Je to už dost známá věc: redakce MF DNES před časem testovala, zda jsou politici ochotni za milion korun tajného daru změnit loterijní zákon. "My máme Haló noviny! Čili my jsme tady schopní inzerovat a v rámci inzerce se dá prostě cosi točit," popisovali komunisté na schůzce, kterou MF DNES skrytě natáčela, jak umí "vyprat" darovaný milion ve stranických novinách tak, aby jméno podnikatele nefigurovalo v seznamu dárců, který musí strana zveřejňovat.
Čili: komunisté-politici se už dávno sžili s realitou současného světa. I oni si našli místo v systému moci, i oni mají vliv, jaký si možná ani nejsme ochotni připustit.
Vezměme si třeba předsedu KSČM Vojtěcha Filipa. Tento nejvýše postavený komunista v ústavní funkci - je místopředsedou Poslanecké sněmovny - žije vlastně dvojí život. U svých, tedy v sídle KSČM a na mítincích s občany, musí zcela jistě budit dojem pravého marxisty, kterému jde o blaho všech. Ale ve skutečnosti se z něj stal lobbista za zájmy "zbohatlíků a finančních skupin".
Expert na Vietnam
Vojtěch Filip je specialistou na Asii. Jakmile se český podnikatel nebo byznysmen rozhodne investovat třeba do Vietnamu, jeho první kroky mnohdy vedou právě k Filipovi, který je v Poslanecké sněmovně předsedou meziparlamentní skupiny přátel České republiky a Vietnamu. Mimochodem v této skupině je deset poslanců, z toho pět komunistů.
Vietnam
Předseda Vietnamsko-České společnosti Truong Cong Su
Filip se rozvíjení vztahů s Vietnamem věnuje už od roku 1984. Je nositelem nejvyššího státního vyznamenání Vietnamu Za přátelství. A českým byznysmenům v této asijské zemi umí přihrát kdejakou zakázku. "Zařídil jsem jihlavské firmě PSJ, že dostala zakázku na stavbu dálnice. Za 400 milionů dolarů," chlubí se Filip. Prý to dělá zadarmo, jen kvůli dobrému pocitu, že zabezpečil pracující lid.
Kromě toho je šéf komunistů předsedou meziparlamentní skupiny ČR - Euroasie, kde je celkem šest členů a z toho pět komunistů. Dále je členem skupin ČR - Kazachstán, ČR - Čína. A pozorovatelem skupiny ČR - Ukrajina. A podobně je na tom iMiloslav Ransdorf, komunista v Evropském parlamentu. Ransdorf má rád výrok Karla Marxe: "Je to tvá věc, o kterou běží." Nedávno mu běželo třeba o zájmy elektrárenského gigantu ČEZ. Ten má v Bruselu jako svého lobbistu někdejšího velvyslance v Belgii Karla Lukáše (za totality pracovník aparátu ÚV KSČ) a ten s Ransdorfem dovedně kooperuje.
Miloslav Ransdorf na sjezdu KSČM
Ransdorf v Evropském parlamentu prosazoval šest drobných, ale důležitých změn v kontroverzním návrhu na liberalizaci energetiky. "Podal jsem k takzvanému třetímu energetickému balíčku svůj vlastní, relativně technický pozměňovací návrh," řekl Ransdorf. V Evropském parlamentu zastává funkci místopředsedy Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Svůj návrh psal dohromady s právníky ČEZ. Smyslem bylo, aby ČEZ mohl lépe prodávat elektřinu v cizině. V principu je pomoc české firmě záslužnou věcí. Chce tu být prostě jen řečeno, že komunisté nejsou v byznysu bez vlivu, byť se třeba na mítincích tváří, že nic jim neleží na srdci blíž než jsou "ponížení a uražení" mezi občany.
Kdo si utahuje opasky
Ve Spojených státech se před pár týdny stal hitem na serveru YouTube záznam debaty s předsedou Komunistické strany USA Samem Webbem. Moderátora stanice Fox News konsternoval Webbův výrok, že "bohatí Američané si už třicet let žijí jako prasata u žlabu", a proto by se jim měly utáhnout opasky.
Česká vlajka před europarlamentem ve Štrasburku
Ilustrační foto
Škoda, že šéf amerických komunistů Sam Webb netuší, jak si i "jeho soudruzi" komunisté užívají výhod třeba v europarlamentu. Bezmála dvousettisícový plat (v korunách) je jen začátek. Europoslanci přijde každý měsíc na účet ještě stotisícový "paušál", za který si může v Česku pronajmout kancelář nebo koupit nový oblek. Avšak také nemusí - jak tyto peníze utratí, nikdo nehlídá. Vydělávat se dá i na cestování. Když přijede europoslanec na zasedání do Bruselu nebo Štrasburku, má nárok na téměř osmitisícové denní kapesné. Navíc si může vybrat, jakým způsobem se na zasedání dopraví. Může letět letadlem, pak mu Unie uhradí druhou třídu, ale může také cestovat vlastním vozem - v takovém případě může Bruselu za cesťák do Štrasburku a zpět účtovat 25 tisíc korun. A to vše je pakatel v porovnání s půlmilionovou sumou, kterou může poslanec každý měsíc utratit za svůj tým asistentů či poradců.
Jistě, užívají si to takhle všichni europoslanci, bez ohledu na partaje. Jen je potřeba občas připomenout, že komunisté, kteří proti takovým výdobytkům bojují, nejsou v konzumaci požitků výjimkou.
Musíme si pomáhat
Když se vrátíme do českého parlamentu a podíváme se třeba na zahraniční cesty, nenajdeme jediného komunistu, který by se zpěčoval nějaké nesmyslné cestě do ciziny. I oni a rádi jezdí třeba na Kapverdy. Tahle do očí bijící cesta poslanců z výboru pro obranu, kteří tam loni v květnu "jeli jednat s partnerským výborem", byla spíše dovolenou. V delegaci byl mezi jinými komunista Zdeněk Maršíček.
Jeho kolega Pavel Hojda se pak asi musel zbláznit do letectví: vloni v říjnu byl nejdříve ve Velké Británii na meziparlamentní vesmírné konferenci, pak si odskočil do Švédska na základnu stíhaček Gripen. A v červenci si udělal výlet po Spojených státech (Washington, San Francisco, Seattle), kde byl na zasedání výboru pro letectví a kosmonautiku. To vše na náklady Poslanecké sněmovny.
Předseda KSČM Vojtěch Filip rozmlouvá s Janou Bobošíkovou. (15. února 2008)
Vojtěch Filip (KSČM) a Jiří Paroubek (ČSSD) v Poslanecké sněmovně. (15. září 2009)
V uplynulých pěti letech najdete několik případů, které nasvědčují tomu, jak se tu komunisté postupně sbližují hlavně se sociální demokracií. Jak si vzájemně pomáhají. Třeba v roce 2005 se měl schvalovat ve Sněmovně zákon o takzvaném korunním svědkovi. Komunisté byli celou dobu pro tento institut, který by pomáhal odhalovat ty nejvážnější zločiny včetně korupce. Jenže při novém hlasování ve Sněmovně vzali komunisté zpátečku a společně se sociálními demokraty shodili zákon pod stůl. Ve Sněmovně se pak spekulovalo, že se ČSSD zalekla problému s Ivem Svobodou, exministrem financí, a jeho poradkyní Barborou Snopkovou, kteří byli ve vězení za tunelování mělnické firmy Liberta. Policie by jim totiž po schválení zákona nabídla, aby se stali korunními svědky v případech tajného financování ČSSD a v případě atentátu na sponzora strany Ivana Lhotského.
Ivo Svoboda odchází z věznice v Odolově (23.10.2008)
Ivo Svoboda odchází z věznice v Odolově (23.10.2008)
Dalším příkladem je schválení komunisty Pavla Hojdy jako předsedy vyšetřovací komise pro kauzu Unipetrol. V ní šlo o podezření, že se za vlády ČSSD braly úplatky za privatizaci petrochemického gigantu. I tady sociálním demokratům pomohli komunisté sprovodit nepříjemnou kauzu ze světa.
Jaká je tedy reálná síla komunistů dvacet let po revoluci? Velká. Vrcholní komunisté jsou vážení lobbisté. Pokud jde o moc, tak na ní už dávno potajmu participují. I Vojtěch Filip přiznává: "Reálný vliv je jiný, než je mediální obraz KSČM. Tu menší, tu větší."
