Rada první: Bacha na vlastní bezpečnostní složky
Když se k oné černobílé patnáctiminutové filmové nahrávce bez zvuku dostal šéf americké FBI J. Edgar Hoover, věnoval jí náležitou pozornost. Ne proto, že na ní byla Marilyn Monroe, ani ne proto, že na ní provádí orální sex nějakému muži. Zaujala ho proto, že tím mužem mohl být John Kennedy nebo jeho bratr Robert, na něž měl spadeno.
Na případ nasadil deset svých agentů a na odhalování neznámého muže opřeného o zeď, který byl vidět jen od ramen dolů, pracovali pod jeho osobním velením. Nakonec neúspěšně. Nepodařilo se jim dokázat, že na materiálu je někdo z Kennedyů, ani zjistit, kdo to je.
Nahrávka zůstala utajená v archivu FBI, ještě před tím však stačil jeden z agentů pořídit kopii. Tu před dvěma lety koupil za 1,5 milionu amerických dolarů newyorský obchodník, který se ji ale s ohledem na památku filmové hvězdy rozhodl nezveřejnit.
Rada druhá: Nedělejte tiskovky ve strip klubu
A včas si pořiďte někoho, kdo by na vás dohlédl ve stáří, protože muži v letech jsou evidentně svolní k tomu ztratit kompletně rozum. Není lepšího důkazu až mysteriózní příběh zkázy demokratického kongresmana Wilbura Millse.
Tenhle ctihodný muž seděl v Kongresu bez přestávky od roku 1939 a měl pověst "nejmocnějšího muže ve Washingtonu". Proto veřejnost trochu zaskočilo, když kolem roku 1972, kdy už měl šedesátku za sebou, začal hýřit ve společnosti striptérky Annabelly Battistelly. A svou náklonnost nijak neskrýval, navzdory tomu, že ona byla vdaná a on ženatý. Několikrát s ní dokonce vystoupil pod svým jménem i na pódiu striptýzového klubu.
To už se začínalo tušit, že se zřejmě nejedná o přijatelné stařecké vrtochy. A věci nabraly strmý spád. Prošedivělý kongresman rozhazoval peníze, alkohol pil rovnou z lahve a s Annabellou ukázali, že umí ztropit pěkných pár hádek na veřejnosti. Vše vyvrcholilo v roce 1974, kdy ho policie nachytala opilého za volantem, se zakrvácenou tváří od rvačky se svou femme fatale. Vlastně to ještě nebyl úplný konec, kongresmanova alkoholická jízda ještě chvíli pokračovala. Až když se jednou probral namol opilý v šatně striptýzového klubu, kde právě pořádal tiskovou konferenci, přiznal si, že něco není v pořádku, a dal se k Anonymním alkoholikům.
Rada třetí: Dávejte si pozor na sekretářky
Elizabeth Rayovou si kongresman Wayne Hays najal jako asistentku, poskytovala mu ale docela jiné služby. Po dva roky. Prasklo to v roce 1976, kdy se Elizabeth nahněvala: Pravda, Hays se rozvádí se svou ženou a bere si sekretářku, ale úplně jinou než mě!
To ji docela mrzelo. Blonďatá Elizabeth byla přitom uznalá, nakonec se nezlobila na to, že si její intimní zaměstnavatel bere někoho jiného. Že ji ale ani nepozval na svatbu, to už jí přišlo za hranicí vkusu. "Na to, abych mu byla dva roky milenkou, na to jsem mu byla dobrá, ale na to, aby mě pozval na svou svatbu, na to ne," postěžovala si novinářům z listu The Washington Post.
A nejen to. Ve své prázdné kanceláři bezelstně ozřejmila svou pracovní kvalifikaci, když jim sdělila, že ani neumí psát na stroji, a dovolila redaktorům, aby byli svědky jejích večerních dostaveníček s politikem. "Tak týden musím být hodný, protože jsem se právě oženil," řekl na jednom z nich Hays. "A potom?" ptá se sekretářka. "Když se budeš chovat hezky, uvidíme," odvětil politik. Pár týdnů nato viděl on, pod tlakem důkazů s ostudou rezignoval.
Rada čtvrtá: Veřejné záchodky nejsou dobrý nápad
Bylo to obzvlášť pikantní, protože americký senátor Larry Craig byl republikánem se vším všudy. Člen představenstva Národní střelecké asociace a muž starých hodnot, do nichž se porozumění pro gaye nikdy nevešlo.
Stačila jedna návštěva záchodků v roce 2007 na letišti v Minneapolis a vše bylo jinak. Když tam začal patřičnými gesty nabízet sex muži ve vedlejší kabince, bylo zřejmé, že světu homosexuálů rozumí vlastně docela dobře. Problém byl v tom, že onen soused byl tajný policista. A nejen to. Byl to tajný policista, jehož úkolem bylo, co čert nechtěl, dohlížet právě na to, zda není veřejná toaleta rejdištěm pro sexuální návrhy.
Seržant Dave Karsnia přitom vypověděl, že senátor se choval jako znalec. Mezerou dole prostrčil nohu a trpělivě jí ťukal do policistovy boty, pak vsunul do kabinky ruku a gestikuloval prsty. Právě tak to na veřejných záchodcích homosexuálové dělají, uvedl policista. Jeho záchodková supervize tak nakonec kariéru konzervativního senátora ukončila. Nezalekl se totiž, ani když politik při výslechu významně ukázal svou senátorskou byznys kartu a zeptal se: "A co si myslíte o tomhle?"
Rada pátá: Nemluvte, když máte zapnutý mikrofon
Když už kážete o rodinných hodnotách, odpusťte si sexuální experimenty a vedlejší vztahy. A když už si je neodpustíte, nemluvte o tom aspoň do mikrofonu. Člen kalifornského státního shromáždění Michael D. Duvall porušil jedno i druhé.
Když se loni během jednání shromáždění svěřoval svému republikánskému kolegovi, nešlo o politiku. Duvall se kasal svými sexuálními zážitky. "Takže ji začínám plácat přes zadek. Jo, líbí se mi to!" pochlubil se a vysvětlil: "Řekl jsem jí, že je to proto, že je to tak zlobivá holka." Nejspíš přeháněl, dotyčná byla totiž podle mnohých váženou lobbistkou energetického koncernu, který spadal shodou okolností právě do oblasti, v níž byl Duvall politicky činný. Stranického kolegu by i to možná nechalo chladným, Duvall však podcenil techniku. Zapomněl, že mikrofony jsou zapnuté, a jeho "proslov" tak odvysílala místní televizní stanice.
Politik v něm navíc prozradil, že má ještě druhý milenecký poměr, a veřejnosti ohromil svým konzervativním šarmem. "Řekl jsem jí, že stárne," svěřil se s tím, jak popřál k narozeninám jedné ze svých milenek, "a že ji budu muset vyměnit." Druhé zase vysvětlil, proč by jejich vztah neměl kvůli jeho jiné bokovce skončit: "Ty o té druhé víš, ale ona o tobě ne."
Že je to konec jeho kariéry, pochopil patnáct hodin po zveřejnění záznamu, kdy rezignoval.
Rada šestá: Dělejte politiku na Filipínách
Investigativní odhalení, z nichž si politici obvykle dělají těžkou hlavu, jsou na Filipínách provokativní asi jako informace o rutinní státní návštěvě. Shiela Coronelová z Filipínského centra investigativní žurnalistiky v roce 2000 zveřejnila článek o tom, že prezident Joseph "Erap" Estrada má přinejmenším jedenáct dětí s šesti ženami či ještě dalšími milenkami a že kromě svého manželského svazku udržuje tři další dlouhodobé vztahy. A že si všechny jeho rodiny užívají rozhazovačného životního stylu.
Novinářka musela být zklamaná. Skandál se nekonal, zapadlo to. Nikdo z toho nedělal vědu. Ani prezidentova legální manželka ne. Možná proto, že sama si užívala platu senátorky.
