Její sexuální historie je plná orgií, perverzních hrátek a nevázanosti. Ve známost vešla svými eskapádami, respektive tím, že o nich otevřeně psala. Například o jednom dni roku 2012, kdy se jí podařilo přisadit si na pomyslnou pažbu se seznamem sexuálních alotrií hned pět zářezů za ženy a muže, s nimiž si toho dne užila.
Ráno to byla trojka s prostitutkou a kýmsi dalším v hotelu, odpoledne následovalo milování s přítelem s benefity. Večer na party zvládla rychlý sex ve vaně s kamarádovým švagrem, před spaním se dostalo i na její tehdejší lesbickou přítelkyni.
Sexu bylo onoho dne poněkud víc než jindy, rozdíl byl opravdu však jen v množství. Ne v přístupu.
Katolická svěrací kazajka ustoupila sexu a drogám
Dnes dvaatřicetiletá žena, která píše o sexu pro magazíny Vogue a Vice, vydává blog Slutever.com a jíž právě vyšla kniha Slutever: Dispatches from a Sexually Autonomous Woman in a Post‑Shame World, tím rodičům radost rozhodně nedělala.
Pochází totiž z konzervativní pobožné rodiny z Hudson Valley ve státě New York, dětství strávila v katolické škole. Sama se nediví, kam ji rodinné pozadí dovedlo. „Taková výchova může jít dvěma směry. Můžete represivní model ctít a začít se za svou sexualitu stydět. Nebo onoho studu použijete jako nástroje, jak se stát svého druhu maniakem,“ myslí si.
Je zřejmé, na kterou cestu se vydala ona. Vybrala si cestu morální zkázy. A musela to tak opravdu brát hned v šestnácti letech, kdy měla za fotbalovým hřištěm první pohlavní styk. „Matka i babička mě totiž jasně varovaly, že pokud žena svolí k sexu před svatbou, dostane se do spirály, nad níž nemůže mít kontrolu a která ji dovede k tomu, že se stane bezdomovkyní závislou na cracku, na kterou žádný muž ani nepomyslí,“ líčí. Proto byla nucená spáchat ve třinácti letech formální slib, že se sexu před svatbou vyhne. Nevydržel však ani čtyři roky.
V devatenácti ji pak už nacházíme v notně pokročilém stadiu spirály vedoucí ke zpustlosti. Po šesti měsících zbíhá ze studia herectví, žije v Londýně, bydlí ve squatu s umělci, bohémy, povaleči. Užívá si sexuálních orgií i halucinogenních drog a o všem píše blog.
Fascinace dominancí
Dostane se v něm i na posluhování, kvůli němuž si do domu s přáteli zvala nejmenovaného třicátníka. Ten ve svém civilním životě pracoval jako právník, jinak se však naškrobenosti a společenské a ekonomické dominance své profese chodil zbavovat do domů svých přísných paní a pánů jako uklizecí otrok. Sciortino popisuje, jak s přáteli leželi na gaučích a koukali na televizi, zatímco submisivní advokát drhl podlahu a čistil záchodovou mísu, aby si jednou za čas přišel pro výprask nabíječkou na mobil.
Rozjeté děvče z pobožné rodiny objevilo svět BDSM a fakt, že může život strávit jako „coura“. Po návratu do Ameriky se tak nechala zaopatřovat „lidským bankomatem“, měla však pro něj i mnohem vulgárnější a arogantnější slova. Dotyčný submisivní muž nejprve žadonil, aby mu dovolila kupovat jí knihy, nakonec skončil tak, že jí platil nájem. Odměnou mu bylo, že ho madam urážela v lekcích po Skype.
Když pána vyhodili z práce a bankomat tedy vyschnul, nehodlala na svém způsobu obživy nic měnit. Neměla žádnou vysokou školu, pracovní zkušenosti, kvalifikaci. Nastoupila proto jako pomocnice dominantní manhattanské madam Dee. Při lekcích jí podávala vibrátory, čistila důtky, močila na klienty. „Byl to rok mého života, kdy většina mého příjmu pocházela z toho, že jsem čůrala do úst pánů středního věku, které jsou shledávala jako vskutku okouzlující,“ cituje ji list The New Yorker.
Nešlo však jen o zajištění si příjmu. Rozhodla se svět lidské sexuality, zejména její perverzní stránky, prozkoumávat a dokumentovat. „Zhruba tehdy se můj zájem rozšířil z prostého ´chci šou**at s cizími lidmi´ a začala jsem věci prozkoumávat na hlubší úrovni“, svěřila se listu New York Post. Její angažmá v sadistickém salónu se jí stalo laboratoří zkušeností, polem, kde měla po ruce tuny materiálu. Ve svých sexuálních sloupcích a blogových zápiscích ho dokonale využila.
„Chceme-li si vydobýt stejnou sexuální svobodu, jakou mají muži, nemůžeme být křehké,“ tvrdí. Karley Sciortino si vystavěla vlastní, speciální větev feminismu.
Dny služby u madam Dee však netrvaly věčně. Když měla se svým pomocníkem sehrát za použití pistole únos jednoho z klientů madam a akce byla překažena policistou v civilu, který šel náhodou kolem, rozhodla se pro změnu zaměstnání. Od sexu však neodešla, nechala se najímat jako sexuální společnice, takzvaná „sugar baby“.
Coura děsí a má moc
Ani tehdy však čistě o peníze nešlo. „Být courou, to je nastavení mysli, rozhodnutí. Skrze příležitostný sex a početné partnery se toho hodně dozvíte,“ říká, když dnes komentuje, proč „couraří po desetiletí“.
Promiskuitu nahlíží skrze docela jiné brýle než většina společnosti. „Na tom, být běhnou, je něco temného, rozpustilého a mocného, silného. Není to nadávka, je to síla, s níž se musí počítat. Když žena řekne ´Mám sex, s kýmkoli chci´, je na tom něco hříšného. Je to pozitivní,“ objasňuje, aniž skrývá rozpory.
Podobně krkolomný je její vztah s feminismem. Když na její sloupky čtenářky a čtenáři reagovali jako na feministická vyjádření, rozhodla se o feminismu něco načíst. Dnes jsou její texty doprovázeny odkazy na feministické autorky, k ortodoxii radikálního feminismu má však daleko.
Předně se neshodne na odsouzení sexuální práce. Nesouhlasí s feministkami jako Andreou Dworkinovou a Catharine MacKinnonovou, které v sedmdesátých letech minulého století hlásaly, že „sexuální pracovnice jsou zneužívané, dehumanizované oběti a že sexuální práce je pro společnost špatná“.
„Dokonce i když sexuální pracovnice trvá na tom, že svou práci dělá ze své vlastní vůle, neměla by být brána vážně, protože buď lže, nebo má vymytý mozek nebo je na cracku,“ interpretuje kriticky postoj radikálních feministek Sciortino. Pro ni byla volba jednoduchá. „No, míváš sex i s lidmi, které nemáš ráda. Tak bys za to mohla dostávat peníze,“ řekla si prý jednoho dne před zrcadlem. Dnes už se však sexuální prací živit nemusí, psaní o sexu jí vydělává víc než dost.
Cílem není chránit slabé ženy. Cílem jsou sexuálně silné ženy
Spletitější je i její vztah ke kampani MeToo. „Naprosto ji podporuji a vím, co v jádru znamená,“ popisuje, dodává však i body, v nichž se s kampaní rozchází. Podle ní dělá chyby tam, kde směřuje ke konzervatismu. Kde zdůrazňuje, že sex a věci kolem něj bolí, a v místech, kde formuluje ženy jako křehké bytosti potřebující ochranu.
„Podle mého názoru není sexuální křehkost cílem. Musíme se respektovat a mít hluboké pochopení všech nuancí vzájemného souhlasu. K tomu však potřebujeme být sexuálně silní a sexuální síla a autonomie přichází s tím, že vyjdeme ven, budeme mít sex, potkávat lidi, dělat chyby a učit se z nich,“ vysvětluje.
I tady jde trochu proti proudu. „Myslím, že politika identity a nekonečná touha být vším urážena a cítit se ublíženě, nám brání vést důležité debaty,“ říká. Pro list The Guardian opakuje, že výlučná orientace na ochranu ženy může mít nechtěné vedlejší účinky: „Nemám za to, že sexuální křehkost je užitečná. Myslím, že se všechno hodně plete, když předpokládáme, že muži jsou predátoři a ženy oběti. Muže je třeba vzdělávat ohledně všech odstínů souhlasu, nelze to však označit za čistě mužský problém. Je třeba myslet též na ženskou zodpovědnost a způsoby, jak by se ženy mohly a měly chránit.“
Nemá ráda přístup, který dělá z žen slečinky, které se o sebe neumí postarat a nedokážou přijmout sexuální zodpovědnost. Proto její motto „coury mají moc“, které chce z žen udělat nezávislé, autonomní, silné sexuální bytosti, získává v současné debatě speciálně výrazné kontury. „Nic takového jako bezpečný sex neexistuje. Nejsme oběti, jsme predátorky, šelmy,“ tvrdí rezolutně.
V současnosti prý žije již několik měsíců v monogamním vztahu. „Je to pro mě exotické,“ přiznává. Doplňuje však, že se její chápání sexuality pořád obohacuje.
S rodiči se prý shodli na tom, že se neshodnou. Přiznává, že mnoho věcí z jejího života, o němž tak otevřeně píše a natáčí, matku s otcem rozčiluje. „Včera se dívali na mou show a mamka mi poslala esemesku, že ´tvůj táta musel odejít z pokoje od televize´,“ popisovala v jednom rozhovoru.
Sází na pragmatismus. „Oba jsou ze střední třídy, vzešli však z rodin z dělnické třídy. Nikdy skutečně necestovali. I když mají za to, že je moje kariéra tak nějak pobuřující, protože oni jsou katolíci a můj sexuální život mě podle nich přivede do jakýchsi problémů v posmrtném životě, nakonec řeknou, že je super, že cestuji nebo že jsem v televizi. Protože to jsou nakonec ta kapitalistická hlediska, která mi dávali,“ říká.
