Na začátku byla kancelářská sponka. Kanaďan směňoval, až z ní udělal dům

aktualizováno 
Neměl práci ani budoucnost. Do světa vyrazil s jednou kancelářskou sponkou. Červenou, ale o to asi nešlo. Kanaďan Kyle MacDonald ji postupně směňoval. Za propisku, kliku, generátor, sněžný skútr. Trvalo čtrnáct obchodních jednání, celý jeden rok, než se dopracoval k domu, který byl jeho cílem.

Obří červenou kancelářskou sponkou vzdal MacDonald hold svému příběhu. | foto: commons.wikimedia.org/purecanucksCreative Commons

Před rokem 2004 přečetl Kyle MacDonald spoustu návodů, knih a příruček, které svým obsahem kroužily kolem témat jako „Splňte si svůj sen už dnes“ a „Jak se stát rentiérem před třicítkou“. Dlužno dodat, že všechny ty rady nebral moc vážně. Potrhlé motivační brožurky mu vlastně jen zpříjemňovaly krátké pracovní přestávky v podniku rychlého občerstvení, kde byl zaměstnán a který poněkud ironicky nesl skoro stejný název, jak znělo jeho příjmení.

Fotogalerie

A prozraďme i to, že celé jeho pracovní angažmá nebylo moc dlouhé. O brigádnické místo brzy přišel. Nebylo to poprvé a nemohl se zbavit dojmu, že to není naposled.

Co můžu světu nabídnout?

Když pak seděl u počítače, v pronajatém a skromně zařízeném bytě – mimochodem už neměl na zaplacení příštího nájmu –, bilancoval, co může na pracovním trhu nabídnout: „Pro lesní závod v Belcarra jsem zatím vysadil asi sto tisíc stromů, rozvezl jsem už asi tisícovku pizz, usmažil asi tunu hranolek. Co to bude příště?“

Při procházení inzerátů jej naplňovala skepse. Ano, mohl by pomáhat s instalací billboardů, nastoupit u natěračské firmy nebo vzít večerní směny v půjčovně DVD. Ale jak by si tím vlastně pomohl? Jeho životní sen přitom nebyl až tak extrémní, chtěl si jen vydělat na vlastní dům, žít trochu nezávisle a po svém, cestovat, zažít nějaké to dobrodružství. Trochu se bavit a trochu si hrát.

Ale z neradostných faktů, že za sponzory nemá bohaté rodiče, že momentálně je stav jeho účtu roven nule, nemohl šestadvacetiletý mladý Kanaďan vydedukovat, kudy z bludného kruhu ven. S čím může začít? Když se rozhlédl kolem sebe, po pokoji a stole, neviděl nic mimořádného. Snad jen… úplně obyčejnou kancelářskou sponku červené barvy.

Nemáte někdo ostrov s haciendou?

Někdy před půlnocí pak vypustil do světa nevšední inzerát. Jeho ústředním prvkem byla fotografie oné kancelářské sponky doplněná o text: „Tato červená sponka právě leží na mém stole. A rád bych ji vyměnil za něco většího nebo lepšího. Možná za pero, lžičku nebo třeba botu.“

Gary Dahl prodával šutry jako domácí mazlíčky. Vydělal na tom miliony

Spontánní nápad, levná realizace. A výtečné načasování. Horečka po kamenech...

Vypadalo to jako ulítlý opilecký nápad z baru a ulítlý opilecký nápad z baru to také byl. Jenže tak originální a vtipný, že se chytil. Gary Dahl začal v 70. letech prodávat Američanům kameny jako domácí mazlíčky místo zvířat. Kus za necelé čtyři dolary. Prodal jich spoustu a stal se milionářem.

MacDonald ještě zmínil, že při smluveném obchodu je schopen dorazit za protistranou směny kamkoliv osobně. A v postskriptu doplnil, že hodlá v řetězci směn pokračovat tak dlouho, dokud nezíská dům. „Nebo ostrov. Nebo dům na ostrově. Asi chápete, kam tím mířím,“ vyjevil.

Pravidla dětské hry „měnil-až-vyměnil“ v Kanadě evidentně znají. A tak ještě dříve, než mladému muži přišla odpověď na pracovní inzeráty, se mu ozvaly dvě mladé dámy z Vancouveru, které mu nabízely luxusní propisku, která designem připomínala malou rybičku. MacDonald nezaváhal a 14. července roku 2005 úspěšně realizoval svou první směnu. A než se nadál, i na ni už měl „kupce“.

Vzhůru do světa

Pravda, mezi Vancouverem a Seattlem, odkud přišla nová nabídka, leží jedna státní hranice a 230 kilometrů. Ale dobrodružství nečeká, ne? MacDonald tedy dorazil stopem do Spojených států, kde rybičkové pero úspěšně vyhandloval za poněkud neuměle umělecky vyvedenou dveřní kliku, klepadlo. Šroub k uchycení pak dostal jako bonus.

Zdálo se, že všechno vychází podle plánu a že je na správné cestě. Ke klice by teď, pravda, potřeboval ještě ten dům, ale nakročeno měl. Držel v ruce jeho začátek! Dalších devět dní se pak stopem propracovával do městečka Amherst ve státě Massachusetts. Cestu do oněch končin si náramně užíval. Byl to výlet za hranice všedních dní, něco, co už dlouho potřeboval. A v Amherstu na něj navíc čekala dokonalá směna.

Klepadlo tu vyměnil za Colemanův turistický vařič, dokonce i s plynovou bombičkou. Že měl exemplář už to nejlepší za sebou? O to přece při hře na vyměňování úplně nejde.

Na cestě mezi oceány

MacDonald si evidentně chtěl prodloužit léto, a tak zamířil na západní pobřeží, do Kalifornie. Tam vařič směnil s jedním vysloužilcem z armády za stowattový generátor značky Honda. A nastaly komplikace. „Sice se mi splnil dětský sen vyrábět si sám energii, ale víte, většina lidí, co jsou na internetu, zrovna netrpí nedostatkem elektřiny,“ popisoval poté na konferenci TEDx.

Musel tedy na sever. Bylo zapotřebí dostat tuhle třicetikilovou hračku do Queensu, což nebylo úplně snadné. Dorazil tam na konci listopadu a krátce po příjezdu mu generátor zkonfiskovali místní hasiči. Nesjpíš byl nápadně podobný tomu, který se ztratil z jejich skladu. Naštěstí se to vysvětlilo, a tak se na přepravu poněkud nepraktická záležitost mohla směnit za ještě méně praktický sud na pivo, s pípou a neonovou reklamou pivovaru. Snad jedinou výhodou prázdného sudu byl poukaz na jedno doplnění objemu zdarma, podle vlastního výběru.

Tehdy už bloggerskými médii proslaveného MacDonalda si však do svého rozhlasového studia pozval quebecký moderátor Michel Barrette. Bylo to zábavné povídání. Hosta, který cestuje po celém kontinentu, aby měnil věci za větší nebo lepší, tu ještě neměli. Rozhovor skončil, jak jinak, než výměnou. Tentokrát za „výběhový“ sněžný skútr.

„Byl to prý jeho nejhorší sněžný skútr. Já nikdy nepřemýšlel nad tím, že jich někdo může mít i víc a lepší. Na druhou stranu, za půl roku na cestách jsem získal za jednu červenou kancelářskou sponku sněžný skútr. Říkal jsem si, že to není vůbec špatné. Jenže jsem chtěl ten dům,“ bilancoval.

Setkání s celebritou i výlet do Skalistých hor

Víte, kde se nachází Yahk? Je to malá vesnička u řeky Moyie a také provinční přírodní park v Britské Kolumbii. V rozhovoru s moderátorem stanice CBC News označil ono místo MacDonald za úplný konec světa. Padla totiž otázka, jestli je ochoten za směnou opravu kamkoliv, a on prohlásil, že „klidně kamkoli, kromě Yahku.“

Proč je to důležité? V seznamu nabídek zboží ke směně se totiž následně objevila velmi lákavá nabídka od turistického magazínu, a to poukaz na dvoutýdenní pobyt pro dvě osoby. Ano, v Yahku. MacDonald výzvu přijal, ale jen proto, aby své místo pohotově vyměnil za ojetou dodávku. To bylo 7. ledna 2006. Z vozu se netěšil dlouho, směnil ho za volnou smlouvu s ontarijským nahrávacím studiem Metalworks. Co obnášela? Když chcete vydat vlastní album, tady se o všechno postarají. Od nahrávky přes zpracování až po potisk a distribuci CD.

Jenže MacDonald neplánoval kariéru hudební star. I když rockové muzice fandí. Podstatné tak spíš bylo, že se vlastním hudebním talentem chtěla prosadit jistá Jody Marie Gnantová. Klavíristka, skladatelka a zpěvačka. Nahrávací smlouvu s ním ochotně vyměnila za roční nájem půlky svého bytu ve Phoenixu. To už byla vyšší liga, uznejme.

Jenže v Arizoně je poněkud horko, a tak se ona výhodná pobídka dočkala další směny: 365 dní uhrazeného nájmu v bytě vyměnil MacDonald za poukaz na jedno jediné odpoledne – strávené se zpěvákem Alice Cooperem. Ten se letmého setkání s věci měnícím podivínem sice dočkal, ale přislíbené odpolední rande už MacDonald mezitím směnil za dekorativní sněhovou kouli. Ano, takové to ozdobné těžítko, se kterým můžete zatřepat. Tohle navíc mělo kolečka a jezdilo na dálkové ovládání. Nezní to jako dobrý kauf, ale byl tu jistý dost konkrétní plán.

Sběratelská kuriozita s velkou hodnotou

Ono těžítko totiž patřilo k velmi omezené edici reklamních předmětů kapely Kiss. A v Americe žil jistý Corbin D. Bensen, který byl vášnivým sběratelem sněhových koulí i fandou zmíněné kapely. „Je to asi jeden z největších sběratelů sněhových koulí na této planetě,“ napsal na vysvětlenou MacDonald na blogu.

A co hollywoodský herec a režisér Bensen za vzácné těžítko nabídl? Roli ve filmu Donna on Demand. Tato černá komedie opravdu spatřila světlo světa v roce 2009, ale kanadského hrdinu více či méně výhodných směn v ní neuvidíme. Dne 5. července roku 2006 totiž roli směnil za dvoupodlažní domek v městečku Kipling v kanadském Saskatchewanu. Byl prostě čas usadit se.

A jak dlouho v Kanadě trvá získat bez peněz dům v malebném venkovském městečku, který má tři ložnice, dvě koupelny, dřevěné podlahy a kompletní vybavení spotřebiči? Dnes už můžeme říct, že se dá pořídit za necelý rok práce, respektive řetěz čtrnácti směn, počínající jednou kancelářskou sponkou. Červenou. Ostatně, zrovna taková červená sponka v „nadživotní“ velikosti teď stojí před MacDonaldovým domem na trávníku.

Je to v současnosti největší kancelářská sponka na světě, dokonce je zapsaná do Guinessovy knihy rekordů a kuriozit. Hrdina celého příběhu je autorem knihy, v níž své roční dobrodružství popisuje, zvou jej na besedy do univerzitních kampusů, lanaří jej marketingové firmy a reklamní společnosti.

„Lidé se mě často ptají, jak se mi povedlo vytvořit kolem toho takový humbuk, jak se mi to vlastně podařilo,“ říká MacDonald. „Já však vlastně ani nevím.“ Nějaký čas pracoval v Montrealu, ale prý cítil, že jeho příběh ještě nekončí. Před pár lety tedy nabídl dům v Kiplingu do dobrých rukou, výměnou za dobré auto s ne moc najetými kilometry, a vyrazil znovu do světa. Nápadů co dělat má prý pořád víc než dost.

Autoři:
  • Nejčtenější

Jsem přítulná, nevyzpytatelná a křehká, říká MOgirl Nikol

Nemusíte nutně dělat velké věci, stačí maličkosti. Nestůjte však na místě a nečekejte, že se něco stane samo od sebe....

Vegetariánství je moc přísné, světu pomůžeme my, tvrdí reduktariáni

Nejíst maso je podle nich skutečný počin. Jíst ho občas, málo, zřídkakdy však není naprosté selhání. Společenství...

VIDEO: Krása živá i silikonová. Praha vzdala hold erotice

Krásné a většinou jen nepatrně oblečené dívky, pokud vůbec, nejroztodivnější erotické pomůcky. Představení, od...

Prodej dresů je ve fotbale snad ten největší byznys, říká agent Zíka

Zařizuje přestupy, ale též pomáhá svým svěřencům s bydlením. Když je čas na přestup, přesvědčuje klub, aby sportovce...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Průvan strachu normalizační Prahou. Fantom důchodkyň vyfasoval oprátku

Sympatický muž sháněl jejího manžela. Poté, co mu paní bezelstně sdělila, že je už léta vdovou, proměnil se dotyčný...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Kořeněná jídla ani káva neškodí, vyvrací profesor Tesař letité mýty

Kola je pro ledviny hrob. Nejlepší je nesolit a nejíst ostrá exotická jídla. Alkohol dokáže „propít“ ledviny, které je...

Premium

Špičkový výrobek i po letech funguje. Kvůli hloupé chybě je však k ničemu

Snoubení spotřební elektroniky a počítačů provázely porodní bolesti, které jsou z dnešního pohledu absurdní a...

  • Další z rubriky

Dušené maso podle Babylóňanů. Vědci oživili čtyři tisíce let starý recept

Nejsou příliš konkrétní a detailní, ale svědčí o tom, že už babylónskému starověku záleželo na pestrých,...

Premium

Průvan strachu normalizační Prahou. Fantom důchodkyň vyfasoval oprátku

Sympatický muž sháněl jejího manžela. Poté, co mu paní bezelstně sdělila, že je už léta vdovou, proměnil se dotyčný...

Vegetariánství je moc přísné, světu pomůžeme my, tvrdí reduktariáni

Nejíst maso je podle nich skutečný počin. Jíst ho občas, málo, zřídkakdy však není naprosté selhání. Společenství...

VIDEO: Zvládněte náš šestikilový burgr do devíti minut, láká podnik

Spousta slaniny, majonézy a cibulových kroužků. Ale především šest kilogramů masa. Dohromady deset tisíc kalorií....

Najdete na iDNES.cz