost svých knih.
Francouzský spisovatel a hříšník Louis-Ferdinand Céline (vlastním jménem Destouches)
Kareninová referuje o vnímání Célinovy tvorby ve světě a přináší ohlasy z Holandska, Německa, Francie, Itálie či Japonska. Česká reflexe Célinovy tvorby tak není v knize výrazně vyzdvihována (byť by to napovídal název svazku), přesto z ní je patrné, jak se zde Célinovo dílo usazovalo, zabydlovalo a dezinterpretovalo ruku v ruce se změnami politických režimů. Ke konci knihy zazní anketní hlasy českých tvůrců a teoretiků, které dílo francouzského spisovatele nějak ovlivnilo; mezi jinými je zde odpověď Jáchyma Topola, jehož román Sestra je (ač se o tom poměrně málo mluví) svébytným holdem „célinovsky“ básnivého psaní v argotu.
Kniha Céline v Čechách Anny Kareninové tedy zdaleka není jen knihou o Célinovi v Čechách. Je o bouřlivém století paradoxů, o ideologičnosti kultury, o zvrácenosti přeestetizovaného vnímání skutečnosti, o snech a propadech velkých talentů. Isaak Babel v jedné ze svých povídek napsal: „Nadouval se jako droždí, ve kterém kyne pomsta“. Snad by se tahle věta dala vztáhnout právě k Célinovi. Z jakých temnot a hlubin se jeho paranoidně úzkostný světonázor zrodil, z jakých pramenů vyvěral jeho talent velkého básníka ambivalentního charakteru, to vše pomáhá odkrýt výborný svazek Anny Kareninové.
Obal publikace Céline v Čechách
P.S. A protože tato recenze vychází s téměř již trestuhodným zpožděním po vydání Célina v Čechách, je vhodné upozornit v této souvislosti i na „doplňující“ koláž Anny Kareninové, kterou publikovalo nejnovější číslo Revolver Revue (No. 82) a jenž se týká Célinových „německých“ styků v okupované Paříži.
P.S.2 – A ještě jedna aktualita: v těchto dnech vydaná Revolver Revue No. 83 obsahuje koláž o jiném spisovatelském géniovi, který si zadal s totalitní ideologií. Opět je autorkou koláže Anna Kareninová a znovu jde o autora, kterého také překládá, konkrétně o amerického básníka a esejistu Ezru Pounda. Materiál nese název: Ezra Pound (1885-1972) – Jeho vztah k Itálii a Mussoliniho fašismu v letech 1922-1945 a jeho tehdejší postavení vůči Spojeným státům.
