Freestyle na koloběžce byl ještě před pár lety neznámým sportem. Ale v poslední době drobné koloběžky s malými kolečky okupují obchody a touží po nich školáci všech věkových kategorií.
Za boomem sportu v Česku stojí také Richard Zelinka, nejúspěšnější český závodník, vicemistr světa. „Bývalo nás deset v Praze, ale během pár let jsme se hrozně moc rozrostli. Dnes přijdu do skateparku a je tam sto padesát dětí s koloběžkami. A možná se dostaneme až na olympiádu,“ vypráví závodník a guru českých freestyle koloběžek. Přitom mu je jen dvaadvacet let.
Na čem právě teď pracujete?
Na víc věcech. Připravuju se na závody, starám se o rampu poblíž Prahy, cestuju po světě.
Kam až jste se díky koloběžce dostal?
Za poslední roky jsem obletěl celý svět. Dělám pro značku Ethic, která mě platí měsíčně, mým úkolem je jezdit jejich koloběžku a natáčet videa. A občas se objevit na závodech, ale to je spíš bonus.
VYBERTE SI SVÉHO ESQUIREMANA A DEJTE MU HLAS! |
Jak to vlastně vypadá, když dorazíte do nějakého města? Jak tam trénujete?
Je to lifestyle. Najdu si schody, zábradlí, skatepark, kde si zajezdím a natočím videa.
Která země se vám líbila nejvíc?
Mexiko. Na jednu stranu hodně nebezpečná země, na druhou stranu tam jsou skvělí lidé. Všichni se usmívají, i když třeba nic nemají. A tahle nerovnováha se mi hodně líbí. Celé Mexiko je vlastně takové přímořské letovisko, například jako Barcelona.
V kterých zemích jsou nejlepší podmínky pro koloběžkáře?
Amerika, Austrálie, Anglie. Jsou někde úplně jinde, mají spousty krytých skateparků. My v Praze nemáme žádný, v Česku sice ano, ale není na takové úrovni, aby se na něm dalo trénovat na mistrovství světa. Takže na zimu jezdím na tři měsíce do Ameriky, abych se mohl udržovat ve formě. To je také věc, kterou bych chtěl změnit. Aby se tady dalo trénovat a moji nástupci to měli lehčí než já.
Přitom v Česku vzniklo v poslední době díky dotacím EU hodně skateparků.
To je pravda. Ale nejsou kryté, všechny jsou jako přes kopírák a jsou miniaturní. To je pro světové závody k ničemu, přijedu na závody, kde je pětimetrový skok, jenže v Česku jsou metrové rampy. Všechno tady je pětkrát menší.
Takže skateparky se závodními parametry v Česku nejsou?
Dřív zde byl Monster Park v Modřanech, ale ten zchátral. Řešili jsme přes městský úřad, zdali se neopraví, ale nevyšlo to. Na velký skatepark potřebujete hodně místa, a to je v Praze nemožné. Jakmile tady nějaké takové je, staví se tam kancelářské budovy. Na nich vydělají investoři nejvíc. Skatepark tady může postavit jen někdo, kdo má k tomu sportu lásku. Třeba to jednou budu já.
Na koloběžce není nic většího
DOTAZNÍK Richard Zelinka Jaký je muž 21. století? Rozum, nebo instinkt? V čem nacházíte vnitřní klid? Jaká je první věc, kterou ráno uděláte? Co vám zaručeně rozpumpuje krev v žilách? Jaká je poslední rada, kterou jste někomu dal? |
Vaše rampa v Srbsku u Karlštejna je největší v Česku, nejsou takové skoky nebezpečné?
Nějaká zranění jsme už měli. Dvakrát k nám letěl vrtulník a není divu, nic většího není. Dolů se řítíte padesátikilometrovou rychlostí na koloběžce, která má kolečka 110 milimetrů. A tam na vás čeká 3,5metrový odraz, létáte dvanáct metrů vysoko. A když to nevyjde, je to nebezpečné. Ale všichni jsou v pořádku a dál závodí.
Vy nemáte strach?
Strach ne, to bych byl srab. Mám respekt, to je něco jiného. Respektuju, že se mi může něco stát.
Jak se chráníte?
Na velkých rampách to je potřeba. To už není sranda. Takže rozhodně mít helmu, chrániče na kolena, na boky, na zadek. Tedy na místa, na která se většinou padá.
Může si k vám do Srbska přijít zajezdit každý?
Jasně, je stále otevřeno a nemáme jen megarampu. Děti si mohou přijít se mnou zajezdit a naučit se překonávat strach.
Vy jste měl nějaké vážné zranění?
Byl jsem poprvé v životě v Americe, plnil jsem si sen a pátý den večer v Kalifornii jsem „slajdoval“ zábradlí a přisedl jsem si nohu. Jen jsem slyšel, jak mi křupla. Ale větší než bolest fyzická byla bolest emocionální. Zlomilo mi to srdce. Konečně se mi povedlo dostat do Ameriky, do vysněných skateparků a takhle to dopadlo. Ale dnes už mám nohu, jako by nikdy nebyla zlomená.
Jak probíhala léčba v Americe?
Nic moc. Dlouho jsem se nemohl dostat k doktorovi, potom mi dali špatnou sádru... Pojištění jsem měl, ale bylo to k ničemu. Naštěstí se mi povedlo vrátit domů, v Česku mi udělali operaci a vše je v pořádku. Bohužel zdravotnictví je v Americe strašné. Co se týče skateboardingu, už bych tam dávno žil, ale tohle je hlavní důvod, proč to neudělám.
Zároveň se říká, že každý problém přinese něco pozitivního.
Jistě. Poučil jsem se z toho, byl jsem někdy moc „hrrr“ a nedával si pozor. Málo jsem odpočíval a byl jsem přetažený.
Nejsem žádný andílek
Máte nějaký velký plán do budoucna?
Být lepším člověkem, předávat dětem zkušenosti a stát se pro ně vzorem. Dosáhnout toho, aby celé dny nehrály na počítači. Aby nepily alkohol a nebraly drogy. Dát jim jinou alternativu.
A vy si dáte pivo, případně něco jiného? Představy lidí o vaší a skateboardové komunitě jsou leckdy nehezké.
Nejsem žádný andílek, jsem extrémní sportovec. Na party si pivo dám, když mám volno. Ale před show, když musím něco předvést, to nepřipadá v úvahu.
Vicemistr světa ve freestylu na koloběžce Richard Zelinka trénuje ve skateparku.
Jak se připravujete na závody? Jak náročný je váš trénink?
Základem je, že hodně jezdím, jsem stále na koloběžce. Mimoto hodně běhám a posiluju. A snažím se lehce jíst, abych nezatěžoval tělo.
Proč právě koloběžka? Jak jste začínal?
Jezdil jsem závodně bikros, dostal jsem se s kolem do skateparku a tam jsem objevil koloběžku. A už to se mnou zůstalo.
Co se vám líbilo nejvíc?
V bikrosu máte trenéra, který vám říká, co máte dělat. Na koloběžce jsem svým pánem, můžu si dělat, co chci, kdy chci, jak chci. Nikdy jsem neměl rád, aby mi někdo velel. Navíc potřebuju cítit zodpovědnost. Ta je v tom, že na mě sociálních sítích kouká tolik lidí, hodně dětí chce být jako já. Proto třeba nedávám naše párty na sociální sítě, měly by si z našeho života brát jen to nejlepší.
Jezdíte stejné překážky jako skateboardisté, nebo překonáváte něco jiného?
Není v tom rozdíl, jezdíme stejné věci. Stejně jako další borci s koly BMX.
Koloběžkář Richard Zelinka na Masters of Dirt
Ale skateboarding se v posledních letech pohnul dál, dostal se na olympiádu a sami skateři říkají, že náročnost vyletěla nahoru. Půjdou na olympiádu také koloběžky?
Byl bych rád. I když i tak zažíváme boom. Náš sport hodně vyrostl, skateparky jsou přeplněné koloběžkáři. Co se týká olympiády, mluví se o tom, snad v roce 2028 by tam mohly být koloběžky jako ukázkový sport.
Máte za sebou spoustu triumfů, co byste chtěl ještě vyhrát?
Vyhrával jsem od devatenácti, potom to přerušil covid a teď už jsem starší a je to těžší. Mám spoustu jiných aktivit, řeším v životě spousty jiných věcí, už to není jen jezdění. Nemám kapacitu tolik trénovat a vlastně už to není to, co úplně chci. Buduju naši komunitu a chci, aby se o nás začaly zajímat velké značky jako Nike, Adidas nebo Red Bull.
Vydělám si, ale barák si nekoupím
Jezdí na koloběžkách i holky?
Jezdí. Není jich moc, ale dělají fakt těžké triky. Určitě jich bude víc a víc a pomůže nám to i směrem k olympiádě, protože tam je potřeba i ženská kategorie.
Jak jste na tom finančně?
Vydělám si, žiju si super život, můžu cestovat po světě. Ale barák si z toho nekoupím a občas musím brát kšefty, které mi úplně nesednou. Například jsem jezdil na koloběžce v Německu v cirkuse, spojil jsem to s tréninkem.
Kolik stojí vaše výbava?
Koloběžku mám od hlavního sponzora, jinak stojí kolem patnácti tisíc. Jsou také koloběžky za třicet, ale i za dva. Záleží na dílech, které si nakombinujete. Nicméně dnes jsou kvalitní všechny, před deseti lety jsme začínali na skládacích koloběžkách, které se rozpadaly.
Říkáte, že koloběžka je váš životní styl, nikoliv jen sport. Jezdíte, i když netrénujete?
Ano. Koloběžku si s sebou beru úplně všude. Proč bych vlastně chodil pěšky, když můžu jezdit? Kolikrát se mi večer nechce spát, tak se jedu projet po městě. A když s sebou koloběžku náhodou nemám, klidně si půjčím i sdílenou elektrokoloběžku.
Jak se vlastně stavíte k nim? Některá města je zakazují, většinou je vyhnala mezi auta na silnice, je na nich hodně zranění... Jsou opravdu nebezpečné?
Podle mě je to lepší, než kdyby všichni jezdili auty. Je to celkově dobrý nápad a přijde mi hloupé je zakazovat. Spíš je potřeba vytvořit pro ně takové podmínky, aby to nebylo nebezpečné.
Jenže dnes to ve městech vypadá tak, že se obveselení turisté řítí po chodníku skoro padesátkou a srážka s chodcem může být fatální.
Pokud to teď čte někdo, kdo takhle jezdí, tak mu vzkazuju, ať se zklidní: „Dávej pozor a nejezdi jako hovado!“ A ještě bych k tomu řekl, že padesátkou ta koloběžka nejezdí. Myslím, že to je maximálně 25 km/h.
VYBERTE SI SVÉHO ESQUIRE MANA A HLASUJTE!
