Jiuling: přípitek za správnou odpověď
Období dynastie Čou, jejíž moc a sláva dosáhla vrcholu kolem devátého století před naším letopočtem, je spojeno se vznikem jedné nepříliš extravagantní společenské hry. Jmenovala se jiuling a není přesné říct, že alkohol u ní nechyběl. Opojného lihu byl tehdy totiž velký nedostatek a ani movití si nemohli dovolit nestřídmě pít. Také to nepatřilo ke společenské etiketě. Střízlivost byla ctností, opilost nezodpovědným výstřelkem nehodným moudrých mužů.
Jiuling se původně zrodil z oslavných přípitků, pronášených na počest vzácného hosta. Tomu byl vzácný alkohol dopřán, zatímco přípitek pronášející hostitelé byli na suchu. Kde je tedy zábava, když pije jen jeden? To je právě to: jiuling fungoval jako hravé společenské opatření, které limitovalo spotřebu alkoholu i opilost hostů. Při „hře“ například hodí hostitel kostkou a účastníci večírku hádají nahlas číslo. A pít budou jen ti, kteří se trefí.
Jste básník nebo alkoholik?
Ještě lacinější varianty zahrnovaly „hádej, na jaké číslo myslím/kolik prstů za zády ukazuji“. A to si pište, že hostitelé podváděli, aby jim ze zásob moc neubylo. Této nám nejspíš rozpačitě znějící zábavě brzy začali holdovat básníci a literáti. Jenže pozor, jim nestačilo vyjádřit odhad číslovkou. Museli ji barvitě opisně popsat.
Například jako „bratři ve stejný den zrození“ pokud si tipovali dvojku, nebo „štěstí dokonalosti všech ročních období“, když měli na mysli číslo čtyři. Pokud měli žízeň, mohli se přít, že mysleli na bratry-trojčata, tedy číslo tři, nebo že extraktem štěstí ročních období je přechodové jaro a podzim, tedy že jejich odhad bylo číslo dva.
Jiuling byl také často spojen s luštěním hádanek nebo vytvářením idiomů. Konec dynastie Čou a následná „éra válčících království“ v osmém století znamenala konec ušlechtilé podoby této hry.
