Dobová líčení jsou vlastně docela strohá, ale o to působivější. „A poté Jacques Le Gris padl na zem. Carrouges se nad něj s námahou vztyčil, meč napřažený, a požadoval, ať řekne pravdu. La Gris odpověděl, že před Bohem a na pokraji zatracení své duše prohlašuje, že zločin, z něhož je obviněn, nikdy nespáchal. Carrouges však věřil slovům své ženy, ležící tělo svého soka probodl a zabil jej.“ Tak popisuje závěr rytířského duelu středověký kronikář Jean Juvénal des Ursins.
Zatímco se Jean de Carrouges trmácel na vojenských taženích a chudl, jeho stále se víc vzdalující přítel díky hraběti stoupal po sociálním žebříčku a dostával se ke králově dvoru.
