Passatella: šéf, lidský odpad a terapie s alkoholem
Passatellu zachytil na obrazu v roce 1831 Bartolomeo Pinelli.
Původní varianty této společensky-konzumační zábavy sahají až ke staré Římské říši. A je třeba hned dodat, že passatella je opravdu hodně zvláštní hra. Ani na moment se totiž nesnaží vypadat férově, ba přímo počítá s tím, že u ní nebude nouze o ostrá slova nebo nějakou tu ránu.
Můžete na ni pohlížet jako na užitečnou sociální terapii. Té se účastní minimálně čtyři popíjející hráči, jejich maximální počet není v zásadě omezen. Hráči si nejprve zvolí jednoho, který bude padrone. Nejvyšší šéf. Ten si vybere svého zástupce. A ostatní? Ti jsou v podstatě odpad. Zdálo by se, že každý si dál bude popíjet víno nebo pálenku za své peníze, ale není tomu tak. O tom, kolik a co bude který hráč pít, totiž rozhodne šéf. To on distribuuje pití, nebo to nechá na svém zástupci. Takže vaším draze zaplaceným drinkem si může prolévat hrdlo někdo po vašem boku. Což nepotěší.
Ochutnejte moc, nenechte se jí opít
Passatella je obvykle doprovodnou kulisou dalších her, obvykle s kartami nebo kostkami. A nemožnost pít své pití nebo naopak na příkaz šéfa dopíjet za celý stůl dává vedle probíhajícího hazardu pořádně zabrat psychice jednotlivce.
A o tom to je. To, jak se za jeden večer vypořádáte s absolutně podřízeným postavením, nebo jak s vámi zacloumá dočasně získaná moc. Ustojíte to se ctí? Budete se paktovat s ostatními proti jednomu, nebo takříkajíc polezete šéfovi do pozadí? S vypitými láhvemi atmosféra houstne, vyplouvají na povrch potlačené vzpomínky a neprominuté křivdy. Ráno se vzbudíte s pořádnou kocovinou a možná oteklou tváří od pořádné nakládačky. Ale pokud jste si večer dokázali zachovat důstojnost, jste pořád vítěz.
Bohužel, současné variace passatelly spíše připomínají hru na fackovacího panáka a z původního terapeutického stylu už ve hře mnoho nezbylo.
