„Nedaří se mi mluvit jazykem lásky mého partnera“, „Nesdílíme stejný jazyk lásky, jak udržet vztah?“ nebo dokonce „Můj partner nemá žádný jazyk lásky“, takové dotazy zasypávají internetová diskuzní fóra. „Jaký je jazyk vaší lásky? Udělejte si rychlý test,“ nabízejí weby. „Osvojte si čtyři kroky, aby byla vaše řeč lásky slyšet,“ lákají párové terapie. „Jak určit, jaký je váš jazyk lásky“ a „Jak osvojení si jazyků lásky prospěje vašemu vztahu“ – to učí čtenáře tisícovky textů, jako například dokonce článek v prestižním magazínu Forbes.
Všechny pobídky odkazují na knihu Pět jazyků lásky, kterou zkraje devadesátých let dvacátého století napsal americký baptistický pastor Gary Chapman. Popravdě řečeno, mnozí ti, kdo s pěti jazyky lásky šermují, o oné bibli ani neví. Koncept „pěti jazyků“ se v populární kultuře zaklínil tak silně, že se od svých kořenů jako by odpoutal. Zlidověl.
Tím víc se jako psychologický kompas pro život ve vztahu vepsal do myslí milionů lidí.
Pastorova bible lásky
Jeho autor však psycholog nebyl, byl pastorem v Severní Karolíně, měl též dlouhou praxi jako vztahový poradce. Právě z jeho sezení koncept pěti jazyků lásky vyrostl – a v roce 1992 ho shrnul v knize. Je docela prostý, tvrdí, že každý muž a žena mluví jedním z pěti oněch jazyků. Když tedy pochopí, jakým jazykem ve vztahu mluví ten druhý, teprve poté se dokážou „slyšet“ a dosáhnou komunikace, která dvojici zajistí harmonii.
Jaké jazyky Chapman nabízí? Jsou exkluzivní, výlučné, každému člověku náleží primárně vždy jen jeden. Kvintet oněch jazykových kmenů tvoří komplimenty a slova ujištění, poté pozornost, dále dary, rovněž skutky a služby, nakonec může láska mluvit i fyzickými doteky.
Když v roce 1992 vydavatelství Moody Publishers knihu vydalo, zkusilo to nejprve s osmi tisícovkami kusů. Prodávala se dobře, docházelo na dotisky, skutečný boom však přišel, shrnuje pro magazín The Atlantic manažerka vydavatelského domu Janis Toddová, někdy v letech 1999 a 2000. Prodeje podle ní vyskočily najednou skoro kolmo nahoru.
Kniha se stala dlouhodobým bestsellerem listu The New York Times, v roce 2019 se jí podle The Atlantic prodalo více než dvanáct milionů kusů, dnes Amazon hlásí, že prodeje již překročily dvacet milionů. Orientovat se v jazycích, jimiž má láska mluvit, pomáhá web 5LoveLanguages, jeho mottem je „Vztah nemusí být složitý“. Pro určení toho kterého jazyku lásky nabízí kvíz, k dispozici je aplikace Love Nudge, má ambice stát se osobním pomocníkem vašeho vztahu.
Chapmanova kniha se dočkala dokonce speciálních edic, pro teenagery, pro příslušníky armády, pro singles, pro rodiče dětí se speciálními potřebami… K dispozici je týdenní bulletin s praktickými tipy, jak jazyky lásky začlenit do běžného života. Bývají praktické ke karikatuře. Pokud jsou například jazykem lásky vaší partnerky slova ujištění a pokud nechává doma otevřený notebook, Chapman radí, abyste jí spořič obrazovky změnili na vaše partnerské foto. A navrch doplnili sdělným nápisem „Miluji tě“. Hned to vztah posílí.
Koncept však nedošel pouze k laické veřejnosti, jako by mimoděk, automaticky se dostal do manuálů terapeutů, poradců, koučů. Magazín Vice v roce 2019 dokonce seznal, že terapeuti ho používají, aniž by knihu četli. Navíc docházelo k posunutí celého konceptu, ať byl na začátku postavený na jakýchkoli základech. Místo učení se jazyku těch druhých nebo toho druhého si lidé začali zjišťovat, jaký je ten jejich – a pomocí seznamek, aplikací začali hledat protějšek, který vlastní tentýž jazyk, nebo požadovat, aby se protějšek onomu jazyku naučil. Co mělo vést k empatii, končilo u selektivního honu na vhodné „zboží“ na partnerském tržišti.
Objevovaly se však i kritické hlasy. Nejen ty, které se opovažovaly jazyky lásky ironizovat. Rovněž ty, které se ptaly po empirických základech Chapmanova konceptu. Jejich vyjádřením se stala aktuální studie vydaná magazínem Current Directions in Psychological Science.
Myšlenka na vodě
„Ohledně myšlenky jazyků lásky jsme byli skeptičtí, proto jsme se rozhodli prozkoumat studie, které o ní vznikly,“ líčí Emily Impettová, spoluautorka práce. S Gideonem Parkem a Amy Muise našli a prověřili deset studií. Výsledek? „Žádná z oněch deseti prací Chapmanova tvrzení nepodporuje,“ vydává bilanci konceptu, který se vetřel do života milionů lidí.
Základní pochybení Chapmanova nápadu jsou tři. Zaprvé, jazyk lásky není výlučný, lidé nemají jen jeden. Kdo je citlivý na slova ujištění, může rozumět i řeči fyzických doteků nebo darů. A pokud byl předpoklad výlučnosti, primárního jazyku lásky v základech celého Chapmanova konstruktu, pak se bortí celá jeho stavba, uvedla pro list The Washington Post psycholožka Sara Algoe.
Zadruhé, podle odborníků existuje více než pětice jazyků lásky. Láska se dá vyjadřovat například respektem a podporou osobního růstu toho druhého a jeho, její autonomie, nezávislosti, to jsou podle Impettové klíčové věci například pro páry s rovnostářštějšími hodnotami.
A nakonec přichází fatální úder do Chapmanova díla. Sdílení téhož jazyku lásky totiž podle vědy nemusí vztah vůbec nijak vylepšit. Výzkumy, z let 2013, 2017 a 2018, totiž prokázaly, že páry, které se ve svém primárním jazyku lásky shodly, vůbec nepožívaly větší pocit štěstí než ostatní. O významu shody v oné dimenzi není podle svých slov přesvědčený ani vyhlášený expert a pionýr vědeckého výzkumu vztahového života John Gottman. Shoda v jazyku lásku vztahu nepomáhá.
Nenávidíte svého muže? Mluvte řečí jeho lásky, dejte mu sex!
Studie byla zevrubným výzkumem dosavadních vědeckých prací, již dříve však mnozí na Chapmanovu knihu mířili prstem. Upozorňovali především na jeden příklad z jeho praxe vztahového poradce, týkal se paní Ann, do poradny za ním přišla s otázkou, zda „je možné milovat někoho, koho nenávidíte“. Myslela tím svého manžela, cítila se jím být při společném sexu víc využívaná než milovaná.
Chapman měl doporučení hned po ruce, dokonce aniž by se s jejím mužem setkal. Poradil jí, aby se po šest měsíců zdržovala verbálních stížností, aby místo nich manželovi dávala slova ujištění – a navíc ho překvapila tím, že bude vehementně iniciovat sex, nejprve jednou týdně, poté dvakrát. To proto, že Chapman usoudil, že mužovým jazykem lásky jsou fyzické doteky, rovnou sex. A ve jménu jeho jazyka měla Ann od svých citů, potřeb odstoupit.
Nejistoty Ann prý tehdy utišil, rovněž citáty z Bible, líčí. Jeho doporučení prý muže změnilo, změnilo i jeho zacházení s Ann. Chapmana prý manžel označil za zázračného muže!
Jeho rada se nesla ve znamení tradičního stereotypu, náboženského přístupu, i ve znamení doby obecně. Ve vydáni knihy z roku 2015 došlo k její modifikaci, do sexu s mužem se Ann neměla hnát tak prudce. Pro The Washington Times Chapman přitakal, že onen příklad „nebyl dobrý“. A odkázal právě na dobovou změnu chápání sexuálního zneužívání.
Ale lidem to pomáhá!
A co Chapman na obecnou, zevrubnou kritiku své myšlenky? „Nejsem výzkumník. Ale soudím, že za oněch více než třicet let je tady významné množství lidí, kteří seznali, že tento koncept jejich manželství emocionálně pozvedl,“ uvedl. Připomněl, že jeho internetový kvíz podstoupilo 133 milionů lidí. Že mu na jeho vystoupeních v kostelích po celé zemi přišlo dost lidí sdělit, že jeho kniha jim zachránila manželství.
Stojí si za tím, že primární jazyk lásky existuje. Jedinou výjimkou, s níž se setkal, jsou prý lidé, kteří všech pět považují za stejně podstatné – a to jsou podle něj lidé, kteří nikdy nemilovali a milováni nebyli.
Autorský tým současné studie, která jeho koncept odmítla, má jiný náhled. Místo primárního jazyka lásky nabízí jinou metaforu. „Láska se nepojí s jazykem, který je třeba se naučit. Mnohem příhodnější je chápat ji jako vyváženou stravu, vybalancovaný jídelníček, v němž lidem nesmí scházet plné spektrum živin, které jsou pro kultivování trvající lásky nezbytné,“ cituje Impettovou server Psychiatrist.
