„Pro většinu lidí totiž platí, že pokračují v tomtéž sexuálním chování. A v téže míře lítosti,“ shrnuje lapidárně výsledky svého výzkumu Leif Edward Ottesen Kennair. Chyby opakujeme, abychom jich litovali stejně trpce jako předtím. Jinými slovy, lítost není funkční, nevede ke změně.
Jak přitom autoři výzkumu podle serveru PsyPost vysvětlují, jejich práce má být pionýrská. Žádná studie, která by zkoumala, jestli podle lítosti a výčitek ženy a muži následně upravují své jednání, dosud nevznikla.
Sex s pěti lidmi za 24 hodin. Máme právo být coury, říká provokatérka Chce zbavit slovo běhna špatných konotací. „Coura je někdo, kdo nestaví mezi sebe a svou touhu užít si sex morální zábrany,“ říká Karley Sciortino. Kampaň MeToo podporuje. Varuje však, aby z žen nedělala křehké oběti. Ženy by podle ní měly být sexuálně silné a nezávislé. „Nejsme oběti, jsme predátorky,“ hlásá. |
Psychologové přitom podle serveru Psychology Today předpokládají, že sexuální lítost zažíváme proto, aby nás v budoucnu uchránila rozhodnutí, které bylo, přinejmenším z hlediska evoluční perspektivy, špatné. Následuje-li lítost po příležitostném sexuálním povyražení, je jejím cílem vyvarovat nás jeho opakování v budoucnu. „Dodnes však nebyla tato hypotéza testována,“ potvrzuje Psychology Today.
Ženy litovaly, že sex byl, muži že nebyl
Aby mezeru napravili, vzali si autoři norské studie k ruce přes dvě stovky studentů ve věku od devatenácti do sedmatřiceti let, dotazníky je zpovídali dvakrát v intervalu čtyř a půl měsíce. Téma? Přirozeně náhodný sex s cizími lidmi a následné emoce.
Výsledky vypověděly, že ženy litovaly oněch výstřelků více než muži, výčitky si kvůli nim dělalo 35 procent respondentek proti 20 procentům respondentů. Nejčastějším důvodem ženských výčitek byl přitom strach z otěhotnění, ze sexuálně přenosných chorob, ovšem též nespokojenost s kvalitou partnera jejich dobrodružství. A odlišnosti přinesl i pohled na příležitostný sex z odlišného úhlu. Z toho, že k němu nedošlo, že příležitost k němu zůstala nevyužitá nebo byla zamítnuta, mělo dobrý pocit 80 procent žen, ovšem jen 40 procent mužů.
V jednom se však respondenti i respondentky setkali. Lítost nijak nevedla k tomu, že by své chování změnili. Po časovém odstupu, přiměřeně krátkém na to, aby nepříjemná emoce mohla stále působit, se prokázali tímtéž chováním. A tou stejnou mírou následné lítosti. A to nese významné sdělení o lítosti, výčitkách jako emoci.
Na lítost není spoleh. Přizpůsobí se
Nejen tělesné ukojení. Náhodný sex může uspokojit i city, říká věda Má punc citově vyprázdněného, ryze tělesného nočního dobrodružství. Jenže takové vylíčení příležitostného sexu je nepatřičné a nespravedlivé. Románek na jednu noc s sebou totiž může nést též intimitu, citové sdílení blízkosti. A často je s sebou i nese, zjistil výzkum. |
„Spousta emocí je funkční. Odpor, hnus nás chrání před infekcí, strach je prevencí před nebezpečím. Evoluční přístup nám pomáhá porozumět úzkosti skrze pochopení funkci strachu: boj – útěk – zamrznutí souvisí s vyvarováním se nebezpečí a naší obranou před ním,“ líčí Kennair na serveru EurekAlert.
Jenže lítost? Jakkoli si lidé podle výzkumů myslí, že i její funkcí je pomoci nám vyvarovat se opakování jednání, které onu emoci vyprodukovalo, je její síla velmi omezená. Nemění nás. „Lítost je zbytečnou emocí,“ nebrání se tvrdému soudu list The Guardian.
Sami autoři studie ji charakterizují jako přizpůsobivou emoci. Je flexibilní, není stálá, mění se. „Ve všech svých textech jsme v posledních letech opakovali, že lítost je adaptivní. A nyní jsme to prověřili,“ shrnuje Kennair. Z toho, co skrze lítost, výčitky vnímáme jako chyby, se nepoučíme. „Pravděpodobně proto, že naše chování závisí na naší osobnosti, a to je něco mnohem odlišnějšího a komplikovanějšího než kratší nebo prodlužované pocity lítosti,“ dodává server EurekAlert.
Autoři výzkumu nezastírají, že je výsledky jejich práce nepřekvapily. Ostatně, ověřovali si hypotézu. „Nejsme zaskočení. Pokud by lítost pomáhala, nestali by se z většiny hříšníků světci?“ ptá se Kennair a obrací se na čtenáře: „Čeho litujete nejčastěji? A změnilo to vaše chování?“
Chce tím říci: myslet si, že lítost nabízí pomoc, cestu k nápravě, není moudré. Server EurekAlert souhlasí: K čemu je neustále litovat něčeho, toho, že málo cvičíte, že moc jíte, že nikdy neuděláte vše, co máte? Pomohla vám lítost někdy? Ne? Je to jako neustálé útrpné přemítání. Řada lidí s depresí si o něm myslí, že je to chytrá věc, dokonce i když jsou po tom hloub v depresi.
„Přesto mají někteří lidé za to, že depresivní přemítání a trápení se jsou dobrou věcí. Jenže způsob, jakým léčíme deprese a generalizovanou úzkost, je, že lidem pomáháme přemítání a stýskání si zastavit. Ne vše, co lidé dělají, jak myslí, co cítí, je evoluční adaptace, někdy to dokonce není ani vhodná reakce,“ říká Kennair.
