Na počátku hypotézy stála náhoda. Etoložka Elisabetta Palagi studovala chování hyen skvrnitých v jižní Africe. Nakonec z toho vzešla i studie vydaná v magazínu Animal Behaviour. V oblasti obývané hyenami totiž měla příležitost pozorovat i lvy. A samozřejmě zaznamenala, že zívají a onu činnost soustředí do krátkých časových úseků a dopouštějí se jí kolektivně.
Prohlédněte si velkou zvířecí zívací show |
To jí připomnělo její vlastní práci o nakažlivosti zívání u primátů a rozhodla se prozkoumat, zda vysleduje sociální pozadí kolektivního zívání u lvů. Začala šelmy natáčet: co dělají před zíváním, jaké je jejich chování po něm? Po pět měsíců pořizovala nahrávky devatenácti lvů v rezervaci Makalali v jihovýchodní Jihoafrické republice.
Zívání jako nástroj koordinace
Server Science News přitom připomíná, že zívání najdeme napříč obratlovci a pravděpodobně podporuje proudění krve do mozku, jeho okysličení, ochlazení, napomáhá tak pozornosti, bdělosti.
Jenže příroda dodala jevu schopnost nakažlivosti. U lidí ho studie vykládají empatií, vcítěním se do pocitů toho druhého, jako je nuda, únava, stres, úzkost. U zvířat nakažlivé zívání vědci zkoumali, poznamenává National Geographic, na šimpanzích, vlcích, domestikovaných psech, ovcích a slonech. Palagi do výčtu dodala zvířecího krále. A zjistila zajímavou věc, která přinesla bystrou hypotézu.
Předně potvrdila, že zívání s velkou efektivitou přeskakuje z jednoho lva na druhého. Šance, že se predátor pustí do zívání, byla 139krát vyšší, pokud se okázalé činnosti věnoval kolega vedle něj, než kdyby zívání neviděl. K zívání docházelo především v uvolněném, relaxovaném stavu mezi spánkem a probouzením se, nebo naopak klimbáním a spánkem. To by potvrzovalo hypotézu, podle níž zívání slouží podpoře pozornosti.
Jenže u zjištění se tým Palagi nezastavil. Všiml si totiž, že zívání ovlivňuje i následné chování lvů. Podporuje jeho synchronizaci. Typický scénář by se dal vykreslit takto. Dva lvi leží vedle, jeden zívne, druhý též, první se zvedne a postaví, druhý ho během sekundy napodobí i v tom, iniciátor pohybu se projde se a zase si lehne, aby se i oněm úkonům dostalo imitace. Pravděpodobnost, že lev bude kopírovat pohyby svého kolegy, byla jedenáctkrát vyšší, když byl oním spouštěčem lev, který začal se zíváním.
A to není jen tak pro nic za nic. Nakažlivé zívání se mohlo vyvinout, aby podpořilo skupinovou ostražitost zvířat, která žijí kolektivně, říká Andrew Gallup z laboratoře adaptivního chování Polytechnického institutu v New Yorku. Nakažlivé zívání může sloužit kolektivnímu vědomí lví komunity.
Palagi souhlasí. Nakažlivé zívání je podle ní fenomén, který je podstatný pro rozvoj vyšších forem společenskosti. Koordinace chování je přitom pro lvy velmi důležitá, pro lov, pro ostražitost a ochranu před vetřelci, pro výchovu mláďat. „Lvi sdílejí mnoho věcí, jako například velmi organizované lovy, péči o mladé. Takže samozřejmě potřebují synchronizovat pohyby, potřebují komunikovat a anticipovat jednání svých druhů a družek,“ cituje Palagi server Smithsonian.
Výzkum tajemného zívání
Že zívání může podporovat koordinaci skupinového chování některých druhů, to vědci již předpokládali, podotýká Gallup. „Jenže toto je první studie, alespoň pokud já vím, která se to pokusila kvantifikovat,“ dodává.
Palagi zdůrazňuje, že si zívání zaslouží další pozornost. Často označuje přechod mezi různými fyziologickými nebo duševními stavy, některé společenské zvířecí druhy si jím mohou sdělovat, že se odehrává nějaká vnitřní změna. „Zívání je velmi rozšířené chování, ale podle mě též jedno z nejtajemnějších,“ uvádí. Na mysli má například to, že u různých živočišných druhů má, zdá se, odlišné funkce.
A skutečně, například u opic dželad zívání předává informaci o docela odlišných stavech, zívající opice jím může komunitě dávat najevo jak přátelství, tak agresivitu.
