Rytíři se blyští ve zbroji, tyčí se nad svými pěšími, méně urozenými bratry ve zbrani na vysokých, svalnatých koních. Nepřátelům nahánějí respekt, a až se po nástupu pěších bojovníků vrhnou do zteče, dokážou ji masivním náporem záhy rozhodnout. Onen obraz je přímo vrostlý do portrétu středověku, jak nám ho nabízí populární kultura, historické romány, filmy. Statný kůň byl symbol síly a moci válečníka, jeho aristokratického statusu.
Co když však rytíři ve skutečnosti tryskali do bitev na mnohem méně majestátních ořích, spíše na pomenších koníčcích? Onu obrazoboreckou hypotézu naznačuje aktuální výzkum téměř dvou tisícovek koňských kostí z doby mezi roky 300 a 1650 našeho letopočtu, z celkem 171 nalezišť. Je největší studií svého druhu, poznamenává magazín The Smithsonian.
Mnohem menší než naše představy
„Ukazuje se, že věci nebyly takové, jak jsou obvykle vykreslovány,“ naznačuje zjištění studie vydané v magazínu International Journal of Osteoarchaeology jeden z autorů Adam Outram v listu The Guardian. „V lidové kultuře jsou váleční koně středověku často zobrazováni ve velikosti shireského koně,“ říká s odkazem na mohutné anglické tažné plemeno, jednoho z největších koní na světě, dodává však: „Jenže tak to opravdu nebylo. Většina středověkých koní byla překvapivě malá. Jen velmi málo jich bylo ve velikosti, kterou zobrazují filmy nebo dokonce výstavy.“
Vyzraďme to rovnou a názorně. Drtivá většina středověkých koní, včetně těch, kteří měli být využíváni v bitvách, měřila na výšku, ke kohoutku, v přepočtu asi 147 centimetrů. Jinými slovy, tolik jako dnešní nejvyšší poník.
Brutální řež. Nález křižáckých koster dokládá realitu středověkých výbojů Množství bodných a sečných ran, od mečů i seker, též poškození tupými údery. Násilí bylo bezuzdné. A většinou směřovalo proti prchajícím křižákům, zbraně se jim zakusovaly do zad. Unikátní nález masového hrobu v Libanonu odhaluje surovou realitu dobyvačných středověkých válek. |
Našli se i větší, samozřejmě. Nejurostlejším, jehož ostatky vědci zkoumali, byl oř z normanského období, jeho kosti se našly u hradu Trowbridge. Chlubil se výškou 152 centimetrů, což má dnes malý jezdecký kůň. Takto vysocí koně však byli podle studie „velmi vzácní“, doplňuje server BBC. Středověcí koně byli jednoduše mnohem menší, než bychom pro plnění válečných účelů dnes očekávali,“ shrnuje tisková zpráva Exeterské univerzity, která se o studii postarala.
Až vrcholný středověk zažil koně vysoké kolem 163 centimetrů, jenže až v období mezi lety 1500 a 1650 se koně stávali větší a vyšší, až nakonec dosáhli na velikost dnešních, moderních teplokrevníků a tažných koní. Největší z nich dosahují výšky 173 až 201 centimetrů, připomíná The Smithsonian.
Co musel splňovat válečný kůň?
Středověcí šlechtitelé přesto věnovali koním výjimečnou pozornost. „Především ve třináctém a čtrnáctém století tvořil královský chov výjimečnou strukturu. Stáje utrácely za koně víc peněz než za lidi,“ připomíná Outram.
A server CNN doplňuje, že cílem šlechtění nemusela být pouze velikost koní. „Selekce a chovatelské praktiky se v královských hřebčínech mohly zaměřovat stejně tak na temperament a správné fyzické charakteristiky jako na samu velikost,“ cituje CNN Outrama.
Koně totiž sloužili rozličným válečným cílům. Kromě samotného boje přirozeně tahali náklady a byli využíváni k přesunům na dlouhé vzdálenosti během jednotlivých akcí. Sami autoři, poukazuje server Popular Science, poznamenávají, že jak se během středověku měnily bojové taktiky, lišily se i požadavky na koně. Nešlo jen o velikost, ale též o temperament, výdrž, mnohé biologické rysy podle úkolů, které vojenská strategie koním právě přisuzovala. Autoři však doznávají, že zapotřebí je provést mnoho dalších výzkumů a zdolat bezpočet výzev. Vědci narážejí na nedostatek koňských ostatků, které se našly na místech středověkých bitev, a mají před sebou úkol bezpečně odlišit běžné koně používané například k zemědělským úkonům od oněch válečných.
