Skleněné rakve. Jak se stala Amerika obětí touhy po vznešeném odpočinku

aktualizováno 
Byl to podvod na druhou. Samotný výrobek neexistoval, nikdo ho nevyráběl. A falešné byly i akcie, které tahaly peníze z kapes investorů. Tomu všemu vévodil vskutku vznosný nápad. Vyrábět skleněné rakve, které tělo stoprocentně zakonzervují a uchrání zkázy.

Vidina nedotknutelného posledního odpočinku Američany lákala. (ilustrační foto) | foto: Profimedia.cz

Titulek byl velkolepý. „Příležitost zase jednou klepe na vaše dveře,“ hlásal v inzertní příloze deníku Oklahoma Times v listopadu roku 1916. Sliboval fantastickou investici do produktu, bez nějž se jistě brzo neobejde nikdo, komu leží na srdci vlastní zisk i blaho blízkých. Do nákupu akcií společnosti, která vyrábí masivní skleněné rakve.

Prohlédněte si netradiční rakve

K čemu skleněná rakev měla být? Dokáže účinně zastavit proces biologického rozkladu, tvrdila reklama. Uchová vizuální vzpomínku na zesnulé stále živou a netknutou. 

„Ano, v Bibli stojí, že prach jsi a v prach se obrátíš, ale takhle si to náš Pán jistě nepředstavoval,“ argumentoval inzerát přesvědčivě. A velmi realisticky připomínal, že pod zemí je vlhko a bláto a hrob je spíše temnou bahnitou tůní než důstojným místem věčného odpočinku.

S rakví hodnou faraona

Skleněné rakve dokážou to, o čem si dřevěné jen mohou nechat zdát. Jsou klidnou nádobou piety, plně vodotěsnou, v nichž mohou vaši milovaní odpočívat staletí, aniž by na nich zapracoval zub času. Není snad pravdou, že podobné sarkofágy používali již egyptští faraóni, jejichž zachovalá těla dnes obdivují lidé ve světových muzeích?

Nové prosklené a navýsost estetické boxy však kvalitu samozřejmě posunují ještě dál. „Nesnesou srovnání s žádnou jinou rakví, protože se nikdy nerozloží a nerozpadnou. Jsou příkladem té nejpokročilejší technologie, která se nabízí,“ hlásal inzerát. A na dokreslení přinášel několik fotek továrny v oklahomském Ada, kde se skleněné rakve ve velkém vyráběly.

Právě o to šlo. Kampaň necílila jen na potenciální zákazníky. Snažila se sehnat investory. Tvrdila, že jim nabízí šanci, jakou měli ti prozíraví obchodníci, kteří se „jako první přidali k Fordovi, Bellovi nebo Coca-Cole“. Skleněné rakve totiž zažívají ohromný boom a kdo nebude stát stranou, neprodělá, slibovaly reklamy.

Morbidní reklamní kampaň přinutila bezpočet prostých lidí sáhnout do úspor a sponzorovat novátorský byznys, potažmo nechat přeměřit členy své rodiny kvůli objednávce. Prozraďme rovnou, že v Oklahomě a vlastně celých Spojených státech amerických se nejspíš nikdy dohromady nevyrobilo víc než pár tuctů experimentálních prototypů. A že žádný z údajných výrobců k sériové produkci nikdy nepřistoupil. Oficiálně se za období 1915 až 1921 neodehrál ani jeden pohřeb ve skleněné rakvi.

A navrch neexistovala ani burza, na které by se akcie výrobců skleněných rakví obchodovaly. Vše to byl jeden velký podvod.

Klid na věčnosti zařídí tři metráky skla

Nápad na fantastický byznys nevznikl jen tak. V roce 1915 si magnát James DeCamp z oklahomského Blackwellu skutečně nechal pořídit několik patentů. V principu šlo o dvě masivní skleněné skořápky, vany propojené silikonovou výplní a přetažené kovovými pásy. Výsledek neměl, alespoň teoreticky, propouštět vodu ani vzduch.

Výroba se měla realizovat s pomocí lisu, což se ukázalo být poněkud nepraktické. Dostatečně velký průmyslový lis na sklo by musel mít čtyři metry na výšku a skoro osm na délku. A takový nebyl v celých Spojených státech k dostání.

DeCamp tedy po nějaký čas provizorně experimentoval s menšími skleněnými rakvemi, do nichž by se stěží vešla dětská panenka na hraní. Vyrobil jich několik desítek. I ty miniaturní rakvičky byly však příliš těžké a hlavně křehké. Stačilo s nimi neopatrně ťuknout a změnily se na hromadu předražených střepů.

Pro dospělého nebožtíka by produkt podle jeho propozic měl kolem tří metráků a cenou materiálu a výroby by přesahoval cokoliv, co by si běžný klient mohl dovolit. Několik takových skleněných rakví z jeho prvotní pokusné produkce, byly lepené z vícero dílů a obalené koženou izolací, dnes uchovávají americká muzea v Texasu. Celkem vytvořil sedmnáct různých nefunkčních kousků.

DeCamp se nevzdával a pokoušel se získat sponzory na další pokusy. Psal do funebráckých listů, podával jeden inzerát za druhým. Nedopadlo to valně, jeho katalog s fotkami miniatur vyvolal spíše rozpaky a posměch. A snaha vystavit na veřejnosti velkou skleněnou rakev dopadla ještě hůř. Během převozu se totiž poškodila a že je poničená a neuměle slepená, viděli ve výstavní síni všichni.

Výrobce však dál sliboval a všechny ujišťoval, že výroba se již brzy rozběhne ve velkém. Přitom vůbec nezpozoroval, že celý marketing za něj dávno přebral někdo jiný.

Nabízíme vám to, co nikde jinde nemají

Podvodníkům totiž vůbec nevadilo, že se skleněné rakve zatím nevyrábí. Základem jejich zločinného podnikání se staly právě ony skleněné rakve pro panenky. S nimi a jejich napodobeninami pak jako obchodní zástupci neexistujících společností nebo dokonce DeCampovy Glass Casket Company obráželi americká městečka a prodávali lidem sny o důstojném odpočinku.

Dům od domu. Srdce a peněženky důvěřivců jim otevírala slova o neodkladnosti smrti, která představuje ekonomický potenciál pro připravené. Uměli pohovořit o pietě a úctě k zesnulým. Jenže též o penězích. „Umírat se bude vždycky, takže investice do průmyslové výroby speciálních rakví je neprůstřelně zisková,“ slibovali.

Jejich prezentačním trumfem pak byla skleněná rakvička, která působila dojmem „dokonalého plavidla na cestu věčností“. Podvodníci se zhusta opírali o jména velkých skláren, v Ohiu či Louisianě, a nebáli se zaštítit ani DeCampovou adresou a jeho katalogy.

Jejich nájezdům na města předcházela reklama v místním tisku, která slibovala senzační zisky. A než se důvěřiví lidé vzpamatovali, už nechali přeměřit celou svou rodinu, platili zálohu a drželi v rukou několik neuměle vytištěných desetidolarových akcií fiktivní společnosti, která jim rakev měla zajistit.

Aspoň chvíli museli tito novopečení akcionáři vypadat, že teď už se na smrt vlastně těší. Tedy než začali pátrat po tom, jak si jejich narůstající jmění stojí. Čekalo je nemilé překvapení.

Akcie, burza? Nesmysl

Oslovené sklárny se pochopitelně na dotazy svých domnělých investorů zříkaly jakékoliv odpovědnosti. Ony skleněné rakve nikdy nevyráběly, předložené akcie nepatří jim. A podobné to bylo ve státě Tennessee, kde v Chattanooga „existovala“ DeCampova továrna.

Rozzlobeným zástupům mohl DeCamp říci jen to, co tvrdil všem už posledních pět let: „Ano, přibližujeme se k cíli, brzy bude hotová první série.“ Popravdě, finální metě byl stále na hony vzdálený. Byl prakticky bez materiálu a peněz. A teprve nyní zjišťoval, že by snad měl mít jen ve státě Washington přes čtyři tisíce soukromých investorů, o jejichž existenci dosud neměl tušení.

Kde je sehnal? To nevěděl, protože o činnosti podvodných obchodníků nabízející jeho neexistující výrobky neměl zdání.

Dobré zprávy pro balzamovače

Pro soudy ve státě Washington to byla dost komplikovaná situace. Obviněným z podvodu byl James DeCamp, jenže se ukazovalo, že on sám se podvodného jednání nedopustil. Falešné akcie na jeho podnik vydávali anonymní podomní obchodníci, kteří se přiživili na jeho pochybném a neúspěšném podnikání.

Jenže ani DeCamp v tom nebyl nevině. Přece jen, opakovaně v reklamách nabízel a propagoval produkt, který ve své podstatě zatím ještě neexistoval. Mezi skleněnými miniaturami, podanými patenty a jeho hotovým produktem pořád zůstávala dost zásadní mezera. Čímž položil základ pro podvod, který se na něj přilepil.

Míru jeho provinění, právně mělo podobu spiknutí, posuzovali soudci tři dlouhá léta. Kauza nakonec vyšuměla do ztracena. DeCamp a jeho Glass Casket Company v roce 1925 definitivně zbankrotovala. Tisíce nadšenců, kteří se nechali změřit a zvážit pro vlastní skleněnou rakev a připravit o peníze, do své smrti zisky z dividend neuvidí. Bublina skleněných rakví splaskla.

Poptávka po netknutém vzhledu zesnulých s ní však nezmizela. Mnohem úspěšněji ji vyšli vstříc solidnější majitelé pohřebních ústavů, nabízejících balzamování.

Autoři:
  • Nejčtenější
Premium

Vémoly je mi líto. Bez něj bychom O2 arenu nevyprodali, říká šéf Oktagonu

Karlos Vémola a Attila Végh. První jmenovaný po dvou minutách padá v Oktagonu k zemi a píše tím další část příběhu,...

Jsem přítulná, nevyzpytatelná a křehká, říká MOgirl Nikol

Nemusíte nutně dělat velké věci, stačí maličkosti. Nestůjte však na místě a nečekejte, že se něco stane samo od sebe....

Dušené maso podle Babylóňanů. Vědci oživili čtyři tisíce let starý recept

Nejsou příliš konkrétní a detailní, ale svědčí o tom, že už babylónskému starověku záleželo na pestrých,...

Inspirovala mě anglická divoká mládež, říká stavitel custom motorek

Vystudoval scénografii a animaci, propadl však světu custom motorek. Upravuje staré stroje, vdechuje jim nový život....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Nadia Comaneciová: sportovkyně století a „holčička, která se nesmála“

Nemohla normálně dospět, bylo jí to upřeno. Vyhrála olympiádu a stala se loutkou totalitního režimu. Rumunské sportovní...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

OBRAZEM: Čarodějnické lahve měly chránit před zlými silami i nemocemi

Měly chránit před zlými silami a kouzly, ovšem též před nemocemi. Napěchováno do nich bylo leccos, nehty, vlasy,...

Premium

DiCaprio nedostal roli v Pobřežní hlídce. 45 neznámých faktů o lamači srdcí

Leonardo DiCaprio je herec, jehož tvář i jméno znají po celém světě. Své soukromí má však zahalené rouškou tajemství. U...

KVÍZ: Jak dobře znáte historii toalet?

V kalendáři najdeme 19. listopadu jméno Alžběta, kromě ní však slaví také místnosti, kam musí i císař pán chodit pěšky....

Spojeni vírou a nevraživostí: příběh posledních dvou židů v Kábulu

Je to jako rabínské podobenství. Ve městě ovládaném Tálibánem zůstali jako poslední dva židé. Jenže víc stížností než...

Clarion Hotel Špindlerův Mlýn****
Číšník/servírka

Clarion Hotel Špindlerův Mlýn****
Královéhradecký kraj

Najdete na iDNES.cz